PRO nebo PROTI přírodě?
(GOLF) O ekologických aspektech golfu byly především v anglosaském světě popsány už tisíce stran. V Česku se tematice věnujeme, ale v menší míře a zřídka na odborné úrovni. Převažují spíše zjednodušující, laické názory.
Tento článek samozřejmě nemůže přinést do debaty, zda je golf „ekologickým“ sportem, nějaký nový pohled či definitivní stanovisko. Ale snad by mohl napomoci vidět problém trochu komplexněji.
Hlavní otázka
„Je pro krajinu a životní prostředí golfové hřiště přínosem, anebo je naopak rušivým či zatěžujícím prvkem?“ Tohle je jedna z nejčastějších otázek týkající se existence jakéhokoli golfového areálu.
Pokládá ji nemalá část obyvatel všech vyspělých západních zemích, kde se golf v posledních desetiletích rozvíjel a kde najdeme stovky, ne-li tisíce golfových hřišť. Tážou se v prvé řadě lidé, kterých se existence golfového hřiště dotýká – bydlí u něj či mají zde rekreační objekty. Debatují o ní četné organizace a seskupení zabývající se životním prostředím. Zajímá se o ni ale také běžná populace, která golf nehraje – vzhledem k velikosti a viditelnosti golfového areálu ji otázka logicky napadne.
Uvažují o ekologických aspektech hry i samotní golfisté? Bezpochyby ano! Golf nehrají ve vyspělých zemích lidé bez rozhledu, kteří by nebyli schopni vidět složitost a provázanost současného světa. Ale je jasné, že mají tendenci spatřovat věci jen z určitého úhlu. Přesněji: vidí na golfu především pozitiva. Chtějí se věnovat své oblíbené hře a pokud mají k dispozici hřiště na krásném místě, perfektně udržované a s vysokým komfortem, tím většinou lépe. Že by například v rámci tzv. udržitelného rozvoje bylo někdy lepší mít hřiště malé a s nízkými energetickými nároky, na to především mnozí golfoví podnikatelé, investoři, jen neradi přistupují.
Široká veřejnost, ať už ta golfová či negolfová, je především limitována malou mírou vzdělanosti v environmentální oblasti, tedy ve sféře týkající se vztahu člověka k životnímu prostředí. Vykládá si realitu na základě kusých informací, povrchních mediálních sdělení a ve stereotypech. Jestliže tedy chce někdo vidět golf negativně, pak převažují názory typu: „Hřiště tu zabralo krásný prostor, Hřiště škodí krajině, Hřiště je jen pro někoho (pro vyvolené), Hřiště spotřebuje spoustu chemie“ a podobně. Naopak golfová veřejnost, byť částečně zná provoz hřišť, zase často říká: „Golfové hřiště krajinu zušlechťuje a udržuje, Golf je ekologicky šetrným sportem, Golfové hřiště nespotřebuje žádnou energii, Hřiště se snadno vrátí do původního stavu“ a tak dále.
Mnoho z vyřčeného v sobě kus pravdy bude mít. Něco však mohou být v konkrétních případech úplné nesmysly. Klíčové je přitom jedno: nehledejme žádné podobné jednoznačné odpovědi. Ty totiž neexistují. Skutečnost je vždy složitější, a to i proto, že golfový areál je komplexní systém, který má na jedné straně svůj jasný přírodní fundament, je živou součástí přírody a jejích procesů, ale na straně druhé je i lidským výtvorem, jenž by se bez člověka a jeho práce, údržby a prostředků, neobešel. Toto společné dílo přírody i člověka se navíc v průběhu roků a desetiletí výrazně mění, nabývá nových podob a mění se i kontext, v němž existuje.
Pokud se tedy na věc podíváme objektivně, bez emocí a zaujatosti, pak můžeme konstatovat tento základní fakt: golfové hřiště může být za jistých okolností zátěží pro životní prostředí a může nepříznivě zasáhnout do místních přírodních procesů, ale na druhé straně může být i projektem s kladným environmentálním dopadem, může krajinu obohatit.
