Vyhrávej pořád. Ale za jakou cenu?

(GOLF) V závodním stroji cyklokrosařky byl nalezen motorek. V ruském lehkoatletickém týmu se dopovalo řízeným způsobem. Někteří tenisté z první světové padesátky prodávali své zápasy. Úplatky berou i světoví fotbaloví funkcionáři….

Vybavíte si nějaký křiklavý případ porušování sportovních pravidel a etiky v posledních letech v golfu? Já ne. Velký skandál golf zatím nepotkal, nicméně i v něm už se objevil doping. V roce 2009 dostal roční distanc hráč americké nižší soutěže Doug Barron za používání zakázaných látek, loni byl na tři měsíce suspendován Scott Stallings hrající na PGA Tour.

Míra atletičnosti špičkových golfistů roste a každý ví, že fyzická příprava je nutná i pro kvalitní psychiku. Důvod pro „vylepšení“ tu tedy je – jen charakter této hry je naštěstí takový, že snížit počet ran prostřednictvím anabolik moc nejde a míček řízený na dálku tak, aby dopadl těsně k jamce, ještě vynalezen nebyl. Šéf olympijského hnutí Thomas Bach nicméně upozornil zástupce PGA Tour, aby uplatňovali na hráče metodiku světové antidopingové agentury, protože jejich činnost je nedůsledná.

Z čeho se dnešní neetické jednání ve sportu rodí? Je to všudypřítomný, ve vrcholovém sportu až extrémní tlak peněz a hypertrofizace výhry a úspěchu. Nejde jen o to, že sport je jedním z klíčových odvětví hospodářství, že výroba vybavení a sportovní služby živí milióny lidí všude na světě. Jde o to, že podstata i vnější projevy sportu ovlivňují každodenní lidské chování. V našich myslích se tak silně usídlilo vnímání reality přes pojmy jako je souboj, závod, vítězství, porážka, výkon, zdolání, pokoření, že pod hesly „Ty na to máš!“ nebo „To je výzva!“ celoživotně běžíme o medaile. Když se nedaří nějakou získat, zdánlivě padáme do bezvýznamna.

Darwinisticky vzato je život věčným bojem. Ale zužovat lidskou existenci jen na stálé poměřování sil a schopností je chyba. Tohle klání totiž nelze vyhrát. Přijde stáří a s ním pokles fyzických i psychických sil. Pak člověk umře. To je přece prohra jako hrom. Život je naopak lepší vnímat i z jiných úhlů, lze ho prožít i v nesoutěživém a nekonfrontačním módu. Člověk pak bude vyrovnanější a nebude spoustu věcí vnímat jako porážku.

Golf je velice kompetetivní sport, protože ho lze snadno měřit, můžete soutěžit vzájemně i sám se sebou, s hřištěm. Golf strhává člověka k boji. To je však jedna jeho tvář. Těmi dalšími je prostý pohyb rukou a těla neboli švih, chůze v přírodním prostoru a sociální aspekt, protože je zde mnoho času na hovor. Golf lze provozovat bez sledování výsledku. Kdo hraje už delší dobu, dobře ví, že hrát si „jen tak“ není zážitkem o nic slabším, než když si rány počítáte a zapisujete.

Jenže tato oddychová rovina golfu je málo atraktivní. Je zajímavá jen pro aktéra samotného, nemá žádné diváky. Naopak všude vidíme jen ty nejlepší. Přebírá skutečně Spieth žezlo po Woodsovi, co s tím udělá McIlroy a co na to Day a Fowler? Kdo vyhraje další major a co golfisté předvedou na olympiádě? A jsme to my, kteří masovým sledováním výkonů těch nejlepších roztáčíme kola sportu do mimořádných obrátek. Ohromující divácký zájem pohání vpřed raketu jménem Sport.

Moderní sport včetně golfu se rovinul v 19. století jako zábava anglické aristokracie a nové buržoazie. Jeho důležitým aspektem bylo vytvořit i jistou protiváhu vůči tehdy bezohlednému kapitalismu volné soutěže, který sice člověku poskytoval šanci na úspěch, ale také ničil, uvrhával do ponížení a chudoby. Ve sportu to mělo být jiné. Nemělo se soutěžit „volně“, ale podle jasných pravidel a férově. Vítězství bez kupování výkonů. To byl i základní princip amatérismu: žádné peníze, protože ty svádějí k přílišným ambicím a podvodům. Jde přitom o ty samé peníze, kvůli kterým dnes sportovci cpou do svých těl bobule a technici do rámů kol motory.

Kde jsou někdejší zdravé principy sportu, kde je duch amatérismu? Najdeme ho stále v rekreačním sportu, ale ve špičkovém už ne. Ten je plně v moci profesionalismu. Je také ztělesněním ducha kapitalismu volné soutěže, kde úspěch a s ním spojené peníze jsou vším. Dnešní nejlepší sportovci jsou pro cestu do nejvyšších pater ochotni udělat vše. Jak ve smyslu osobního nasazení, vůle a obětí, tak i prostředků, které jsou jim dobré k prvenství.

Článek vyšel v časopise Golf Digest