Věčné téma i pro golfisty: počasí a jeho rozmary

(GOLF) Věta „neexistuje špatné počasí, jen špatně oblečený golfista“, je vtipná a zná ji snad každý golfista. Jenže kdo někdy hrál v dešti a studeném větru pět hodin, ví své. Předpověď počasí je proto pro golf klíčovým faktorem.

Česká republika leží v mírném klimatickém pásu se střídáním ročních období, minimálně čtvrt roku se na drtivé většině našich hřišť hrát nedá. Podstatně lépe je na tom Středomoří: horká a suchá léta, ale zimy mírnější. Ideální pro golf je subtropický pás, například Florida, střední Amerika, ale i část Číny, Thajsko či Austrálie. Teploty po celý rok trvalejší a bez výkyvů. I tady ale počasí hru občas znemožní, hrozí prudké bouře a lijáky.

Golfová sezóna ve střední Evropě začíná na přelomu března a dubna a končí s listopadem. V posledních letech se někdy protahuje až do prosince a hřiště otevírají na pár dní i během ledna, února. Hřiště v nejteplejších lokalitách, jako je například polabská Kotlina u Terezína, by sice mohla být otevřená celoročně, zdejší šéf Jiří Hamr však říká: „Přes zimu na dva měsíce raději zavíráme. Jednak by si hřiště mělo odpočinout, aby bylo na sezónu dobře připravené. A druhým problémem je, že zimních golfistů je relativně málo a bylo by potřeba kvůli nim otevírat klubovnu, zajistit personál.“ Pražské Hodkovičky nebo Hostivař, kde lze v zimě očekávat silnější provoz, si však celoroční hru dovolit mohou.

Klíčovým faktorem pro délku sezóny je nadmořská výška, v níž se hřiště nachází. Na každých 100 metrů výšky klesá (stoupá) teplota o zhruba 0,6-1,0 °C, ve vyšších polohách, především v podhorském a horském prostředí, vás také častěji potkají srážky a vítr než v regionech níže položených. Jestliže je tedy na hřišti v Staré Boleslavi (Polabská nížina, 170 m. n. m.) příjemných 17 °C a svítí slunce, devítka na Cínovci ve výšce 865 metrů vás přivítá s teplotou 11 °C, často oblačným a skoro vždy větrným počasím.

Česká republika má střední nadmořskou výšku 450 metrů, nejvyšším bodem je Sněžka (1 602 metrů), nejníže Hřensko u Labe (115 m). Nejvýše položené hřiště je zmíněný Cínovec (v plánu je i hřiště ve výšce 1 050 metrů na Božím Daru v Krušných Horách), druhé nejvyšší bylo Lipno (nejvyšší bod 820 m), třetím je překvapivě hřiště mariánskolázeňské (760 metrů), teprve pak následuje krkonošský Harrachov (730 m).

Zlomová vrstevnice pro podnebí, tzv. sněžná čára, se v Česku nachází okolo 650 m. n. m. Přes ni nebo blízko ní se pohybuje několik hřišť, na nichž je pravděpodobnost horšího počasí vyšší a sezóna zde také začíná později než je český průměr. Jde o hřiště Sokrates v Kořenci (700 m), Svratka (690 m), Teplá (680 m), Čertovo Břemeno (670 m), Kynžvart (630 m), Mnich a Nová Bystřice (620 m). I karlovarská Olšová Vrata se hranice 600 metrů těsně dotýkají. Záleží ovšem i na místních podmínkách. Typickým příkladem je Ypsilonka, která leží jen ve výšce 450 metrů, ale v těsném sousedství Jizerských hor, což je jedna z nejdeštivějších oblastí Česka. Navíc hřiště je orientováno na západní návětrnou stranu. Horské deštivé podnebí mají také na Čeladné (500 m) či v Ostravici (450 m) v Beskydech. Naopak devítka Bitozeves leží u nejméně deštivé oblasti Česka, jímž je kraj okolo Nechranické přehrady u severočeského Žatce.

