Sexy půvab golfové minulosti

(GOLF) Nedávno jsem strávil pár dní v Národním archivu, kde jsem se probíral složkou věnovanou historii českého golfu v letech 1931-1947. Ačkoli se to nezdá, sedět v ztichlé badatelně a listovat starými lejstry byl zážitek doslova vzrušující.

Koho z těch desítek tisíc hráčů, kteří se dnes v České republice věnují golfu, zajímá historie této hry v českém prostoru? Odhaduji, že to nebude mnoho lidí. Pár stovek nebo i pár tisíc? Mě ale golfová historie, a nejen ta česká, ale i celosvětová, začala bavit prakticky hned v okamžiku, kdy jsem golf začal hrát.

Chápu ovšem, že takhle to má spíše menšina. Ti, které baví lyžovat, taky asi většinou nevědí (ani nepotřebují vědět), proč se kdysi jednomu typu vázání říkalo kandahár a jak to souvisí s Kandaharem v Afghánistánu (více najdete ZDE). Mně ovšem tyhle věci vždycky zajímaly a je jedno, o jakou oblast, jíž se věnuji, se jedná: zda o golf, nebo o cyklistiku, tenis, či lyžování, případně o umění, historii atd. Připadá mi přirozené, že když se nějaké činnosti věnuji, dokážu si ji zařadit i do časového a prostorového kontextu.

Hned jak jsem začal hrát, koupil jsem si i různé knihy-encyklopedie o golfu a hltal jakékoli informace. Čím více jsem četl, tím více jsem si také uvědomoval, jak obrovsky bohaté pole se mi otevírá. Golf se totiž dá nejen hrát, dá se i studovat. A nejen jeho historii nebo teorii švihu. Lze ho vidět a posuzovat třeba v souvislostech ekonomických, sociologických, psychologických, ekologických atd. Je to obrovský fenomén (jako každý sport s dlouhou historií a velkým počtem hráčů) a především v anglosaských zemích, v Británii a USA, to už dávno vědí. Proto zde také už o golfu vyšly stovky a tisíce populárních i odborných knih.

V Česku je tohle všechno zatím spíše na začátku, golf se hlavně v odborných kruzích jako téma pro studium zatím moc neprosadil. O tenise, cyklistice, lyžování atd. je k dispozici mnohem více pramenů i literatury. Golf v Česku má sice barvitou historii, ale přeci jen: do roku 1989 tu bylo málo hřišť a málo hráčů. Celá sféra stála zcela na okraji.

Mimochodem: co vám říkají jména jako baron František Ringhoffer, Josef Charvát nebo Hanno Tonder? Tihle lidé jsou pro český golf klíčovými osobnostmi. Ten první byl zakladatelská persona českého golfu a první předseda Golfového svazu ČSR (1931-1940), ten druhý byl jediným a nejvýznamnějším českým golfovým architektem (a nesmírně aktivním funkcionářem) prvorepublikové a protektorátní éry a ten třetí byl nejlepším hráčem od druhé půlky 30. let až do počátku 50. let.

Mně tahle jména připadají už zcela samozřejmá. Na všechny tři jsem také často (v případě Charváta neustále) narážel při studiu dokumentů, které jsou v Národním archivu. Jednalo se o různé zprávy z výročních zasedání Golfového svazu, o dopisy mezi funkcionáři a kluby, ale i se zahraničím. Viděl jsem i texty zabývající se stavbou hřišť, i těch nakonec nerealizovaných (víte například, že v Poděbradech se mělo stavět hřiště už počátkem 30. let?). Z dokumentů je možné rekonstruovat i to, jak se proměnil golfový život po roce 1945 nebo jsou tu záznamy o tom, jak američtí vojáci povolali Němce z Mariánských Lázních, aby jim obnovili zdejší hřiště a jak si nakonec odvezli i hole, které tu po Němcích zbyly.

Když berete do ruky dopis, který rukou psal světový hráč č. 1 konce 30. let, Henry Cotton, právě zmíněnému Josefu Charvátovi, nemůžete necítit jisté rozrušení. Zkuste si představit, že máte v ruce osobní psaní Tigera Woodse nějakému Čechovi! Nebo máte v ruce pozvánku i program golfového poolympijského utkání v roce 1936 v Německu, které se konalo pod Hitlerovou záštitou a kde právě Hanno Tonder obsadil skvělé páté místo.

Někdy jsem měl pocit, že jsem první člověk, který tyhle dokumenty po desítkách let drží v ruce. Kovové svorky byly notně zarezlé – rozepnul je vůbec někdo od té doby, kdy je Charvát sám nebo jeho sekretářka sepjali? (Ano, určitě, například archivář, který počátkem 70. let celý tento soubor uspořádal. A jak jsem zjistil, složku si někdo pročítal i v roce 2011 a předtím v roce 2004).

Ačkoli jsem nikdy nechtěl být historikem (nemám na to potřebnou výdrž, někdo tomu říká plechový zadek), v archivu kolem mne běžel čas a já si ani neuvědomoval, co se děje venku. Byl jsem zcela pohlcen těmi stovkami zažloutlých papírů, případně tenkých růžových průklepáků, na něž se pořizovaly kopie dokumentů. A věděl jsem, že se mi otevírá další úžasná část historie českého golfu.

Jednu věc jsem si také uvědomil: jak nevděčné dokáží být dějiny. Jak jejich během lidská energie, snažení, padá do zapomnění. Kdybych neprocházel tyto dokumenty, nikdy bych si asi neuvědomil, jak obrovský díl práce odevzdal českému golfu Josef Charvát. Činovník Golf Clubu Praha, ale i Golfového svazu ČSR, bez jehož každodenní administrativní práce by český golf ve své době snad ani nemohl fungovat. A zároveň osoba respektovaná díky svým osobním i profesionálním schopnostem. Jenže kdo to dnes ví…? Alespoň mne v té souvislosti napadlo, že by nebylo od věci udělovat třeba každoroční Cenu Josefa Charváta těm současným golfovým pracovníkům, organizátorům a funkcionářům, kteří pro český golf také něco dělají a ocenění by si jistě zasloužili. Budiž to tedy malou pobídkou směrem k České golfové federaci.