Mají antikvariáty budoucnost?

Antikvariát má zvláštní atmosféru i vůni. Je to secondhand, ale málokdo ho vnímá jako obchod nabízející podřadné zboží. Antikvakriát je oázou ducha i klidu v řinčícím materiálním světě okolo. Jenže časy se mění. I antikvariáty se musí přizpůsobit. 

V České republice je zhruba 150 antikvariátů. Nepřesné číslo je dáno nejasnou hranicí mezi tím, co lze ještě za antikvariát považovat a co ne. Více než sto obchodů po celé republice nabízí skutečně jen starší a staré knihy, případně grafiku, fotografie, pohlednice, plakáty atd. Některé antivariáty jsou ale spojeny i s knihkupectvím a prodávají se tu i nové knihy. Někde také najdeme kombinované prodejny, kde je vedle knih nabízen odlišný sortiment. Především v menších místech můžeme nalézt bizarní obchody zelenina-knihy či zvířena-knihy.

Bezkonkurenčním antikvariátním centrem je Praha, kde napočítáme přes 60 prodejen. Více než třetinu z nich (24) najdeme v Praze 1. V centru je nejvíce potenciálních zákazníků, sídlí tu vysoké školy humanitního směru, je tu velká koncentrace firem zaměstnávající lidi s vyšším vzděláním, jsou tu úřady a chodí tudy turisté. Antikvariát na kraji Prahy to bude mít vždycky těžší než ten poblíž Staroměstského náměstí.

Právě u Staroměstského náměstí, mezi Filozofickou fakultou a Městskou knihovnou, sídlí Antikvariát Valentinská. Krámek ve stejnojmenné ulici je typický: nevelký prostor, stěny obložené knihami, stačí pět nebo sedm zákazníků a už tu není k hnutí. Nejzajímavější tituly jsou vystaveny ve výloze, kolemjdoucím na očích. Před výlohou je „hrabačka“, krabice s knihami za pět nebo deset korun.

Antikvaritát je zavedený, přesto jeho majitel Jan Schick říká: „Pokud bychom měli dnešní trh srovnat s půlkou devadesátých let, je vidět výrazný útlum. Jedná se o ztráty v desítkách procent. Zákazníků v kamenných obchodech ubývá, byť se částečně přesouvají na internet. Hlavním znakem současnosti je obrovský převis nabídky nad poptávkou.“ Z Valentinské se jdou každý týden podívat na zhruba deset domácích knihoven a sbírek. Češi si jakožto národ vzešlý z literárního národního obrození dodnes váží knih, nechtějí a neumějí je vyhazovat. Zbavují se jich ze dvou důvodů: buď se stěhují z větších bytů do menších, kde není tolik místa, nebo jde o pozůstalost, se kterou si děti či vnuci nevědí rady.

Rozdíl mezi poptávkou a nabídkou bývá mnohonásobný. Při menších nákupech si antikvariátníci razantně vybírají, při větších berou vše a pak vyhazují. Majitel antikvariátu v Praze 5 Lužinách Vladimír Čejka říká: „Když nakoupím celou knihovnu, tak si nechám maximálně čtvrtinu, pětinu knih. Zbytek jde do sběru. Bývají to metráky knih, ale není zbytí. Knihy není kam dát a není ani důvod mít od jednoho titulu dvacet exemplářů. Například o knihy spisovatelů 19. století – Němcovou, Jiráska, Nerudu, Svatopluka Čecha a podobné – dnes už nikdo nestojí.“

Na Lužinách mají dnes v prodejně přes 25 000 titulů, dalších 160 000 leží skladem. Do antivariátů jsou dnes nabízeny velké knihovny lidí, kteří je budovali od šedesátých let 20. století. V dobách socialismu vycházelo menší množství titulů, ovšem v obrovských nákladech. Každá knihovna obsahuje mnohdy ty samé knihy, edice, vydání. Převažuje beletrie, která ale při prodeji moc žádaná není.

Zlatá dvacátá, třicátá

Jiná je situace v okamžiku, kdy nabízíte knihy z meziválečného období, první vydání se zajímavými obálkami, raritní kusy vydané tehdy v pár stovkách exemplářů. Čapek i avantgarda dvacátých a třicátých let – o to je zájem. Roky 1900-1950 jsou dnes tím nejdůležitějším, na čem antikvariátní obchod stojí. Dobře se prodávají i některé knihy z 50. let, především fotografické publikace známých autorů. I přes dobové limity byly tištěny na vysoké úrovni, měly výtvarnou hodnotu. Vyhledávané jsou i některé knihy pro děti, o ilustrované mají zájem zahraniční sběratelé. Cizinci znají české malíře z výstav, mezi Japonci je například oblíbený Jiří Trnka nebo Josefa Lada. Domácí kupují zase ilustrace Zdeňka Buriana, první vydání verneovek nebo mayovek.

K úzkoprofilovému zboží se řadí i některé nové knihy. Monografie Káji Saudka vyšla letos na jaře, stála 1490 korun a během týdne se prodalo všech tisíc výtisků. Dotisk se zatím neplánuje. Pokud se kniha objeví v antikvariátě, cena bude určitě převyšovat tu původní. Vyhledávanými kousky jsou i některé knihy ze 70. a 80. let, které se nedočkaly masových reedic. Typickou je kniha Rostislava Šváchy Od moderny k funkcionalismu o pražské architektuře první poloviny 20. století. Ta dnes stojí minimálně 1000 korun.

