Za krásnější lesy, louky, hory…

Digitální fotografie a její užití v médií má jedno velké riziko, a tím je možnost snadné manipulace s realitou. Reportážní fotky jsou retušovány a portréty přikrášlovány. O tom se všeobecně ví a někdy se proti tomu i protestuje.

Jenže masivně a zcela bez námitek se pracuje především s jinou sférou: fotografiemi přírody. Hory, vodu, louky i lesy dnes děláme podstatně hezčí, než ve skutečnosti jsou.

Všímám si počítačových úprav snímků přírody delší dobu, impulsem k tomuto článku mi byla galerie na zpravodajském webu, která ukazovala krajinné výjevy z NP České Švýcarsko. Zima bílá a modrá jak finská vlajka, západ slunce oranžovější než holandské tulipány, podzim hrál barvami líp než symfonický orchestr.

Krkonoše - fotografie bez jakýchkoli dalších úprav

Ty fotky vypadaly skutečně pěkně, efektně. Hned bych se na vyfocená místa vydal. Ostatně po Česku docela často jezdím na kole – a taky při tom fotím. Vím tedy, jak krajina skutečně vypadá a jak také vypadají snímky, které lezou z foťáku. Za určitých situací může být příroda skutečně hodně barevná. Ale je vždycky k tomu ještě tak kontrastní, sytá, vyvážená, bez mlžných oparů, laděná jen do jedné barvy?

Krkonoše jiné, lepší - a to jsou jen základní úpravy v kontrastu a světle

Často dnes hovoříme o virtuální realitě, aniž bychom si ale vždycky uvědomovali, co se za tímhle termínem vlastně skrývá. Pro mne jsou to třeba tyhle krajinářské snímky, které autor prostřednictvím fotoeditoru dotváří. Když to dělají fotografové pro katalogy cestovních kanceláří, kde je moře vždycky azurové a tráva sytě zelená (a někdy i doklonovaná), člověk s tím počítá. Jenže co když jde o mnohem vyspělejší snímky profesionálních fotografů, kteří se na krajinu a přírodu specializují? Věru nevím, jak se k tomu postavit. Mé přirozenosti, mému oku a citu takové snímky lahodí. Jenže můj mozek i zkušenost mi říkají, že to není pravda. Že příroda je trochu fádnější. Prostě reálná.

Je v tom i velký paradox. Čím víc z krajiny ukrajujeme naší aktivitou, děláme ji ošklivější, tím víc bychom si ji chtěli v obrazech přikrášlovat.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny