Slunovratný golf aneb v kolik vstávat?

(GOLF) Jaký čas je pro golf ideální? Brzo ráno, po obědě nebo v podvečer? Každý to má jinak, ale lidé, kteří chodí hrát brzy ráno, jsou asi skupinou nejvyhraněnější. Musí mít silnou vůli dostat se z postele. Ale bývají odměněni.

Nejsem vyznavačem brzkého vstávání, ale pokud se mi podaří probudit se v šest, hned vstát a vyrazit třeba na kolo, bývá to jedinečný zážitek. Máte před sebou celé dlouhé dopoledne, vidíte probouzet se přírodu, v poledne máte příjemný pocit, že už máte kus „práce“ za sebou. S golfem je to podobné, když si dáte ranní devítku od sedmi do devíti, stihnete pak přes den ještě spoustu věcí a zároveň jste golfově saturováni. Nemusíte odpoledne utíkat z práce předčasně a hnát se na hřiště, které beztak bývá už docela plné.

V sobotu o tomto víkendu jsem ovšem vyzkoušel poněkud extrémní variantu ranního golfu. Na pyšelské Loretě se konal již tradiční slunovratový turnaj, který pořádají čeští greenkeepeři. Luboš Procházka z časopisu Green i Bohuš Shejbal, greenkeeper z Lorety, mne pozvali – rád jsem přijel. A měl výhodu i v tom, že rodiče mají chatu kousek od hřiště a nemusel jsem vstávat až tak brzo. To někteří vyjížděli ze svých domovů třeba ve dvě ráno…

To já si mohl vstát v „příjemných“ 3.30, na hřišti byl v 3.55, na drivingu jsem si dal 25 míčů a pak asi deset patů a v 4.25 byl rozchod na odpaliště pro canon start. Vůbec jsem netušil, co mne čeká, jaká bude hra, jestli se mi nebude chtít spát atd. Ale byl jsem dobře naladěn, těšil jsem – a to je vždycky nejdůležitější.

První rána byla tak trochu naslepo, vidět ještě moc nebylo. Vzájemně jsme si s hráči ve flajtu museli říkat, kam co letí. Až na druhé jamce se mírně rozbřesklo, ale protože obloha byla plná mraků, rozednívalo se trochu pomaleji. Mrzelo mě to hlavně kvůli tomu, že jsem byl zvědavý, jak bude vypadat ranní hřiště hned po východu slunce. To jsem sice neviděl, ale golfové počasí vyšlo skvěle: pro mne ideálních dvanáct, patnáct stupňů. Ranní start se ukázal obrovskou výhodou i proto, že nefoukal vůbec vítr. Teprve tři, čtyři jamky před koncem se zvedl a hra se okamžitě stala obtížnější.

Překvapilo mne, že pouhé dvě, tři hodinky spánku neměly na můj výkon vůbec vliv. Hrál jsem úplně stejně jako vždycky, nakonec 35 stablefordů – ani horší, ani lepší výkon. Únavu jsem při hře vůbec necítil. Byl to vlastně turnaj jako každý jiný, jen trochu ranní. Ale přičítám to i faktu, že Loreta je prostě vstřícné, sympatické hřiště a tady se hraje dobře skoro každému. Ostatně fůra lidí dokonce zlepšovala svůj hendikep. Na turnaji byla tak dobrá atmosféra, že bych se ho rád zúčastnil i příští rok – ten zážitek, když se ráno před čtvrtou schází blázni na golfu, kdy všichni ještě polospí a jen se tak plouží, ten je výjimečný.

Po turnaji jsem se těšil, že budu mít ještě den před sebou, že toho hodně stihnu, ale po obědě a po „vypadnutí“ z tempa jsem si lehl a usnul na dvě hodiny. A pak už ten den za moc nestál. Únava na mne padla jako kámen, ploužil jsem se a šel spát dřív než obvykle. A ani druhý den to nebylo nic slavného, tělo si prostě bralo zpět deficit, který jsem mu nařídil.

Mrzelo mne to o to víc, že kolega golfista a cyklista Martin Raufer (který pořádá na konci srpna mistrovství Kolo+golf) mne lákal, abych s ním jel pro změnu v neděli ráno cyklistickou jízdu Cyklosvítání, které startovalo v Praze u bývalého Stalinova pomníku ve čtyři ráno. Mělo se jet přes asi čtyřicet bodů, plnit úkoly, cíl byl okolo deváté ráno v kavárně na Václavském náměstí. Měl jsem ještě v sobotu hned po turnaji vůli se přihlásit a jet, ale v devět večer jsem už věděl, že to „nedám“.

Byla to škoda. Martin mi říkal, že pro asi osmdesát účastníků to bylo úžasné, závod originální a nádherný. A považte: on po něm ještě jel na Dýšinu, kde dopoledne startoval na golfovém turnaji! Tomu se říká být sportovně založen…

Pokud budu mít příští rok dost sil a pokud se Slunovratový golf a kolové Cyklosvítání budou pořádat den po sobě, tak se snad na to líp připravím a zúčastním se obou akcí. To by mi srdce cyklisty neodpoustilo, aby takhle ostrouhalo, když golf jsem si dopřál.

P.S. Fotky jsou Dana Ebermanna, viz https://www.facebook.com/pratelegolfu