Tak vypadá tramvajové nebe

To tvrzení z titulku není nadsázka. Tramvajové nebe skutečně existuje. Jmenuje se Muzeum městské hromadné dopravy v Praze a je ve vozovně ve Střešovicích. A je nádherné.

Vozovna sama je technickou památkou, budova pochází z roku 1909. Ale co teprve její vnitřek, obsah! Je v ní fascinující sbírka pražských tramvají, autobusů i trolejbusů, celkem přes sto vozů – když počítáme i ty, které nejsou v místnostech určených k prohlídce. Mnohá jsou totiž v depu, odkud vyrážejí na okružní jízdy, nebo v opravně, kde čekají na renovaci. Ti, kteří je tu opravují, jsou skutečnými nadšenci, svou práci berou jako čest. I proto nemá muzeum o zaměstnance nouzi.

Některé vozy do muzea sjely rovnou z trati, když ukončily svůj provoz. V případě těch dřevěných to bylo nejpozději v roce 1974, tehdy jejich provoz končil. Některé se tu renovují doslova z hrobu: nadšenci je získali z různých zahrádek, kde je lidé měli třeba jako sklady pro nářadí. Taková zrestaurovaná tramvaj pak krásně voní novým lakem. Ale je to práce na několik let, dát vůz do pořádku.

Do muzea jsem se dostal, když jsem tu natáčeli dokument pro televizi Public z cyklu Fenomén metropole. Strávili jsme tu celý den, prošli všechny místnosti, včetně správkárny, dokonce jsme jeli i starou dřevěnou tramvají malou jízdu na Pohořelec a zpátky. Řeknu to po pravdě – jízda je to trochu nepohodlná, hodně hrkavá. Vůz se celý třese, fouká do něj, dělá velký randál, pouhé dvě nápravy nejsou moc dobře odpružené, dřevěné lavice tvrdé. S tím dnešním luxusem se to nedá srovnávat, asi bych takhle už nechtěl jezdit. Jenže zážitek to je, to se nedá s ničím srovnat – stará tramvaj má kouzlo. Za jízdy jsem nezkoušel vyskakovat, i když se dalo.

Muzeum je otevřeno od začátku dubna do konce listopadu, vždycky přes víkend, nebo o svátcích. Dají se tu koupit i různé dárečky včetně jednoho naprosto unikátního: umělohmotné sedačky v šedé nebo červené barvě, kterou dodnes najdete v některých tramvajích typu T3. Sedačka se perfektně leskne, lze koupit jenom to sedátko samotné nebo i s železnou nohou, na které stojí. Samozřejmě bych si vybral tu červenou. Je to mimochodem dokonale ergonomické dílo, vynikající design, který ani po čtyřech desítkách let nezastaral. Na rozdíl od dnešních polstrovaných je mnohem praktičtější, nešpiní se.