Pod Jizerou řeka Jizera nepramení

Hora Jizera není žádnou neznámou veličinou, ale do nejslavnějších českých vrcholů typu Sněžka, Milešovka, Boubín, Klínovec a další má daleko. Výšlap na ni může být ale pěkný, protože vrcholek je snadno dostupný a výhled dokonalý.

Jizera je se svými 1122 metry druhou nejvyšší horou Jizerských hor – a teď nevím, zda první byl název hory nebo název celého pohoří, respektive co čemu dalo jméno. Na každý pád Jizera musela přenechat prvenství nejvyššího bodu v tomto pohoří Smrku, který má přesně (a jenom) o dva metry víc: 1124 metrů.

Na Smrku je moderní krásná rozhledna, jinak by odtud turista moc neviděl. Naopak na Jizeře je přírodní a přirozená vyhlídka, na plochém vršku leží obrovité kameny tvořící skálu. Na skále je pak vyhlídka, kam se leze po schůdcích a odkud se vám naskýtá vynikající kruhový výhled. Jizera je v centrální části hor a proto jsou „Jizerky“ odtud vidět z větší části. Ale dohledné jsou i Krkonoše, jejich západní část (Vysoké Kolo, Kotel). Také je vidět do vnitrozemí, směrem k Českému ráji. Poznat je i Ještěd a kus Lužických hor.

Na Jizeru se jde docela snadno, pokud vyrazíte ze Smědavy. To je přirozený start/cíl mnoha jizerskohorských tůr. Zdejší chata bývá v obležení turistů, kolařů i pěších, parkoviště plné až přeplněné. Ale když vyrážíte do hor s dětmi, jiný výchozí cíl poblíž není. Jen tady se dá auto nechat. Cena sto korun za celý den není malá.

Trasa vede 2 kilometry po široké a pohodlné cestě vzhůru, načež se zlomí přímo směrem k vrcholku. To už je pěšina po balvanech, 1,5 kilometru. Celkem 7 kilometrů tam i zpět ze Smědavy. S malými dětmi tak půldenní výlet, který lze zpestřit návštěvou dvou bunkrů-řopíků stojících u cesty a rácháním ve vodě zdejšího potoka kousek před odbočkou. Na kole se dá jet jen po té první části trasy,po odbočce po žluté už to rozhodně nejde a ani nemá cenu.

Ačkoli se vrch jmenuje Jizera, řeka Jizera u něj poněkud překvapivě nepramení. Její pramen bychom našli na polské straně hor, právě poblíž Smrku.