Změřená: Česká golfová republika

(GOLF) Před pár lety jste se v našich médiích mohli dočíst, že se naše země mění na Českou golfovou republiku, protože krajinu čím dál více pokrývají ferveje a greeny. Novináři se chytili atraktivního tématu, mýtus byl vytvořen a věci neznalí čtenáři mohli být znepokojeni.

Skutečnost je ale úplně jiná. Golfové areály se dnes staví sporadicky a ty, které existují, nezabírají ani jednu desetinu procenta z plochy země. Pojďme se na problematiku golfového prostoru i související environmentální otázky podívat blíže.

Park i příroda

Je golfové hřiště přírodním prostorem, anebo civilizačním výtvorem? Zkuste se nad věcí hlouběji zamyslet a zjistíte, že neexistuje jednoznačná odpověď. Původní skotské linksy byly ryze přírodním místem, do něhož člověk zasahoval minimálně. Voda na zavlažování trávy přicházela z nebe, trávu stříhaly ovce spásáním, bunkry vytvořily také ovce, když trávu vyležely až na písečný podklad. Golf v této podobě, tedy od konce středověku až do 19. století, byl ekologicky naprosto čistou a soběstačnou činností.

Dnes je situace úplně jiná. Hřiště bez umělých závlah a velké spotřeby vody je nekonkurenceschopné. Stavba greenů, modelace fervejí, vznik nádrží, to vše je technologicky složité a vyžaduje těžké stroje. Údržba je každodenní, technika spaluje mnoho nafty. Každé hřiště má budovu klubovny, servisní zázemí, některé mají spoustu asfaltových cestiček, také velkou plochu parkoviště atd.

Tvrdit, že golfové hřiště je příroda, není rozhodně celá pravda. Je spíše typem přírodního parku, civilizačním prvkem, sportovištěm stejným jako například areál pro sjezdové lyžování. Jeho základem je sice příroda, ale podmínkou existence je pravidelná lidská aktivita, údržba. Hřiště na rozdíl od přírody nemůže existovat samo o sobě, nezávisle na lidech.

Výhodou golfového areálu oproti jiným stavbám je však to, že je snadno a rychle revitalizovatelný. To v případě obytných, výrobních či skladovacích ploch rozhodně neplatí. Golfové hřiště neudržované a dané všanc přírodním procesům se brzy změní z pěstěného parku v „divoký“ luční prostor. Ovšem i desítky let poté, co hřiště zanikne, je jeho někdejší existence stále patrná. Pokud jste okolo roku 2000 šli poblíž klánovické golfové klubovny, nemohli jste přehlédnout pozůstatky po hřišti, které tu už skoro padesát let nebylo v provozu.

Kolik potřebují

Kolik prostoru golfové hřiště potřebuje a kolik zabírá? V České republice je v současnosti 104 znormovaných golfových hřišť, z nichž 49 má 18 (nebo 27 či 36) jamek, zbytek má 9 (nebo 6) jamek. Existuje přitom další patnáctka hřišť neznormovaných, obvykle s třemi, šesti či devíti jamkami (Benecko, Morcinov, Severák, Nový Berštejn, Malý Texas atd.).

Velikost prostoru hřiště vždy vychází z počtu jamek a jejich délky. Má-li mít hřiště 18 jamek, par 72 a pět druhů odpališť včetně mistrovských (tím pádem délku okolo 6,5 km), nároky na prostor rostou. Naopak devítka s parem 68 či nižším a dvěma typy odpališť bude vyžadovat plochu výrazně menší.

Dvě hlavní tabulky u tohoto článku ukazují, jakou plochu mají některé golfové areály v České republice. Údaje jsou zjištěny prostřednictvím programu Daftlogic, aplikace vypočítala plochu s možnou odchylkou cca 5%. Jedná se o celkovou rozlohu areálu včetně tréninkových ploch (driving range a plochy pro nácvik krátké hry).

