Těžké časy printu
Kraus skončil. Nikoli televizní pořad Jana Krause, ale měsíčník tohoto jména. Víte vůbec, že takový časopis vycházel?
Vydavatelství Sanoma ho začalo vydávat loni na podzim a byl to jeden z mála nových tištěných titulů, které se na českém mediálním trhu od vypuknutí krize v roce 2008 objevily. Sanoma vydávání zastavila ani ne po roce. Může to být varování pro ostatní mediální domy, aby se do ničeho nového nepouštěly.
Kraus vycházel z „osobnostního“ konceptu The Oprah Magazine, který vydává americká mediální hvězda a podnikatelka Oprah Winfreyová. Krause sice vydávala neosobní Sanoma, ale tiskovina měla přilákat konkrétní personou a specifickým, krausovsky ironickým pohledem na svět. Časopis měl slušnou vizuální podobu i obsah, jenže prosadit se na poli společenských magazínů, kde fungují týdeníky Reflex, Respekt, Instinkt i Týden, je vážně dost složitý úkol. Osobně mě překvapilo, že Sanoma, vydavatel standardních lifestylových tiskovin hlavně pro ženy, do něčeho takového vůbec šla. Sympatie za odvahu si zaslouží, ale že to nedopadne dobře, to se docela dalo čekat.
Ve stejnou dobu jako Kraus začal mimochodem vycházet i další měsíčník – Forbes. Česká verze amerického magazínu orientovaného na byznys, podnikání a životní styl má patrně větší šanci uživit se, je koncepčně čistší a inzertně cílenější. Jenže i tenhle projekt jde vlastně proti proudu doby, která míří od tisku k internetu.
Ještě před deseti lety se vydavatelské domy předháněly v tom, kdo s jakým novým titulem přijde. Rozšiřovaly svá portfolia a vytvářely konkurenční tiskoviny k již zavedeným. Stačilo ale pár let a vše je jinak. Mediální manažer má dnes v podstatě jedinou starost: udržet při životě stávající tituly. Pokud už se zrodí nějaký nový časopis (o denících už nikdo neuvažuje), pak jde o nákladově méně náročné tiskoviny, hlavně měsíčníky. Někdy mi v mysli vytane obraz, jak se kdysi rozlehlý a mocný printový kontinent stále zmenšuje, propadá do hlubin a jeho břehy zaplavuje oceán. Taková mediální Atlantida.
Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny
Komentáře k článku