Půldne na golfu v Klánovicích. Protektorátní selanka.

(GOLF) Následující text nazvaný „Půldne na golfu v Klánovicích“ má náladu prvorepublikových filmů, které oblaží duši a pobaví. Jak lze vyčíst ze zmínky o válce, byl napsán buď v roce 1939, nebo zkraje čtyřicátých let. 

Trudná doba se ale do něj vůbec nepromítla, je to naopak ryzí idylka. Styl je básnivý, s přírodními impresemi, ovšem někdy povážlivě sklouzává do barvotisku. Včetně milostného happy endu. Cílem nebylo nic jiného než propagovat golf; strojopisný originál je opatřen nápisem tužkou „Tisk“ a razítkem „Vyřízeno“, připsáno je „Posláno ing. Pinerovi“ (či Pirnerovi?).

Není známo, zda byl text skutečně zveřejněn – ale pokud ano, asi bychom ho našli v nějakém elegantním weekendovém časopise pro trochu lepší společnost. Text není podepsán, ale protože se dochoval ve složce Golfového svazu ČSR, psal ho s největší pravděpodobností golfový pracovník (možná sekretář svazu Josef Charvát). Nebo je autorem (autorkou) žurnalista, ale v takovém případě jeho pero jednoznačně vedla ruka golfového odborníka. V textu je vše, co má být o hře i českém golfu řečeno, i přes „omáčku“ má značnou informační hodnotu a je věcně velice přesný. Můžeme z něho vyčíst i cosi o tom, jak to vypadalo na klánovickém hřišti, a v závěru si lze při zmínce o „mírových dobách“ snadno doplnit, co autor myslel: „Až to Němci prohrají…“ V každém případě je to půvabná ukázka jistého typu dobové žurnalistiky, do níž se promítlo tehdejší vnímání golfu.

*

Golf jest rozhodně na postupu. Golfové obrázky vidíme dnes již všude. Nikoli pouze v prospektech mondénních lázní, nikoliv pouze stařečky při něčem, čemuž snad jen oni říkali golf. Čteme a vidíme obrázky o našem golfu v Praze, o našich hráčích a jejich úspěších.

Za půl hodiny doveze vás vlak ze středu Prahy do výletního místa Klánovice, doprostřed krásných borových a dubových lesů, které hostí golfové hřiště Golf Clubu Praha. Jest již podzim, listí valem žloutne, z polí fouká ze strnišť a v lesích je při zemi a v korunách borovic mlha. Ale snad právě v této roční době jest zde nejkrásněji, vždyť škála barev dostupuje své nejvyšší pestrosti, příroda hýřivě rozdala ze své palety všechny odstíny žluti, zeleně a hnědě.

Když jsme vkročili do klubovny, byl zde již čilý ruch. Místnosti jsou zařízeny velmi pohodlně, ve venkovském slohu. Hale dominuje velký krb, hranice dříví jest připravena, aby hřála a svými plameny oblažila oči, kdyby podzimní plískanice překvapila hráče. Zatím však krásně svítí slunce a hráči a diváci se chystají na turnaj, který se právě v den naší návštěvy koná.

Z terasy klubovny jest báječný rozhled na svěže zelené pásy golfových drah, které se táhnou mezi lesy. Rozloha tohoto hřiště jest zvláště uctihodná: téměř 90 ha lesa. A v tomto lese táhnou se pásy golfových drah s krásnou, svěže zelenou trávou. Golfové hřiště má 9 nebo 18 takových drah. V Klánovicích je zatím 9 drah, dalších 9 bude dokončeno po válce. Golfové dráhy jsou asi 30-40 m široké a jejich délka jest velmi různá od 120 m do 500 m. Každá dráha sestává z odraziště /malý zelený kopeček, odkud se odpálkuje první míč/, pak z vlastní dráhy a z jamkoviště, nebo jak se odborně říká „green“. To jest zelený palouček se skvostnou travou, se kterou může soutěžiti pouze krásný koberec. A uprostřed tohoto paloučku nepravidelného tvaru a rozlohy asi 500 m² jest jamka o průměru 11 cm, označena veselým červeným praporkem. Pravidla hry jsou pak velmi jednoduchá: dopravit míč z odraziště až do jamky nejmenším počtem ran. Výsledky na všech 9 nebo 18 jamkách se sečtou a vítězem jest hráč, který celý okruh zahrál nejmenším počtem ran.

Golfové hřiště jest ovšem zpestřeno ještě různými umělými a přirozenými překážkami, jsou tu potoky, vodní baseny, písčité jámy zvané „bunker“, v cestě jsou ponechány jednotlivé stromy i celé skupiny atd. To vše zpestří hru a učiní ji stále zajímavou.