A právě tisícikoruna bývá mezní částkou, kterou jsou zákazníci ochotní v antikvariátu utratit. V průměru se nákupy pohybují okolo pár set korun, více jsou ochotni dát sběratelé. Pomineme-li tuto úzkou skupinu, pak zákazníci tvoří vcelku širokou paletu, jejímž společným jmenovatelem je vztah ke kultuře, vědění, poznání: studenti, inteligence, střední živnostníci, úředníci, svobodná povolání… Ty nejúspěšnější antikvariáty mají dvě, možná tři stovky platících zákazníků denně. Naopak ze sídlištního antivariátu na Lužinách si denně odnáší knihu jen dvacítka zákazníků.

„Když nemáte na obraz nebo grafiku za pár set tisíc korun, ještě pořád si můžete koupit hezkou knihu za mnohem menší peníz,“, vysvětluje motivaci dnešních zákazníků Tomáš Maděra, majitel antikvariátů v pražské Dlážděné ulici a na Bělehradské v Praze 2. Bělehradská patří k větším obchodům, denně tu mají okolo stovky platících zákazníků. Ekonomická krize posledních dvou let tenhle obchod příliš nepoznamenala. Zákazníci ubývají spíše proto, že se lidé nebo firmy z oblasti stěhují. Když se například odstěhoval z blízkých kanceláří jeden z mobilních operátorů, ihned to na prodeji zaznamenali. „Knihy kupují lidé se solidním zaměstnáním, trvalým příjmem,“ říká Maděra. „Ale kdyby krize nepřišla, možná bychom měli i nárůst tržeb. Takhle se držíme stále na tom samém. Jediným oborem, který roste, jsou pohlednice.“

Tvrdší zkušenost má Vladimir Čejka z Lužin v Praze 5: „Do roku 2008 byl nárůst tržeb víceméně stejný, asi tak 3-4% ročně. Ale loni se to zlomilo, tržby šly dolů o více než dvacet procent. A letos pokles trvá. Pokud se zmrazí platy státních zaměstnanců, což je docela velká skupina lidí kupujících knihy, nevidím ani rok 2011 růžově. V minulosti byl antikvariát dobrý obchod na to, abyste měli na chleba s máslem a občas i na šunku. Letos to bylo už jen na chleba s máslem. A příští rok to bude už jen na chleba.“

Budoucnost patří neviditelným linkám

Tomáš Maděra také začal už v roce 2001 s nabízením knih prostřednictvím internetu, zaregistroval si příhodnou adresu www.antikvariaty.cz. A právě internet je záchranným kruhem, který může obchodníky se starými knihami držet nad hladinou i v budoucnu. Bez webového prodeje dnes už nemůže existovat žádný český antikvariát, který chce prosperovat.

„Lidé jsou mnohem pohodlnější než dřív, nikomu se nechce trmácet kvůli jedné knize do obchodu. Sedne a objedná si ji od počítače,“ říká Maděra a dodává: „Prodejna se pak částečně stává výdejnou. Co jsme v posledních letech ztratili na prodeji přes krám, to nám vyrovnává internet. V průměru je to několik stovek prodejů za týden. Někdo si knihy objednává delší čas a pak si pro ně přijede, odveze si více kusů.“

Jeho slova potvrzuje i Jan Schick z Valentinské: „V zásadě budeme kopírovat situaci na západě, kde dochází k odchodu kamenných obchodů z centra do okrajovějších částí, kde je menší nájem. Staromilců, kteří si chtějí knížku před nákupem osahat, prohlédnout, bude stále méně. Zákazníkům je jedno, jestli mu knížku pošlou z Prahy, Plzně nebo dokonce Mnichova.“ A dokonce jim nevadí ani fakt, že zaplatí třeba o stokorunu na poštovném navíc. Hlavně, že nemusí někam jít a ztratit tím čas.

Zatímco v kamenných obchodech zaměstnává Maděra přes deset lidí, webovou prodejnu spravuje zhruba šest zaměstnanců. Doména nabízí přes 45 000 titulů a patří mezi pětici v Česku nejsilnějších. Také lužinský antikvariát už hodně žije z internetu, na adrese www.antikvariat-luziny.cz je k mání na 60 000 titulů. Existují desítky dalších prodejních webů, ale ne vždy mají dostatečně kvalitní systém vyhledávání nebo nabízejí méně knih.

Nakupování z domova souvisí i s generačním zlomem, který možná promění celý knižní byznys. Většina prodejců knih se shoduje v tom, že generace dvacetiletých je na knihách „závislá“ méně než jejich rodiče. Ještě v 80. letech byla kultura jedním z mála míst možného alternativního názoru na svět, ke knihám lidé utíkali před šedivou realitou. Dnes musí kultura i kniha o své místo bojovat především s obrovskou nabídkou volnočasových aktivit. Být sečtělý a mít doma hezkou knihovnu už neletí, zatímco mít spoustu moderních přístrojů je „in“. Velkou roli bude hrát i skutečnost, že mnohé texty se přesunou z knih do elektronické podoby, na čtečky.

Prodej starých knih to ale nezničí. Vždycky zůstanou ojedinělé výtisky, původní vydání, do čteček se jen těžko budou převádět velké obrazové publikace či komplexní díla věnovaná různým vědním oborům. Na západě je dobře rozvinutý trh s vzácnými knihami, ten se v Česku zatím prakticky nevyskytuje. Ale jistě přijde s rostoucím bohatstvím celé společnosti a se segmentací sběratelských zájmů. V jedinečnosti a exkluzivitě je budoucnost antikvariátů – zatím je to stále „masovka“, obchod s konfekčním zbožím. To ale neznamená, že jde o zboží nudné.

„Pro mě je to každý den obrovské dobrodružství,“, říká Jan Schick z Valentinské na otázku, proč je antikvariátnímu obchodu věrný. „Ráno nevíte, co všechno se vám může dostat přes den do ruky. Jakou zajímavou knížku potkáte a jaký osud s ní bude spojený. Je to vlastně stálé objevování, taková archeologie.“

(Psáno pro týdeník Euro)