Většina českých hřišt se nachází v průměrné výšce mezi 250-500 metry. Mezi hřiště velmi nízko položená patří ta na Labi: Terezín-Kotlina (145 m), Stará Boleslav (170 m) a Poděbrady (190 m). Ve 180 metrech jsou Jezera Uherské Hradiště. Všechna pražská hřiště, tedy Hodkovičky (190 m), Zbraslav (200 m), Černý Most (230 m), Hostivař (290 m) a Motol (300 m) navíc těží ze specifického velkoměstského klimatu, kde bývá o 2-4 °C tepleji. V rozmezí nízké výšky 200-250 metrů jsou ještě Mstětice, Benátky nad Jizerou, Kunětická Hora, Lázně Bohdaneč, Bitozeves, Barbora u Teplic, Kravaře a Šilheřovice u Ostravy, částečně i Terasy v Ústí nad Labem.

POZOR NA DUBNOVÉ VĚTRY

Astronomicky začíná jaro 21. března, bioklimatologicky, tedy ve vztahu k procesům v lidském těle, však nastává už okolo 15. února. Člověk je proto nastartován na hru už koncem února. Příroda si však dává ještě na čas: meteorologicky přichází jaro 1. března, to je počátek vegetačního předjaří, golfové hřiště je ale na hru připraveno až s koncem předjaří, a to přichází na přelomu března a dubna.

Duben je i „nejbouřlivější“ měsíc. Vyhrocené střetávání studených a teplých vzdušných mas je příčinou typicky větrného počasí, s častými srážkami, které rychle přijdou a odejdou. „Na dubnové počasí je předem každá sázka ztracená…“, říká jedna z pranostik, další zase tvrdí: „Jaro má sedmero druhů počasí, v dubnu však žádné neschází.“ Na to by ani golfista neměl zapomínat: dubnové počasí se mění a vítr bývá studený, riziko prochladnutí a zatuhnutí těla roste. Hráči technicky méně vybavení se snaží silou „urvat“ švih, stačí pak jedna větrná hra bez bundy a pár dalších týdnů hry je ztracených kvůli bolestem zad.

Klimaticky nejvhodnější pro golf jsou měsíce květen a září, s průměrnými teplotami přes 13°C (přes den 15-20 °C i více). Září je naprosto ideální, na rozdíl od května spadne o 30-40% méně strážek. Letní měsíce červen, červenec a srpen sice přinášejí nejvyší roční teploty, v průměru okolo 18°C, ale jsou také srážkově nejbohatší z celého roku. V létě vás potká na hřišti jak déšť, tak pro golf až nepříjemné teploty přes 30 °C. I proto nepatří letní měsíce k těm ekonomicky nejsilnějším, hřiště mají nejvíce hráčů na jaře a po prázdninách.

JAK BUDE?

Bez ohledu na roční období je pro golfistu nejpodstatnější, aby měl pro svoji hru vhodné počasí. Každý si pojem „vhodné“ může vyložit jinak: někdo preferuje teploty mezi 10-20 °C, jiný, především ženy, mají raději vyšší, nad 20 °C. Jen málo hráčů má rádo tropy nad 30 °C. Někdo ve vedru volí jiné sporty, hlavně plavání, ale třeba i cyklistiku: proudící vítr na kole vás ochlazuje (viz tzv. pocitová teplota), zatímco na golfovém hřišti se teplota od tmavého trávníku ještě zvyšuje. A pozor: posekaný a hladký golfový trávník na fervejích a greenech v prudkém slunci odráží více UV záření než mořská hladina! Nedivte se, že na golfu se člověk opálí i spálí už na jaře. Ochranné prostředky s sebou.

Předpověď počasí je pro golfistu klíčovou informací, mnohdy rozhoduje o tom, zda na golf vůbec půjdete nebo ne. Dnes jsme technologicky napojeni na předpovědi takovým způsobem, že rozhodování je jednoduché: stačí se podívat na snímky z radaru a jejich animaci a sami vyčtete, jestli se blíží déšť či mraky. Anebo můžete zvolit některý z numerických modelů, který vám s relativně vysokou spolehlivostí řekne, jak bude odpoledne či druhý den. Numerický model také poradí, zda není lepší jet na jiné hřiště v jiné lokalitě, kde pršet nebude.