Hráči startovali za sebou vždy ve dvojicích. Jejich „drivy“ svištěly vzduchem, při čemž „caddies“ pozorně sledují let míče, aby po jeho dopadu doprovodili k němu svého hráče a podali mu hůl, vhodnou pro tu kterou vzdálenost nebo polohu míče. Poněvadž těchto možností jest mnoho, musí hráč míti i více holí jak s dřevěnou, tak i se železnou hlavou. Dříve měly tyto hole krásná starodávná jména: spoon, brassie, mashie, niblick atd. Dnes těchto názvů zbylo již jen několik, jako driver, putter atd; ostatní se nahrazují číslicemi. Slyšíme, že hráč A hrál na jamku č. 7 „trojkou“, že ani „osmičkou“ se nedostal z vysoké trávy atd. Vůbec hýří golfová mluva odbornými výrazy a zvláštním půvabem pro začátečníky, když pomalu vniknou do těchto záhad a když se pak i sami mohou účastniti těchto odborných debat.

Hra plně zaujímá. K porozumění golfu jest třeba smyslu pro přesnot a rytmus pohybu. Krása golfu jest měkčí a oduševnělejší a proto ji nemůže pochopit ignorant estetické složky sportu. Při závodním golfu přistupuje i požadavek bojovného ducha, taktiky a – samozřejmě vedle vybroušené techniky – dobrých nervů. Mládí znamená tu mnoho. Platí tu stejně jako u jiných sportů, že jen ten, kdo golf začíná v mládí, může se dopracovati vrcholů golfového umění. Ovšem i ten, který začíná později nebo hodně pozdě, užije mnoho z golfových radostí, ale nemůže si již činiti naděje na mistrovské vavříny. Mistři téměř všech zemí jsou mladí lidé, často hoši a dívky pod 20 let. Závodní golf jest těžká dřina, vyžadující mnoho cvičení a pečlivou životosprávu.

Vrátili jsme se do klubovny. Na verandě, na zeleném trávníku, vroubeném červenými muškáty, jest příjemný pobyt. Vidíme zde korektně oblečené muže, dámy ve sportovních dresech veselých barev. A když někdy prší, rozevírají se velikánské deštníky a tyto barevné body zpestřují pak malebný obraz klidné krajiny.

Pomalu vracejí se hráči a diváci, jiní teprve začínají kolo a tak jest zde stále rušno.

Golfová soutěž se chýlí již ke konci. Již jen několik párů hráčů jest ještě venku a zprávy, které od nich docházejí do klubovny, udržují stálou nejistotu o výsledek konkurence. Vždyť někdy i jen jediná zkažená rána, malý „putt“, který se minul jamky, nebo míč, který zabloudil do písčitých „bunkrů“, může ještě na samém konci kola zkaziti všechny snahy a naděje.

Konečně jest vítěz určen. Mladý, asi 16letý hoch, dostává – záře štěstím – pohár z rukou klubovního kapitána. I druhý, starší již pán, dostává čestnou cenu. Tak skončila soutěž, v níž mládí zápasilo se zralým věkem, dámy s pány a kde handicapy vyrovnaly již předem všechny rozdíly ve výkonnosti, takže každý šel do zápasu se stejnými vyhlídkami a s touhou zvítěziti.

Dáváme si vypravovati o začátcích českého golfu. Kolébkou bylo primitivní, avšak sportovně hodnotné hřiště v Motole, kde se začal soustavně hráti od roku 1926. Golf Club Praha, v témže roce založený, dlouho těžce bojoval o svoji existenci a o to, aby golf zakořenil v Praze, aby získal dosti příznivců k úspěšnému rozvoji. Brzy se to povedlo. Hrálo se více, přibylo členů. Pak přišly i první úspěchy sportovní, první vítězství za hranicemi. Mladý pražský klub odnesl si z Vídně vítězství v prvním ročníku Středoevropského poháru. Další ceny byly dobyty v Piešťanech, Portschachu, Mar. Lázních, Karlových Varech a Salzbrunnu. V prvních mezinárodních utkáních v Praze opět slavili naši hráči krásné úspěchy. Náš golf si vedl dobře a svojí výkonností daleko předčil státy se starší golfovou tradicí. Brzy již nestačilo malé motolské hřiště. S ohromným pracovním výkonem a krajní obětavostí všech členů byl vybudován klánovický golfový ráj, bylo postaveno hřiště, které patří mezi nejlepší v Evropě a které si získalo nadšení cizinců. Golf Club Paha postavil své nové sídlo s vědomím, že tím slouží veřejnosti, že přispívá našemu cizineckému ruchu hodnotným zařízením, které bude v mírových dobách významnou cizineckou atrakcí.

Tak to slyšíme líčiti a sami se přesvědčujeme, že jest to skutečně vzácně krásné a elegatní prostředí, v němž jsme tu strávili tak příjemné odpůldne. Příliš rychle uběhl čas. Naše „Jawička“ odpočívá na špalkách a tak spěcháme na blízké nádraží.

A když můj přítel vsedl do oddělení vlaku, který nás doveze zpět do města, konstatoval se zřejmým uspokojením, že nejkrásnější žena, kterou za těchto poučných hodin v pražském Golf Clubu viděl, jede náhodou ve stejném oddělení.

Text byl publikován v měsíčníku Golf Digest