Lehkonohý jako modelka

Žďákovský most je jedním z našich nejimpozantnějších. Není to dáno jen jeho velikostí, ale především elegancí ocelového oblouku. Most je pěkný ze všech možných pohledů. Dole od Vltavy, ze silnice nahoře, i z plující lodě.

Přes Žďákovský most už jsem jel mnohokrát. A skoro vždycky jsem se tu zastavil, díval se dolů, fotil. Jednou jsem sešel po zalesněné stráni až dolů k orlickému jezeru a fotil most odspodu. Byla tehdy zima, ale slunce svítilo a most byl ozářen do oranžova. Je to jeden ze snímků v této fotogalerii. Tehdy jsem fotil ještě na kinofilm.

Další snímky jsou už digitální. I proto jich je také víc. Něco je staršího data – most a černá hladina nádrže, něco mladšího – most a zelená hladina. Vltava se barví do zelené většinou koncem léta, pod Žďákovským mostem to ale ještě nebývá tak markantní jako pod mostem u Zvíkova či dokonce u Podolska. Jeden takový snímek (nepřibarvený) najdete na tomto webu v rubrice Hezké české nudle – tedy v panoramatických fotkách.

Před pár dny jsem poprvé jel pod Žďákovským mostem lodí. Ze Zvíkova na Orlík to trvá ani ne hodinku, cesta je pěkná, ale přece jen trochu jednotvárná: všude okolo skály. Ale pak se objeví: nádherný oblouk před vámi, stavba jako umělecké dílo. Odspodu a z prostředka, tedy z hladiny, vypadá most zase jinak. Nesmírně široce a velikolepě. Téměř 380 metrů šířky oblouku se přitom zcela přirozeně vznáší ve výšce padesáti metrů nad vodou.

Most je pěkný tím, že je zdálky „tenký“, jemný, lehkonohý jako krásná modelka. Zblízka je ale vidět jeho pevnost, fortelnost. Ocel působí mohutně. Snad nejvíce mne fascinuje, jak je celý oblouk ukotven pomocí kloubů v patkách. Celá stavba drží na velmi malé ploše. Taková tíha koncentrovaná do pouhých dvou bodů…!

Být architektem mostů musí být krásné povolání…