Klady a mínusy
Zkusme si nyní udělat výčet těch nejdůležitějších pozitiv a negativ, které s sebou existence a stavba golfového areálu nese. Jde o souhrn nejrůznějších faktorů, přičemž ty pouze kladné ani ty jen záporné prakticky nikde nenajdeme všechny na jednom místě. Jsou však projekty, kde se sešlo více pozitivních prvků, stejně jako existují i ty s vícero negativními.
Pokud bychom měli jmenovat některé konkrétní rizikové faktory existence golfového hřiště z hlediska dopadu na životní prostředí, tak k nim především patří:
– změna či narušení místního přírodního režimu
– proměna krajinného rázu s posílením civilizačních prvků, včetně např. vzniku místně neadekvátního profilu či nepřirozených ploch (bílé bunkery)
– nadměrná spotřeba vody, až extrémní u hřišť pouštního typu
– omezení dosud volného pohybu osob
– zvýšení automobilového provozu – přijíždějící a odjíždějící hráči
– stavba klubovny ve vizuálně exponovaném místě
– asfaltová plocha parkoviště i cestiček v areálu
– velká spotřeba pohonných hmot pro sekačky, také jejich každodenní ruch
– a pochopitelně i ona pověstná „chemie“, tedy používání umělých hnojiv či postřiků
Na straně druhé straně pak stojí pozitiva, k nimž patří v prvé řadě:
– koncept hřiště jako prostředek ke zkvalitnění životního prostředí; v nejvýraznější podobě se jedná o přímou rekultivaci člověkem poničené či zanedbané krajiny, o vrácení flóry a fauny tam, odkud byla vytlačena
– ochrana krajiny před zastavěním či jiným ekologicky méně žádoucím využitím; hřiště bývá vítanou zklidňující přírodní enklávou ve městech, na jeho okrajích nebo při velkoplošné výstavbě rodinných domů, které ho obklopují (typicky v USA)
– hřiště a jeho travní porosty mají schopnost zadržet větší objemy vody, neodplavuje se při jejím stékání půda
– hřiště zvyšuje druhovou pestrost, vznikají zde nové biotopy, může být dendrologicky pestré
– vodní nádrže na hřišti slouží jako rezervoáry vody
– hřiště je útočištěm pro některá zvířata
– z částí hřiště lze vytvářet les
– a pochopitelně je hřiště celkově harmonickým místem pro relaxaci, někdy je i negolfové veřejnosti přístupným a dobře udržovaným parkem.
Je nabíledni, že u spousty hřišť se klady i zápory vzájemně mísí a přitom nevylučují. Prakticky každé hřiště například zvýší automobilový provoz v daném místě, ale každé je také díky své trávě schopno zadržet větší objemy vody. Někdy hřiště zabere kvalitní zemědělskou půdu, ale zase místo „ochrání“ před tím, aby bylo zastavěno domy. Nic není černobílé…
Dolů a zase nahoru
Staré skotské linksy a vůbec většina hřišť v tomto regionu ukazují, jak přirozeným prvkem může být golf v krajině. Links byl původně neupravovaný kus půdy, který ležel ladem a pro svůj vysoký podíl soli na něm nebylo možné nic pěstovat. Byl zavlažován z nebe, trávu spásaly ovce či kozy. Skotsko je domovinou golfu především proto, že hřiště se tu nestavěla, ale jen nalézala v krajině.
Jakmile ale chcete hrát golf v místech, kde prší jen občas, kde je hodně lesů a málo otevřených travnatých ploch, kde krajinu musíte přetvářet tak, aby se přizpůsobila designovým principům jamek, opouštíte původní přirozený koncept. Pak už záleží jen na tom, jakou máte techniku a kolik peněz. Stavba hřišť pomocí těžkých strojů začala už po 1. světové válce a po té druhé nabrala ještě větší tempo a razanci. Hřiště se pak budovala i v zcela nepřirozených podmínkách, například pouštních. Upřímně, takový golf v Dubaji a spol. je z turistického hlediska fajn, ale je to energetický luxus par excellence (stejně jako zdejší indoor sjezdovky).