Pro devítky i osmnáctky platí, že velikost areálu odpovídá typu hřiště. Celkem 33 hektarů potřeboval devítijamkový Terezín, což je hřiště výrazně sportovní, s celkovým parem 72 a dlouhými jamkami. Naopak domácká Osyčina u Chocně má na 10 hektarech par pouze 62 a celkovou délku jamek 3 214 m (při hře 2×9). Rekreační Stará Boleslav má na 18 hektarech par 68 a délku 4 642 metrů. Praha-Motol, což je typické městské hřiště (tedy spíše stísněné), má plochu také 18 hektarů, par 70 a délku 5 606 m.

Především rekreačním golfistům určené osmnáctky Čertovo Břemeno, Lázně Bohdaneč, Alfrédov či Mladé Buky jsou méně rozlehlé, obvykle do 50 hektarů. Původně také vznikly jako devítijamkové hřiště, ke kterému byla dostavěna druhá devítka. Větší areály byly naopak od počátku koncipovány už jako osmnáctijamkové a s dlouhými jamkami. Sportovně špičková hřiště jako Kunětická hora, Casa Serena nebo Albatross mají plochu minimálně 80 hektarů.

Průměrné devítijamkové hřiště v České republice zabírá plochu o velikosti zhruba 20 hektarů, u osmnáctijamkového hřiště je to 70 hektarů. V obou skupinách samozřejmě najdeme areály menší, naopak maximální rozloha pro osmnáctijamkové hřiště se pohybuje u hranice 100 hektarů.

Kolik plochy tedy všechna golfová hřiště v České republice zabírají?

Budeme-li počítat za průměrnou rozlohu devítijamkového hřiště 20 hektarů, u osmnáctijamkového 70 hektarů, pak se jedná o celkovou plochu 4 530 hektarů (3 430 ha u osmnáctijamkových a 1 100 u devíti nebo šestijamkových hřišť). To je zhruba 45 kilometrů čtverečních. Tato plocha představuje pouhých 0,057 % rozlohy České republiky. Lze si ji představit jako obdélník o rozloze 5×9 kilometrů. To je docela malý prostor.

Ministerstvo životního prostředí přitom uvádí, že pokud jde o zábor zemědělské půdy v České republice, tak celková výměra zemědělského půdního fondu (ZPF) postupně klesá. Jen v jediném roce 2013 poklesla o cca 4 500 hektarů – tedy o stejnou plochu, jakou zabírají všechna golfová hřiště v Česku vybudovaná za více než dvacet let. Přibližně polovina záboru ZPF nastává v důsledku transformace půdy na zastavěné a ostatní plochy. Ty dnes zaujímají 10,6 % území ČR. Jejich rozsah se zvýšil v období 2000-2013 o 3,5 %.

Ročně je tak zabráno 2 400 hektarů zemědělské půdy, která je zastavěna a tím pádem „ztracena“. Nejčastěji se staví rodinné domy, ale také velkosklady atd. Jen v letech 2000-2013 bylo zastavěno přes 21 000 hektarů (210 km²) zemědělské půdy. Celkově je dnes zastavěno v Česku přes 8 350 km². Srovnejte to se 45 km² stále zelené, nikoli betonově šedivé plochy všech golfových hřišť v ČR.

Kde jsou

Nejde jen o to, jakou plochu hřiště zabírá, ale také o to, kde se nachází. Podstatou golfu je hra sama, ale zároveň je důležitým prvkem i pobyt člověka v krajině, v území bez rušivých civilizačních jevů. Investoři golfových hřišť se proto většinou snaží, aby daný prostor měl svoji přírodní hodnotu.

Vedle esteticko-přírodních kvalit však hraje roli i ekonomika. Provozovat golfové hřiště by mělo majitelům přinášet zisk, či alespoň nepřinášet ztrátu. Golfisté pocházejí především ze středních a vyšších příjmových skupin, a ty žijí hlavně ve větších městech. Hřiště proto musí být blízko svým zákazníkům. Obvykle se udává, že hráč by neměl automobilem na golfové hřiště jezdit déle než 30 minut.

