CIA, banda neschopných alkoholických náfuků

Kdyby knihu Dějiny CIA (vydalo Argo) nenapsal Američan Tim Weiner, skoro bych si myslel, že autorem je nějaký špión, který chce CIA zničit tím, že ukáže na všechny její přehmaty, průšvihy, nezdary a katastrofy.

Na více než půl tisícovce stran se totiž čtenář doví o CIA stokrát víc negativního než pozitivního. Impozantní jsou například tisíce mrtvých, kteří kvůli neschopnosti CIA zemřeli, anebo bilióny dolarů, které daňové poplatníky už stála. Pro čtenáře z východního bloku je to určitě překvapivé čtení. Tajná, mocná, schopná a veškerou technikou vybavená organizace najednou vypadá jako banda neschopných pitomců, kteří si chtějí hrát na Jamese Bonda – ale jediné, co s ním mají společného, je náchylnost k martini (a ještě častěji k whisky nebo ginu). Najednou před vámi defilují zástupy slabých šéfů agentury, davy tlučhubů, kteří chtějí za své „informace“ jen získat prachy, dobrodruzi nejhrubšího ražení či vyslovení kriminálníci. Autor dokumentuje neschopnost CIA čelit svým protivníkům z KGB na desítkách příkladů. Poukazuje i na zhoubný pocit všemocnosti, kterému propadla naprostá většina členů CIA. Měli peníze, moc a přitom jejich práci vůbec nikdo nekontroloval. Protože co bylo tajné, o tom se nesmělo mluvit.

Weiner je sice liberál, novinář z New York Times, takže jeho odpor k CIA je dán částečně i jeho politickým postojem, faktem však zůstává, že pro svá tvrzení najde spolehlivé prameny a zdroje. Jeho kriticismus přitom nemá primitivní formu, za silnými slovy je vždy cítit, že autor se snaží prostřednictvím reflexe přimět politiky k tomu, aby skutečně vytvořili novou CIA, organizaci schopnou ochránit Ameriku a její občany před různými nebezpečími. Dochází však bohužel ke smutným konstatováním: jakkoli CIA vznikla proto, aby se nekonal druhý Pearl Harbor, ten přece jen přišel. V podobě 11. září. CIA v tom ale byla i nevinně, neboť na nebezpečí už dlouho předem upozorňovala. Jenže byrokratická mašinérie, přílišná záplava informací a politické ignoranství zapříčinily, že Bin Ládinovi jeho záměr vyšel.

Kniha se čte jako thriller nejen pro téma samotné (kdo by nechtěl pokukovat za oponu?), ale i proto, že Weiner píše skvěle. Je to šťavnaté, objevné, šokující, vyargumantované a dramaticky dobře vyvážené. Je to čtení nejen o CIA, ale také o celé politické situaci od konce 2. světové války až po dnešní dny. Hodně se toho doví čtenář o USA, dost mu toho kniha řekne také o amerických prezidentech.