Zahrádkáři i cyklisté sobě

Tištěná média jsou dnes v podobné situaci, v jaké bylo divadlo na počátku 20. století. Film ho vytlačil z pozice hlavního dramatického média pro masy. Jenže divadlo nakonec nezaniklo a existuje dodnes. Stejně tak tištěná média asi nikdy zcela nevyklidí pole internetu, digitálním médiím. Přežije ovšem jen část.

Která? Sázím na měsíčníky – a hlavně na ty, které jsou zaměřeny úzce, orientují se na zájmově vyhraněné publikum.

Měsíčníky nemusí běžet závod v rychlosti a aktuálnosti, poskytují relativně nadčasové informace, mohou jít do větší hloubky a disponují značným prostorem. Mohou mít sto i dvě stovky stran, čtenář přitom nemá problém je za měsíc přečíst (což někdy řeší u osmdesátistránkového týdeníku). K magazínům se lze vracet, číst je i s několikaměsíčním zpožděním. Velkou roli hraje i grafická a obrazová úroveň, rozměrné fotografie. Především nevelká mobilní obrazovka tabletu (neřku-li telefonu) má v tomto směru jisté limity.

Měsíčníkům však hraje do ruky především jejich tematické zaměření. Jsou úžeji vyprofilované, oslovují většinou velmi angažovanou skupinu čtenářů, která má o informace z dané oblasti velký zájem. Mohou to být někdy i docela široké vrstvy (například ženy 20-40 let, muži zajímající se o automobily), spíše však jde o menší skupiny. Prakticky v každém společenském odvětví proto najdeme nějaký časopis reflektující dění v dané sféře. Své tiskoviny mají snad všechna sportovní odvětví, vycházejí měsíčníky všech myslitelných hobby sfér, k dispozici jsou i stovky ryze odborných tiskovin. Turisté, tenisté, cyklisté, lyžaři, ale i zahrádkáři, myslivci, rybáři, filatelisté, stejně tak cestovatelé, historici, počítačoví specialisté či lidé věřící na astrologii. Ti všichni mají k dispozici svůj měsíčník.

Inzertní plochy se v takových časopisech prodávají sice za menší částky než v denících či týdenících, inzeruje zde omezená skupina výrobců z oboru, výhodou však je jasně definovaná čtenářská skupina. Některé specializovanější časopisy mají inzerce velmi málo, ale tlak na ekonomickou ziskovost zde nebývá velký a časopis může přežívat z prodejní ceny nebo být dotován. Připravuje ho tým čítající jen dva členy redakce, není tištěn na nejkvalitnějším papíře atd., to však čtenářům většinou nevadí. Důležitý je pro ně obsah a pocit jisté sounáležitosti s komunitou. A právě tento prvek osobní zainteresovanosti může dané tiskovině zajistit i přežití. Ostatně i do divadla dnes chodí lidé podobně kulturně „angažovaní“, kterým vyhovuje tento sice menšinový, ale pořád výjimečný a osobitý způsob komunikace.

Psáno pro Literární noviny