Ohledy k přírodě se začaly respektovat až v 80. letech, kdy se environmetalismus stal nedílnou součástí celospolečenské debaty. Dnes je situace stabilizovaná, na ekologické aspekty provozu hřišť se v běžném západním světě hledí zcela samozřejmě, a to i velmi ostřížím zrakem.
Dějinný vývoj vztahu golfu k přírodě vystihl golfový architekt Michael J. Hurdzan, autor respektované publikace Golf Course Architecture, který napsal: „Řekněme, že golf v časech Toma Morrise st. (druhá polovina 19. století – pozn. aut.) byl ve vztahu k životnímu prostředí tak přirozený, jak jen mohl být. Nebyly zde žádné environmentální dopady. Můžeme to označit hodnotou 100 ze 100 možných. Ve 20. letech 20. století ale byl tento vztah už na čísle 80. A pro 50. a 60. léta je hodnota na 40. Od té doby se ovšem situace zlepšuje. Dnes jsme zhruba mezi 70–75. A myslím, že bychom se mohli dostat ještě tak k 80 nebo 90.“
Hurdzan za ekologicky nejméně šetrné považuje logicky 50. a 60. léta, protože tehdy se v USA skutečně masivně budovala golfová hřiště (vzniklo jich přes 5 000), přičemž převládal drsně ekonomický aspekt budování, snaha vydělat a na přírodu nehledět. Vybírala se atraktivní místa bez ohledu na to, že se tím jejich původní ráz změní, při údržbě se používalo i obrovské množství chemických prostředků.
Dnes jsou podle Hurdzana stále rezervy především v oblasti využití vody, v některých směrech i v užívání tzv. chemie. Rozhodně bychom podle něj měli posilovat současný trend tzv. přirozených hřišť. Nedbat tolik na jejich vypiplanost, na zelenost trávy a úhledně střižené okolí. Spíše bychom měli přijmout fakt, že příroda bývá neučesaná, šedivější a že si roste tak, jak sama chce. Namísto nadoblačně dokonalých hřišť á la Augusta víc podporovat ta spjatá s přírodou.
Jak my v Česku?
Český prostor etapa „40 bodů“ vůbec nezasáhla. V 50. letech u nás golf živořil, hřiště nevznikala. Výrazněji se začala stavět až v mnohem pozdější době, po roce 2000 (1990-1999 jen 11 nových areálů, od r. 2000 dodnes dalších téměř 90). A tehdy už byly také ekologické aspekty nedílnou součástí každého projektu. Při větší stavbě je především nutné provést proces EIA – posuzování vlivů záměrů na životní prostředí. Etapa schvalování stavby také zabere velkou část přípravných prací, trvá někdy i roky.
Je pravdou, že zatímco někteří stavebníci svůj projekt koncipovali v minulosti citlivě, s ohledem na přírodu, okolí a místní obyvatele, jiným tento cit a vědomí širšího kontextu sem tam chyběly. Ale některé příliš rozmáchlé či ekologicky necitlivé prvky projektů byly negovány již v přípravném procesu, sporné otázky se řešily kompromisem a dohodou. Příkladů, kdy investor slevil ze svých plánů, volil jinou lokalitu, musel respektovat námitky a upravoval svůj projekt, jsou v České republice desítky. O těchto příkladech a složitém schvalování však veřejnost většinou nic neví.
Zkuste si také vzpomenout, kdy došlo ke skutečné kontroverzi ohledně stavby hřiště? Kromě jediného případu – Klánovice, viz dodatek na konci textu – nevystoupily významným způsobem početné skupiny veřejnosti ani odborná obec s nesouhlasným stanoviskem (Klánovice navíc nebyl případ typický, spíš jde o výjimku danou historickými okolnostmi a výjimečností místa). A zároveň: v České republice najdeme více než desítku areálů, které životnímu prostředí bezpochyby prospěly, vrátily poničenou krajinu do běžného přírodního provozu. Jsou to známá jména, už se o nich mnohokrát psalo: Kunětická Hora, Hodkovičky, Sokolov, Dýšina, Stará Boleslav, Hostivař, Lipiny, Terasy, Barbora či Most.
