Trápí vás šlajs? My všichni víme, jak na to!

(GOLF) Za šestnáct sezón hraní golfu jsem sice vylepšil svoji výkonnost, ale s driverem šlajsuju pořád stejně, jako za mladých let. Ne že by každá moje rána na dlouhých jamkách byla ryzí banán, obvykle hraju zkrocené „fejdošlajsy“, ale jednu pořádně zatočenou fajfku driverem za rundu obvykle vyrobím. V lepším případě hledám v trávě či v roští, v horším jsem ve vodě a v úplně nejhorším v autu.

Dost mě to štve. Loni na podzim jsem hrál v Poděbradech a na jedné z jamek jsem poslal do autu hned dva míče za sebou a třetí k tomu neměl daleko; nakonec pomohly větve. Na čtyřparové jamce jsem zapsal 9, bez těch dvou autů by to bylo pro mě slušných 5.

Druhý den jsem si řekl, že bych se mohl zase po čase kouknout na nějaké tréninkové tipy, co se šlajsem. Nakonec jsem nezvolil knihu-učebnici golfu (to bych udělal před 15 lety), ale v duchu doby na to šel přes videa na YouTube.

Pokud jde o šlajsování, najdete mnoho desítek videí, v nichž vám především američtí trenéři, hráči, učitelé golfu poradí. Kupříkladu jsem se nechal inspirovat i takovým Butchem Harmonem ve spolupráci s Rickie Fowlerem. Chlapci to brali trochu hopem a zábavně, Butch se tvářil jako zkušený golfový kovboj, ale nakonec jsem se něco dověděl.

Nebylo to ovšem nic jedinečného. Prakticky všichni totiž směřovali k těm samým radám a doporučením. Jde v principu o dvě věci: 1/mít správně nastavenou líc hole, nemít ji otevřenou; 2/ švihat „v rovině“, nikoli zvenčí dovnitř. Bodu 2 se docílí: A/ změnou držení hole na silnější, tedy horní ruku na gripu natočit tak, aby logo rukavice směřovalo vzhůru a spodní ruku tak, aby „véčko“ směřovalo hodně k zadnímu ramenu (u praváků pravému); B/ srovnáním ramen tak, aby zadní rameno nebylo příliš vpředu, aby horní půlka těla byla v rovině; C/ loket zadní ruky více tlačit k tělu; D/ snažit se při otočení víc hrát tělem, nikoli jen rukama.

Co mne na jednotlivých videích zaujalo, byl způsob, jakým to hráči a trenéři sdělovali.

Kupříkladu jeden z učitelů sebevědomě tvrdil: „Odstraním váš šlajs do pěti minut“. Jeho rada byla jednoduchá: držet ramena v rovině. Jiný trenér potřeboval na lekci plných patnáct minut, v nichž pečlivě rozebral příčiny šlajsu a pak navrhnul tři drily k jeho nápravě. Dalšímu trenérovi stačil jediný dril – ovšem dost zajímavý, sloužil k udržení zadního lokte u těla, jak to dělají špičkoví hráči.

Hoši z USA mají obvykle nejen schopnosti trenérské, ale většinou jim pusa jede jako po másle, umí se perfektně a plynule vyjadřovat. Nicméně jsou tak plní nadšení a jejich rady jsou tak ultimativní, že se vám přemíra americkosti začne po čase zajídat. Z českých trenérů jsem viděl video Marka Nového – bylo názorné, jednoduché.

Různorodá je rovněž kvalita filmová, tedy způsob, jakým je video natočeno. Někdy ho tvoří pouhý jeden záběr – kamera stojí čelně proti hráči, ten švihá holí a ukazuje. Pokud se v tom jediném záběru dotyčný ani jednou nepřeřekne, je to určitě solidní výkon. Ale rozhodně je lepší, když je záběrů víc. Často se uplatní záběr zezadu, po linii hry. Někdo využívá také grafiku, ukazuje trajektorii letu míče či linii hlavy hole. Střihově i kamerově to však obecně bývá chudé, chybí detaily, zpomalené sekvence atd. Filmařsky-formálně je to spíš amatérské, byť obsahově profesionální.

Po shlédnutí těchto lekcí cítím, že o šlajsování vím téměř vše. I co s tím dělat. Nicméně výuka a teorie jsou jedna věc, praxe druhá. Klíčové je, zda se vám podaří díky všem těm radám šlajs odstranit. A v tom je potíž: za pět minut se možná dozvíte, co se šlajsem dělat, ale zaručuji vám (abych použil dikci z lekcí), že za pět minut se vaše rány nezmění tak, abyste už nezahráli žádný banán. Naučit se přivést líc vaší hole k míči skutečně rovně, aby hlava míč nijak „neřízla“, není vůbec snadné. Chce to zkoušet, trénovat a cizelovat.

Ptáte se, jestli po těch lekcích už konečně hraju rovně? Jestli jsem si šlajs díky radám trenérů vyléčil? A víte co? Raději se neptejte…