Který ze zdrojů předpovědi počasí je nejspolehlivější a nejkomplexnější? Většinou se jedná o státní instituce, jejichž výstupy jsou vytvářeny na základě práce širokých týmů, za využití nejmodernějších výpočetních systémů. Tyto instituce také disponují daty historického charakteru, z nichž vycházejí dlouhodobé předpovědi.

V Česku se jedná o Český hydrometeorologický ústav, který má webové stránky www.chmi.cz. K dispozici je model Aladin, na webu jsou data aktuální i historická, široká paleta snímků z družic a radarů. Mobilní aplikace ČHMÚ jsou také nejstahovanějšími a mají nejvyšší hodnocení kvality (na play.google.com má Meteor-Aladin hodnocení 4,4 z 5, stažení 0,5-1 mil., Meteoradar dokonce 4,6 a 1-5 mil.). Velice populární jsou i „Norové“, tedy www.yr.no, což je server norského Meteorologisk institutt, který spolehlivě předpovídá i pro oblast Evropy a České republiky (hodnocení 4,2, stažení 1-5 mil.). Uznávaným je i zdroj www.wetteronline.de, který provozuje soukromá německá společnost a stránky jsou v Německu nejnavštěvovanější. Populární je hlavně jejich radarová animace na hlavní stránce, pokrývající i území České republiky (mobilní aplikace má hodnocení 4,5 a 1-5 mil. stažení).

Jak je to s úspěšností předpovědí? František Šopko, vedoucí oddělení meteorologických předpovědí Českého hydrometeorologického ústavu, říká: „U předpovědí na druhý den se pohybujeme okolo 95% úspěšnosti, na třetí den (pozítří) je to 93%, čtvrtý den 91% a pátý den 88%. Pravděpodobnost správné předpovědi samozřejmě s dalšími dny klesá a od šestého dne už ani systematicky nevyhodnocujeme, nakolik jsou takové předpovědi úspěšné.“

Pokud jde o dlouhodobější předpovědi, meteorologové zde nehovoří o předpovědi, ale o „výhledu počasí“. Tím je jasně řečeno, že nelze na tak vzdálenou dobu spolehlivě říct, jak bude. Počasí je složitou strukturou s tolika proměnnými, že ani těmi nejmodernějšími počítačovými metodami nelze dospět k relevantním výsledkům. Možností je příliš a má na ně vliv příliš mnoho faktorů. „Výhledy počasí na delší dobu se vytvářejí na základě statisticko-analogové metody, kdy hledáme v minulosti podobné situace, jevy a tendence, z nichž pak stanovujeme konkrétní výhled,“ říká Šopko.

ČHMÚ sestavuje předpovědi na nejbližší dva dny především na základě dvou regionálních numerických modelů, a to Aladina a německého LM. Střednědobé předpovědi na deset dní vycházejí z globálních (celoplanetárních) modelů: evropského ECMWF, GFS z Washingtonu a z globálního modelu německé meteorologické služby. S modelem ECMWF pracují i „Norové“. Nelze proto říct, že by byli v případě předpovědi pro Českou republiku přesnější než ČHMÚ. Vše dělá jeden a tentýž stroj. Neplatí tedy ani laické tvrzení, že „Norové umí předpovídat déšť, protože u nich hodně prší a mají tedfy zkušenosti…“. Jejich nejsilnější stránkou je „jen“ atraktivní grafická podoba předpovědi.

Čeští meteorologové mohou golfistům výrazně pomoci v předpovědi extrémních jevů: především se to týká bouřek, nárazového větru, případně krup, přívalových dešťů atd. „Numerické modely jsou jistě složité, ale mají i určité nedostatky,“ říká František Šopko. „Meteorolog proto tato data ještě doladí z hlediska dané lokality. Má zkušenost s místními podmínkami, zná profil krajiny a dokáže tedy zejména extrémní jevy poněkud lépe předvídat.“

Ať už je ale předpověď jakákoli, některým golfistům je to stejně jedno. Jsou na golf tak natěšení, že vyrazí na hřiště za jakéhokoli počasí. V mrazu, zimě, mlze, větru, dešti, průtrži mračen a jiných nečasech je vídáme na hřištích, jak hrají své zápasy nejen proti hřišti a spoluhráčům, ale i přírodním zákonitostem. Čest a sláva těmto hrdinům. Ale přírodu přeprat nejde a někdy je lepší se jí podřídit. Při bouřce to platí stoprocentně.

