Počet českých hřišť se snižuje. Opravdu ubývají?

(GOLF) Statistika České golfové federace zachycující rok 2020 eviduje v republice celkem 105 golfových areálů. Oproti roku 2019 je to pokles o čtyři hřiště. Přestala tato hřiště skutečně existovat, anebo jen vypadla z oficiálních dat?

V posledních deseti letech, tedy mezi roky 2011-2020, se počet českých golfových hřišť už nezvyšoval zdaleka tak masivně, jako tomu bylo v desetiletí 2001-2010. Jestliže v roce 2001 evidovala ČGF celkem 32 hřišť, v roce 2010 jich bylo již 89, tedy nárůst o výrazných 57 reálů; každý rok se otevíralo pět až šest nových hřišť. Český golf tehdy zažíval skutečně masivní nárůst, ročně tehdy přibývalo i na 4-6 tisíc nových golfistů. V roce 2010 se také jejich počet poprvé dotýkal hranice 50 000.

Jenže následující desetiletí už takové žně zdaleka nepřineslo. Od roku 2011, kdy jsme mohli napočítat 93 hřišť, se do roku 2019 počet zvýšil jen o 16 areálů – ani ne dvě nová hřiště ročně. Celkem jich bylo v daném roce historicky rekordních 109. Nyní jich je zmíněných 105. Jaká čtyři hřiště ze statistiky vypadla?

Ve skutečnosti jich vypadlo pět – a jedno nové přibylo. Tím novým je východočeská osmnáctka Dolní Dobrouč, otevřená loni v červnu (otevřeno bylo také druhých devět jamek Oaks Prague, ale toto hřiště bylo v seznamu již v roce 2019). Hřiště, která ze statistiky zmizela, jsou: devítka Teplá, šestijamková brněnská Kšírovka, devítka Rothschild Golf Academy ležící v šilheřovickém zámeckém parku a malá devítka Snail v Úholičkách u místního drivingu, kousek od severního kraje Prahy a Město Albrechtivce u Jeseníků.

Podle informací z České golfové federace byly dva důvody vyřazení: zatímco v případě hřiště u kláštera v Teplé se jedná skutečně o zastavení provozu, u ostatních hřišť jde o to, že tyto areál(k)y nemají potřebnou délku na hru pro úpravu hendikepu podle nového World Handicap System. Ve WHS totiž už nejsou dřívější hendikepové kategorie a neexistuje možnost hrát na úpravu pro klubové hendikepy – což byla právě ona berlička, díky níž mohla být hřiště zařazena do statistik.

Zastavení provozu na západočeské devítce Teplá je nemilou ztrátou. Hrálo se tu už od roku 1999, areál se postupně zlepšoval i kultivoval. Nicméně v posledních letech byl provoz na ekonomické hraně. Hřiště jen s devíti jamkami ani nemohlo těžit, podobě jako blízké Mariánské Lázně, Cihelny či Kynžvart, ze silnějšího turnajového provozu, a především z německých a jiných zahraničních hostů.

Pamatuji si v téhle souvislosti i větu prezidentky klubu: „Bohužel někteří naši členové odcházejí a vysvětlují to: Koupili jsme si elektrokolo, tak nám času na golf zbývá méně, než aby pro nás mělo cenu kupovat si plné členství.“ I tohle je jeden ze střípků dokládající, jak se v Česku za poslední roky mění preference týkající volnočasových sportovních aktivit.

Zatímco na Snailu, Kšírovce i Rothschild akademii by se mělo dál hrát, buducnost šestijamkového hřiště Město Albrechtice je otázkou. Loni totiž hřiště neotevřeli – do jisté míry i kvůli koronakrizi. Město Albrechtice leží kousek od severomoravského Krnova, pod Jeseníky blízko polské hranice, jde o lokalitu na výspě a vzdálenou od větších měst. Určité otazníky visí ale i nad devítkou v severočeském Mostě (otevřeno 2000), byť situace zde snad ještě není kritická.

Teplá rozšiřuje skupinu hřišť vybudovaných po roce 1990, které bohužel již zanikly. Patří sem šumavské Lipno (konec 2009), ostravský Oderský park (2011), Trhový Štěpánov u Vlašimi (2013), východočeská Nová Amerika (2017). Hrát se přestalo i na dlouho existující, neznormované naturální osmnáctce Třímany u Berounky, nefungují už ani šumavské Liščí louky.

Ohroženější jsou přitom spíše devítijamkové a vyloženě malé areály. Existence takových hřišť stojí mnohde na jednom či dvou lidech, rodině, a pokud těmto osobám dojde chuť, síly či peníze, a navíc není v okolí nějaký podobně nadšený zájemce, který by areál převzal, může nastat velmi rychlý konec.

Devítky jsou nepochybně zásadním prvkem naší golfové struktury, právě ony mohou nalákat spoustu začátečníků díky nízké ceně a neformální atmosféře. Ale je nutné také říct, že jich v současnosti máme v porovnání se západními zeměmi poměrově hodně. U nás je to plných 50% hřišť, zatímco v Rakousku, Německu, ale i ve Velké Británii je devítijamkových hřišť jen zhruba 30% z celku. Důvody jsou především ekonomické: osmnáctky jsou schopné přinášet více peněz, mají větší turnajové možnosti, silnější prestiž a lze s nimi lépe svázat další nabídky i služby.

Je to sice nota notně neveselá, ale s faktem, že některá další česká hřiště v příštích letech asi rovněž přeruší/ukončí provoz, budeme muset počítat. Po érách vzestupu obvykle následují i časy méně příznivé, období se ztrátami. A především: počet českých areálů je u nás v poměru ke golfistům vysoký. Z hlediska efektivního provozu je vhodné mít na jedno hřiště alespoň 1 000 potenciálních hráčů – viz Holandsko 1 900, Velká Británie 1 500, USA 1 600, Švédsko 1 100, Německo 850. Ovšem u nás je to při 105 areálech a 52 000 registrovaných hráčích jenom 500 golfistů. Logicky se pak některým hřištím nemůže dařit.