Jezdíte rádi prstem po mapě?

Někdo jezdí do světa, někdo jezdí jenom prstem po mapě… Nedávno jsem tohle poetické spojení, které ovšem vyjadřuje jistý zápecnický rys, chtěl zase použít, ale zarazil jsem se. Jezdí se dnes ještě prstem po mapě? Anebo se mapy prohlížejí jen na obrazovce počítače? A lze jezdit prstem na monitoru? Asi ne – máte pak na něm šmouhy.

Mám k mapám veskrze kladný vztah. Právě proto, že mě baví jezdit po nich prstem. Rád si prohlížím cizokrajné mapy, rád si vyhledávám i v českých mapách, protože mapa je nejen praktický pomocník, ale taky krásný kus tištěné plochy. Je to zvláštní obraz, k jehož rozluštění je potřeba jistých znalostí a také jisté míry představivosti. Žádný div, že se sbírají staré mapy.

Map českých krajů mám doma fůru. Stovky, padesátky, staré z první republiky, nové z Kartografie, ShocArtu, „vojenské“ z Klubu českých turistů, spoustu atlasů včetně velkého Cykloatlasu atd. Cyklovýlet si bez mapy ani nedovedu představit.

Ale zrovna tak v poslední době používám internetové mapy. Fotografická Google mapa je úžasný vynález, který z lidského oka dělá téměř boží oko, jenž na svět shlíží shůry a může si svět přiblížit. V podstatě lezete lidem až na zahrádku. Je to sice statický pohled, některé snímky jsou už také zastaralé (nová silnice nebo stavba vše mění), ale pořád je to fascinující způsob zobrazení.

Problém je v tom, že počítač si na výlet nevezmete. Nebo vezmete, ale tak krásně, jako na jeho velkém monitoru v kanceláři nebo doma, realitu nevidíte. Existuje sice spousta navigačních přístrojů počítačového typu, které ukazují cestu, podle kterých se orientujete, ale žádný z nich nemá velký displej.

Na tohle téma se v odborněji zaměřených turistických periodikách vedou už delší dobu debaty. Je lepší jít na výlet s GPS přístrojem nebo s mapou? Pro oba způsoby je možné uvést mnoho argumentů, nelze určit jednoznačného vítěze. Pro mapu hovoří větší praktičnost a nižší cena, pro GPS větší variabilita mapy, možnost plánování tras.

Myslím, že mapa ale jen tak nevyhyne. Stejně jako elektronická čtečka (která je dobrým vynálezem a určitě změní v dalších 10-15 letech knižní trh) nevytlačí úplně knihu jakožto médium. Displej či monitor asi bude mít vždycky své limity – velikost, neskladnost, zranitelnost, rozlišovací schopnost obrazovky atd. Papír, ať už je to list knihy nebo mapy, je levný a nenáročný. GPS je dynamická, mapa statická – ale to nic neříká o jejich hodnotě. GPS se určitě osvědčila v autech, kde se musíte věnovat řízení, pasivně sedíte, auto má svůj zdroj energie, který netřeba měnit. Při pěším výletu nebo cyklojízdě nechcete myslet na to, jestli máte dost energie v baterkách a že ty baterky musíte po výletu doma nabít.

Ale i kdyby jednou elektronika papírovou mapu skutečně předčila, jedna věc tu vždycky zůstane. Ty staré mapy. Stále budou mít svůj půvab, ukáží svět minulosti. Proto se bude jezdit pořád prstem po mapě. Po čase a prostoru, které zmizely a proměnily se.