Přizná Tiger barvu?

(GOLF) Tiger Woods nedohrál turnaj, Tiger nenastoupil, ač účast přislíbil, Tiger neprošel cutem… Kolikrát v posledních letech jsme tenhle nápěv slyšeli? Mnohokrát. Přesto stále věříme a doufáme, že se legenda vzchopí jako fénix z popela a vybojuje alespoň … jeden major? Nebo jedno či dvě obyčejná turnajová vítězství?

Tigerovi kolegové, zvláště ti, co jsou mu nablízku, vždy čas od času utrousí, že viděli jeho hru a věří, že ještě neřekl poslední slovo. Realita je ale trochu jiná. Woodsovy výkony žádné naděje neslibují. Pro srovnání: je velký rozdíl mezi jeho současnou formou a formou Rogera Federera v posledních letech. RF se stále držel svými výkony v popředí a tudíž jeho nedávná výhra na grandslamovém turnaji (Australian Open) po pěti letech půstu byla sice překvapivá, ale nikoli nepravděpodobná.

Woodsova forma posledních let je však špatná. Dokazuje to ne svými ojedinělými dobrými koly, ale hlavně těmi špatnými, kdy hraje daleko přes 72 ran. S nimi nemá vůbec šanci bojovat v popředí. Už Hank Haney, když se s Woodsem před sedmi lety rozešel, vyslovoval obavy, zda se Tigerovi podaří znova naskočit do vlaku. Argumentoval tím, že v jeho věku se žádnému hráči nepodařilo po delší pauze plynule navázat na předchozí úspěchy. Haneyho slova se potvrzují čím dál víc. Bohužel víc, než bychom si přáli.

Největší záhadou a jádrem všech potíží je však samotná Woodsova motivace. Těžko říct, zda se mu vůbec chce ještě hrát. Vyhrávat by zřejmě chtěl – je to jeho hlavní životní cesta. Ale dělá pro to maximum jako kdysi? Jeho vyjádření na tiskových konferencích nám nic neprozrazují. Je to mediální mlha, prázdné řeči už stokrát slyšené.

Představuji si, že by Woods mohl přijít před novináře a říct: „Podívejte, já sám nevím, jestli s tím chci nebo nechci praštit. Vím, že nehraju už tak dobře. Vím, že nejsem úplně fit. Nebaví mě už turnaje dohrávat, když vím, že nemám šanci na vítězství. Nenuťte mne je dohrávat… Zajímají mě vlastně už jen majory. A vůbec chci už dělat jen to, co chci já sám. Půjdu si rád zahrát, ale nic po mně nechtějte a nic ode mě nečekejte. A uvidíme, co se stane. Třeba překvapím i sám sebe.“

Takovou řeč bych bral, ale nic takového se nestane. Woods tak otevřený a přímý nikdy nebyl. A ve hře je také příliš mnoho, hlavně peníze od sponzorů. Kvůli nim se tolik mlží. Ale jde i o sportovní pověst a čest. Bylo by to vlastně i pohrdání ostatními hráči – legenda, která by měla „vlastní“ pravidla a mohla si dělat, co se jí zalíbí.

Stejně jako skoro všichni golfoví příznivci bych rád Woodsovi fandil, rád bych ho viděl hrát, a to dokonce i za cenu, že nebude vyhrávat, ale „jen“ hrát. Ale současný stav je podivný, do jisté míry také nedůstojný. Všechno je přitom ve Woodsových rukou. Ve schopnosti buď rovnou skončit, protože hraje špatně, anebo otevřeně přiznat, jak se vlastně věci mají.

Text vyšel také na webu www.golfdigest.cz