JAK NA DÉŠŤ A VÍTR PŘI HŘE

Když už vás déšť na hřišti potká či překvapí, co za dané situace dělat? Pokud nejde o vyslovenou průtrž mračen, která zaplavuje greeny a může ukončit hru, základní pravidlo zní: nenechte se rozhodit. Déšť sám o sobě k výrazně špatným výsledkům nevede, švihu nijak zásadně nepřekáží. Hráče ale psychicky znervózňuje, „obtěžuje“. Rekreační golfista nezvyklý na takové počasí kazí víc než obvykle. Zkuste občas trénovat v dešti, hrajte v něm častěji. Jakmile si na kapky zvyknete, vaši hru neovlivní.

Je však nutné mít vybavení. Základem je deštník a nepromokavé oblečení. Z deštníků volte vždy ten největší, musí mít dvě vrstvy, aby jím pronikal vzduch zespodu a deštník vám nevytrhával vítr z ruky. Z oblečení jsou klíčovým prvkem boty. Nohy v pevných botách ze silnějších materiálů ve vodě vydrží déle suché než nohy v modernějších „sportovních“ botách, které jsou sice lehké a pohodlnější, ale rychle promokají. Mít dvoje golfové boty, „suché“ a do mokra, není od věci. Druhou klíčovou součástí je bunda. Její materiály se dělí na vodoodpudivé, vodoodolné a nepromokavé. Ty první vydrží jen kratší deštík, ty druhé střední přeháňku a teprve ty třetí zajistí suché prostředí během celé deštivé hry. Nepromokavost vyjadřuje tzv. vodní sloupec. Spolehlivé hodnoty se pohybují mezi 10 000 – 20 000 mm, ale stačí i 8 000 mm. Důležitá je i prodyšnost, díky ní bunda lépe odvádí vnitřní pot. Obecně je lepší volit bundu se sloupcem vody 10 000 mm a prodyšností 10 000 mm než mít sloupec 20 000 mm a prodyšnost jen 5 000 mm. Navíc pozor na švy bundy, ty by měly být podlepené, resp. zatavené. Třetí složkou jsou kalhoty, pro které platí z hlediska materiálů to samé, co pro bundy. Neradno pořízení nepromokavých kalhot podceňovat: i když jste chráněni deštníkem a bundou, plátěné kalhoty odspodu rychle navlhnou a déšť často padá ve větru šikmo, nikoli zeshora. Tudíž hráč bývá mokrý od stehen dolů. A pořídit si lze i nepromokavý kryt na bag. Nejlepší je ten z tvrdého igelitu, stoprocentně nepromokavý.

Jiná situace je v nedeštivém, ale větrném počasí. Pro to se hodí úplně jiná bunda, tzv. windstopper, nejlépe s membránou. I čepice je nutností, hlavou totiž odchází z těla nejvíce tepla a energie rychle ubývá. Někdy je kulich vhodný i při deseti nad nulou. Klíčovým je při větru faktor tzv. pocitové teploty. Čím silnější vítr, tím větší pocit chladu člověk má. Pokud je 14 °C a vane mírný až čerstvý vítr rychlostí 25 km/h, pak je de facto teplota jen 7°C. I při vysokých 20°C a velmi čerstvém větru 30 km/h je teplota jen okolo 13°C.

Při čem hrát opravdu nelze, je bouřka. Jakmile se začínají na obloze řadit husté šedivé mraky, buďte velmi obezřetní. Hřmění je jasným signálem, že je nutné hru ukončit. Bouřky ale obvykle netrvají půl dne, na přerušenou hru lze po hodině či dvou navázat. Bouřky nejčastěji přicházejí mezi 13-17 hodinou odpolední.

Článek vyšel v čísle 4/2015 časopisu Golf Digest