Při výběru místa pro hřiště tedy vždy dochází k esteticko-ekonomickému kompromisu. Protože přírodně cenné lokality nebývají v blízkosti velkých aglomerací, částečně se tím redukuje přirozená snaha investora vybudovat hřiště tam, kde je příroda nejcennější a nejhezčí. V českém prostoru se to týká například horských oblastí. V nich ekonomiku areálu může komplikovat i chladnější klima, které hrací sezónu významně krátí.

Čistě ekonomický zájem pak velí stavět hřiště rovnou ve městech a poblíž nich. To se také děje. V Praze a Středočeském kraji je v současnosti 26 z celkových 104 golfových hřišť České republiky, tedy zhruba 25%. V této oblasti také žije přes 2 550 000 obyvatel. Naopak nejméně lidnatý kraj, Vysočina (510 000 obyvatel), disponuje pouze dvěma areály. Příklad ze zahraničí: v oblasti Londýna a širším okolí najdeme přes 400 golfových hřišť, což je přes 20% hřišť celé Anglie.

Jak v cizině?

Porovnejme počet hřišť v České republice a ve vyspělých evropských zemích, kde golf hraje alespoň 0,1% z celkové populace. Tabulka je seřazena nikoli podle absolutního počtu hřišť v dané zemi, ale podle toho, kolik kilometrů čtverečních rozlohy země připadá na jedno hřiště. Pořadí tedy ukazuje, jak „zahuštěné“ je území dané země z hlediska výskytu golfových areálů.

S největším počtem areálů ve vztahu k rozloze dané země je možné setkat se v golfově nejtradičnějších zemích, tedy v Anglii, Skotsku či Irsku. Nadprůměrný počet golfistů v populaci dané země nalezneme ve Skandinávii, ovšem zde – s výjimkou Dánska – připadá jedno hřiště na více než 1 000 km². Je to dáno především velkou rozlohou daných zemí. Jenže nemalá plocha severských zemí je pro zřízení golfového hřiště nevhodná, hřiště jsou koncentrována do jižních částí. V případě Dánska, jehož krajinný charakter je kontinentální, pak také připadá jedno hřiště na 229 km², což je z hlediska ostatních evropských států nadprůměr.

Česká republika je v celkovém počtu hřišť zatím v poslední třetině tabulky, ovšem z hlediska poměru počtu hřišť a rozlohy země jí náleží desáté pořadí, tedy v polovině tabulky. Jedno hřiště připadá na 758 km², tedy na oblast velikou 38 x 20 kilometrů. To zhruba odpovídá jednomu menšímu okresu – např. Kolín, Nymburk, Přerov atd. V Rakousku, které je jen o málo větší než Česká republika a kde je golfových hřišť o třetinu více než u nás, připadá na jedno hřiště v průměru oblast veliká 537 km².

Vztah plochy České republiky a počtu golfových areálů se nevymyká z evropského průměru. V golfově tradičních zemích se lze setkat s hřišti v mnohonásobně větší míře. Přitom průměrná rozloha golfového areálu je v západních zemích vyšší než v Česku, protože v zahraničí je asi jen čtvrtina areálů devítijamkových a zbytek osmnácti a vícejamkových, zatímco v Česku je tento poměr půl napůl.

Zatím se proto nemusíme obávat, že České republice hrozí nadměrná golfizace krajiny. Na rozdíl od prostorově rovněž náročných areálů pro sjezdové lyžování, které se musí koncentrovat pouze do horského prostředí, což je v Česku relativně malá část území, je také golfový areál možné postavit v nesrovnatelně širším spektru typů krajiny. A to dokonce i v těch místech, která už svůj původní přírodní charakter ztratila. To je také ta vůbec nejlepší cesta.

Tab 1: Rozloha některých areálů s devíti jamkami (v hektarech)

Tabulka 2: Rozloha některých areálů s osmnácti a více jamkami (v hektarech)

Tabulka 3: Evropské země a poměr jejich rozlohy k počtu hřišť

 Článek vyšel v časopisu Golf Digest