Děti a šediny jednoho z nejlepších moderátorů

(MÉDIA) Máte svého oblíbeného moderátora? Pošetilá otázka, ale budiž: v poslední době je mým favoritem herec a mim Michal Nesvadba.

Nesvadba uvádí pořad Kouzelná školka. Pokud máte malé děti, víte, oč tu běží. Pokud ne, někdy se na tu půlhodinku vysílání pro nejmenší, která běží na České televizi ve všední dny v 8.30 a 18.15, letmo podívejte. Je to solidní pořad, který dětem vkus nezkazí. Jádro tvoří nevtíravé animované filmy, zásadním prvkem je však osoba moderátora-herce (vedle Nesvadby také J. Molavcová a M. Reifová), který ve studiu v meziscénách mluví a hraje si s plyšovým skřítkem Františkem a jeho kamarádkou Fanynkou.

Nesvadba svoji roli oproti kolegyním ještě rozšiřuje, provozuje cosi na způsob „dílny“. Před obrazovkou vymýšlí, sestavuje, konstruuje i lepí nejrůznější hračky a nástroje zábavného charakteru, někdy také do her zapojuje celé tělo, ruce-nohy-hlavu. Těžko bych zde mohl vyjmenovat ty desítky až stovky neuvěřitelných nápadů, kterými Nesvadba ozvláštňuje televizní studio a jež si většinou může divák s dítětem vytvořit i doma. Stačí jen pár položek, které seženete v hračkářství či papírnictví, případně v domácích či řemeslnických potřebách.

Už kolikrát jsem si říkal, kam Nesvadba na ty jednoduché, ale velmi originální věci-výmysly chodí. Pokud jsou jen z jeho hlavy, klobouk dolů. To je invence, která se může směle rovnat s tvořivostí velkých vynálezců a umělců. Ale i kdyby si vypomáhal „oborovými“ zdroji, chytrými knihami či webovými stránkami, nutno ocenit schopnost vybrat ty jedinečné a přitom dětem srozumitelné legrácky.

Nesvadba vystupuje v Kouzelné školce už od roku 1999, přes svých 55 let a šediny však působí stále obdivuhodně mladistvě, nevyždímaně. A především: je autentický. Hraje svoji roli a zároveň je sám sebou. Pro dětského diváka je jiskřivým klaunem-hračičkou, pro dospělého diváka pozoruhodným příkladem profesionála, který disponuje talentem i zkušenostmi a svoji práci má viditelně rád. Takto „komplexně“ vybavených moderátorů, kteří vládnou svému pořadu, nenajdeme v českých televizích mnoho.

Psáno pro rubriku Medialýza týdeníku Literární noviny