Začínáme snad už hře rozumět?

(GOLF) Kdy jste na golfu naposledy potkali nefalšovaného blbce? Takového typicky nadutého přehlíživce, který každého člověka přiměje k otázce: Co já v téhle společnosti vlastně dělám?

Musím s překvapením konstatovat, že žádného už jsem docela dlouho nepotkal. Příčina může být dvojí. Jednak hraji méně než před deseti lety a tudíž je pravděpodobnost srážky s ním menší. Anebo se prostě golfový svět změnil a lidí, kteří se na golfu chovali všelijak, skutečně ubylo. Ten druhý důvod by byl docela dobrým zjištěním.

Za nejhorší časy v tomto směru označují pamětnící (hráči ještě z doby před rokem 1989) určitě devadesátá léta. Mnozí byli z nástupu suverénních zbohatlíků do golfu tak znechuceni, že na hřiště nechodili rádi. Ještě několik let po roce 2000 bylo očividné, jak plno hráčů je golfem očarováno pro jeho společenský efekt. Mnoho úspěšných se zde snažilo prezentovat své ego. Tohle se však zlomilo s nástupem ekonomické krize po roce 2008. Zbytečně vyhazované peníze na opuletních turnajích se vytratily, místo vychloubání se vedly řeči o šetření. Pak se dostavil i pokles nových hráčů. Nastala fáze všedního užívání hry. Golf už není „v módě“ a hraje ho víceméně jen ten, koho skutečně a trvale baví.

Mezi dnešními normálními hráči jsou určitě i ti, kteří se kdysi projevovali hloupě. Ale zestárli, změnili své chování, golf je také naučil. Když někdo hraje deset a více let a stále ho hra zajímá, musel prostě pochopit a přijmout fakt, že jde o hru potměšilou, která člověka dokonce ponižuje. Někdejší nafoukanec zákonitě o něco zkrotl, protože jen ten, kdo umí přijímat fakt časté prohry, může u golfu vydržet. A v golfu se prohrává pořád: povedených ran je vždycky méně než těch neuspokojivých, když jsi jednou nahoře, buď si jist, že taky budeš brzy dole. Golf naučí člověka přijímat tuto proměnlivost života.

Golf se také rozdělil a je pestrý. Jsou hřiště, která vždycky měla svůj prestižní či přímo snobský charakter – a mají ho stále. Ale jsou to světy samy pro sebe a leckterý hráč dávno ví, že cpát se tam nemusí být to pravé ořechové. Většina hráčů si našla svoji niku vhodnou k žití i radosti ze hry. Jezdí jen na svůj okruh hřišť. Všednost každodenní snahy o přežití také mnoho hřišť přinutila slevit ze svých cílů, už se netváří tak exkluzivně. Rádi vítají každého, kdo jim přinese alespoň pár stovek za fýčko.

Neříkám, že špatné stránky lidské povahy se na golfu i dnes neprojevují. Neříkám, že na terasách klubů už nenajdeme některé pokleslejší typy. Že nevídáme velké sebevědomí vylézající na parkovištích z almar typu SUV. Že neexistují golfisté s okázalými gesty a hrubým vyjadřováním. I tihle jedinci však občas po hře se smutkem v oku utrousí: „Ty vole, sem dneska hrál zase čočku, já se do prdele fakt nezlepším…“ Inu, cesta k pochopení kouzla a podstaty golfu může začít třeba i tímto konstatováním.

Pravda, i při turnajích to bývá jiné. Ambice jsou silné a hráči mají pocit, že o něco jde. Chtějí zahrát na svůj hendikep a jsou frustrovaní, když jim to nejde. Ale už neslýchám hlasité nadávání, nevídám házení holemi. Mnohý hráč pochopil, že přinést občas 25 a méně stablefordů ke golfu patří a nedělá si z toho těžkou hlavu. Taky jsem si už vyzkoušel, co to je být v turnaji na posledním místě a jsem smířen s tím, že hraji třeba dvacet ran nad svůj hendikep. Ale naučil jsem se i po slabých výkonech říkat hostitelům, manažerům, organizátorům: „Byl to krásný turnaj, pěkně jste to uspořádali, rád jsem si tu zahrál.“ A o svém výsledku prostě nemluvím, to musím spolknout.

Podle mne se poměry na golfu i při golfu v Česku o něco zklidnily. Když mne dnes hra svede do flightu s nějakým neznámým hráčem, nepamatuji se, že bych se potkal s vyloženým protivou. Většinou jde o lidi tak nějak běžné – všichni se snažíme udržet určitou slušnou společenskou konverzaci, bývá to lehce formální dialog, ale také bez nevhodných projevů a emocí. Lidé se naučili nejen hrát, ale i při hře chovat. Uvolnili se, netrápí se formalismem, více si užívají hry. K anglosaskému nadhledu samozřejmě máme ještě pořádně daleko, ale jistou zkušenost už jsme také dokázali vstřebat.

P.S. Hledal jsem při psaní článku v paměti nějakého dodnes vskutku málo příjemného hráče, a i když mi to chvíli trvalo, nakonec jsem si ho vybavil. Dotyčný člověk se viditelně honosí svým bohatstvím, a i když mívá vedle sebe mile švitořivou paní, on sám je vskutku nemilý povýšenec. Ale je tím v komunitě hráčů už znám, takže kdo může, vyhýbá se mu.

Psáno pro časopis Golf Digest