Špičkový golfista: svalovec nebo sádelník?

(GOLF) Může být vynikající golfový hráč korpulentní, tělnatý, oplácaný nebo rovnou tlustý? Tahle otázka golfisty kdysi netrápila, ale už v 60. letech Jihoafričan Gary Player ukázal, kam kráčí budoucnost.

Player každý den posiloval a dodnes je jeho fyzická kondice obdivuhodná. Vše umocnil Tiger Woods, jehož vypracované tělo je zcela srovnatelné s tělesnou schránkou jakéhokoli jiného sportovce podávajícího mimořádné fyzické výkony.

Mnoho současných nejlepších hráčů nemá problémy s nadváhou. Rory McIlroy jen navazuje na Woodse, výtečně vypadá i Martin Kaymer, Adam Scott, Jason Day a další. Takový Camilo Villegas na svých vyrýsovaných svalech napasovaných do přiléhavého trička založil i kus své mediální slávy.

Jenže ani dvacet let tigerovské éry a rostoucí důraz na fyzickou přípravu hráče neodsunulo golfisty s nadváhou na vedlejší kolej. Zářným příkladem je největší Woodsův rival Phil Mickelson. S 42 výhrami na PGA Tour je druhým nejúspěšnějším hráčem současnosti, mladší mu v tomto počtu ani zdaleka nedýchají na záda. Mickelsonův profil na stránce PGA udává, že měří 191 cm a váží 91 kilogramů, ale i když v uplynulých měsících zhubl, rozhodně má k woodsovskému ideálu daleko. Jeho břišní partie často nabývaly rozměrů pneumatiky minimálně z horského kola a ani dnes nemá okolo pasu tenkou galusku. K Mickelsonovi prostě jistá nadváha vždycky patřila.

Jsou však i těžší kalibry. Kontrolka body mass indexu u Angela Cabrery by s vstupními hodnotami 183 cm/95 kg zběsile blikala. Jenže tenhle pohodový chlapík má už dva vyhrané majory. Lee Westwood (180 cm/92 kg), někdejší světová jednička a jedna z opor evropského týmu v Ryder Cupu, připomíná spíše než atleta dobře stavěného řezníka. A co takový Kevin Stadler, loňský vítěz Waste Management Phoenix Open, který měří 175 cm a váží 113 kilogramů? Nazvat ho „tlusťochem“ je sice hrubé a nevkusné, ale těch skoro 40 kilo nadváhy také zrovna nepovznáší. Jenže pokud si vybavíte jeho golfově úspěšného otce, jedenašedesátiletého Craiga Stadlera (13 výher na PGA Tour, rovněž 175 cm a 113 kg), pochopíte, že Kevin své míry prostě zdědil. A bylo by možná chybou, kdyby šel proti přírodě, respektive genetice.

Třiačtyřicetiletý Kevin Stadler, čtyřicátníci Cabrera ani Westwood nejsou už žádní junáci, ale stačí se podívat na Patricka Reeda. Je mu teprve 24 let, má už čtyři výhry na PGA Tour, táhl Američany v loňském Ryder Cupu, ale jeho baculaté tváře, odulý krk a bříško registruje každý. Při 180 centimetrech má „jen“ 90 kilo. Jeho fyziognomie mu však dodává asi i tolik potřebnou psychickou sílu, a kdyby zhubl, třeba by ztratil cosi ze své (někdy až vyzývavé) smělosti. Ovšem je tu i Bubba Watson: před několika lety byl taky mírně oplácaný, pak zhubl a na jeho kariéře se to projevilo k lepšímu. Už má v kapse dva tituly z Masters a nic neztratil ani z délky svých ran. Spíš naopak.

Golf měl oproti jiným sportům vždycky trochu handicap, že se jedná o fyzicky málo náročný sport. Je jasné, že atletika, tenis, cyklistika, fotbal atd. vyžadují nesrovnatelně lepší tělesnou kondici. Tiger Woods se však stal sportovní ikonou nejen díky svým výsledkům, ale i proto, že byl golfistou stoprocentně sportovního ražení. I v tomto směru golfu nesmírně pomohl. Na druhou stranu podstata hry zůstává neměnná, cílem je dostat míček do jamky a při tom nerozhodují jen svaly. Golf je sportovně-dovednostní hra, při které záleží hlavně na ohebnosti, resp. pružnosti těla; a samozřejmě na psychice a dalších mimotělesných faktorech. I lidé s nadváhou přitom dokáží skvěle koordinovat své pohyby, jsou pružní.

Říct, že golfisté musí mít atletické tělo a žádnou nadváhu, je zavádějící. Byť se občas píše, že golfová budoucnost patří jen fitness typům, maximální fyzická příprava hráčům sama o sobě nic nezajistí. Realita je a bude pestrobarevnější, záleží na individuálním psychofyzickém ustrojení jedince a jeho motorice. Nicméně fyzicky dobře připravený hráč může lépe čelit všem situacím a potížím, které ho ho při turnajích potkávají. Může vyhrávat častěji, dobře regeneruje a může lépe zvládat náročná čtvrtá kola.

Důležitá je i otázka, jak celou problematiku reflektuje veřejnost, diváci na turnajích a při televizních přenosech. Hráči s nadváhou totiž nejsou ideálním marketingovým a propagačním „produktem“. Naopak Tiger Woods ukázal, co vše lze při komplexním přístupu ke hře dokázat, kým se golfista může stát. Budou-li si tedy chtít nejlepší golfisté planety nárokovat pozici globálních sportovních hvězd, pak je téměř jisté, že pro to budou muset udělat mnohem víc než jen dopravovat pravidelně míček do jamky na co nejméně úderů. Budou muset i dobře vypadat. A posilování, běhání a dalším přípravným fyzickým aktivitám se nevyhnou.

Psáno pro časopis Golf Digest. Článek vyšel v březnovém čísle, které je nyní v prodeji.