Individuální protesty týkající se provozu hřišť se jistě objevují. Vadí například zákaz vstupu na hřiště, omezení průchodu, oplocení hřiště (to bývá hlavně kvůli divočákům, ne lidem), blízko bydlícím se nelíbí zvýšený provoz na příjezdové komunikaci, chatařům létají míčky na zahradu a ohrožují je, sekačky ráno ruší hlukem atd. Ale nejde o zásadní společenské střety. Navíc námitky a spory přináší i existence jiných sportovišť. Jen o golfu se píše o něco víc.
Možná to tedy bude znít překvapivě, ale český eko-golfový účet neobsahuje nějaké výrazně negativní položky, golfová hřiště v Česku se nejeví jako zásadní ekologický problém. A byť některá povrchní mediální sdělení z minulých let mohla takový dojem vyvolávat, nejsou ani většinou české společnosti vnímána jako nežádoucí element. To je docela příjemné zjištění.
Různé příklady, z ciziny i z domova:
Donald a duny
Jednou z nejznámějších eko-golfových caus minulých let je stavba hřiště Trump International Golf Links poblíž skotského Aberdeenu. Bylo otevřeno v r. 2012 a nachází se v chráněné oblasti písečných dun u mořského pobřeží. Investor, americký miliardář Donald Trump, si usmyslel, že do tak efektní a krásné krajiny se hřiště hodí – asi jako by se určitě hodilo například na některé louky Krkonošského národního parku. Areál sice vznikal s ohledem na ekologické aspekty, dodnes se tu například nesmí jezdit autíčky, chodí se jen pěšky, ale i tak si leckdo položil otázku: Proč raději nenechat krajinu tak, jak je? Skotská veřejnost se také ozvala, ale neprotestovala přitom jen proti stavbě samotné, jako spíš proti způsobu, jakým Donald Trump za svým plánem šel. Vadila jim jeho arogance, přehlíživost, nadutost. O celé cause byl natočen i celovečerní dokumentární film You´ve Been Trumped (2011), oceněný na několika festivalech.
Potíže s lesem
Klánovice u Prahy měly s golfem smůlu, to je bohužel historická pravda. Devět jamek zdejšího hřiště Golf Clubu Praha bylo otevřeno v roce 1938, ale okupace další rozvoj hry i hřiště zastavila. V roce 1948 už bylo hotovo téměř všech 18 jamek, ale v roce 1950 byl klub rozpuštěn a v r. 1952 hřiště rozoráno.
Krátce po roce 1989 byly pozemky bývalého hřiště pronajaty současnému Golf Clubu Praha a uvažovalo se o obnově hřiště, ale v druhé půlce 90. let se karta začala obracet, odbor životního prostředí pražského magistrátu vydal nesouhlasné stanovisko. V roce 2006 však byla idea vybudování hřiště obnovena, došlo k renovaci původní klubovny z konce 30. let a vytvoření tréninkových ploch pro golf. Zamýšlená stavba/obnova však narazila na odpor některých místních obyvatel, problematika se koncentrovala do simplifikující otázky „bude se kvůli golfu kácet les?“ Spor byl značně vyhrocený, dosáhl mediální odezvy, následně byl i zpolitizovaný. V této atmosféře už nepomohla ani redukce původních plánů na devět jamek, což mohl být žádoucí kompromis. Referendum o hřišti proběhlo v roce 2009 a při účasti 60 % obyvatel se vyslovilo 80 % hlasujících proti stavbě. Na počátku roku 2013 pak byly pozemky zamýšleného hřiště zařazeny do kategorie „lesní“ a aktivity směřující ke vzniku hřiště byly ukončeny. Také tréninkové plochy byly následně uzavřeny.
Komentáře k článku