Nejhezčí jízda v Česku

Jedna z nejzajímavějších ulic v České republice má zvláštní, ale vše vystihující název: Dlouhá jízda. Jde skutečně o dlouhou jízdu, kterou jezdili aristokraté k děčínskému zámku. Ulice stoupá vzhůru a je i velmi fotogenická.

Přístupová cesta k zámku v Děčíně vznikla vytesáním do zdejší skály. Je po stranách ozdobena zdí, vznikl tak uzavřený a současně otevřený prostor. Na něco podobného v Česku jen tak nenarazíte.

Zámek byl až do roku 1932 v rukou rodu Thunů, posléze přešel na stát, který zde zřídil kasárna a ta tu vydržela až do roku 1991. Dnes je zámek opravený a renovací prochází i bezprostřední okolí. V přilehlé Růžové zahradě na severní straně čeká na restaurování vyhlídkový gloriet, divadelní prostor a zahrady na opačné straně (jižní) už opravené jsou.

Jistou zvláštností je to, že povrch Dlouhé jízdy je stále asfaltový. Asfalt se samozřejmě do zdejšího prostoru nehodí, lepší by byla kamenná dlažba. Ale upřímně: asi by to na kamenech při jízdě pořádně klouzalo.

Mně asfalt vyhovoval i proto, že jsem do Děčína dorazil na silničním kole a kostky jsou pro tento dopravní prostředek s velmi úzkými gumami hotovým peklem. Na dlažkách by se mi jelo obtížně jak nahoru, tak i dolů.

Bizarní je budova přímo pod dlouhou jízdu, typický socialistický barák brutálních rozměrů a nepohledných tvarů. Pro Děčín je to ostatně typické, ve městě se vedle nacházejí úměrné dobové stavby i socialistické paneláky unifikovaného typu. Typickým příkladem je Masarykovo náměstí – na jedné fotce je s velkou kašnou, v pozadí domy obojího typu.

Ačkoli ten den pršelo a cestou do Děčína jsem pořádně promokl, špatné počasí mi pomohlo v jedné věci: na Dlouhé jízdě ani v okolí skoro nikdo nebyl, mohl jsem tedy nerušeně fotit. Navíc slunce by vytvářelo nedobrý stín na jedné části cesty, zatímco takto, při zamračené obloze, jsou obě strany světelně vyvážené.

Typický příklad, jak negativum má i svá pozitiva.