Proč bychom měli říkat jamkoviště a ne green?

(GOLF) Mnoho anglických golfových výrazů dnes nepřekládáme. Ale k jiným jsme vytvořili vhodné české ekvivalenty. Například slovo jamkoviště. Kdy se toto přirozené a hezky-česky znějící slovo v českém golfu objevilo?

Zrod jamkoviště a jeho existenci osvětluje jeden pozoruhodný dokument. Jedná se o dopis Golfového svazu Československé republiky, který je datován z 8. ledna 1937. Adresátem dopisu je časopis Naše řeč, ve kterém se pisatel (patrně jde o generálního sekretáře GS ing. Josefa Charváta) obrací na jazykové odborníky s žádostí o posouzení daného termínu.

Inkriminovaný dopis z Golfového svazu stojí za to citovat celý:

„Dovolujeme si Vás požádat o laskavý posudek.

Travnatá plocha kolem jamky jmenuje se anglicky „green“, německy obdobně Grün“. V češtině jsme se marně snažili nalézti vhodný termín. Návrh „cílový trávník“ ukázal se být nevhodným a v praksi se neosvědčil. Proto jsme dosud používali původního anglického názvu i v českých článcích.

Dověděli jsme se nyní, že na jednom golfovém hřišti v západních Čechách se ujal zcela přirozeně název „jamkoviště“. V české golfové terminologii máme již vžité slovo „odraziště“, označující místo odkud hra se začíná.

Slovo „jamkoviště“ mělo by mnoho výhod, nejsme si však zcela jisti, zda-li odpovídá i pravidlům jazykové správnosti a dovolujeme si Váš proto žádati o Váš laskavý posudek.

Opakujeme, že by se slovem „jamkoviště“ měla označiti travnatá plocha kolem jamky.

Děkujeme Vám předem a znamenáme s projevem dokonalé úcty“

Odpověď z časopisu Naše řeč na sebe nechala trochu čekat, teprve 2. března 1937 byl napsán list, jehož autorem byl tehdy již známý jazykovědec dr. Jiří Haller, osoba vnímaná ve své době spíše jako představitel jazykového purismu a bojovník proti germanismům. V každém případě je však jeho odpověď pro golfisty pozitivní:

„Slovutní pánové,

dovoluji si Vám oznámiti, že výklad o slově jamkoviště bude otištěn v březnovém dvojčísle časopisu Naše řeč. Těším se, že mu věnujete svou laskavou pozornost, a proto Vám zatím jen stručně oznamuji, že slovo jamkoviště pokládáme ve významu Vámi uvedeném za zcela správné.

Poroučí se Vám v úctě oddaný“ (razítko Redakce časopisu Naše řeč a podpis dr. Jiří Haller)

Tak dostal termín jamkoviště oficiální jazykovědné posvěcení a mohl se vydat na svou cestu spisovnou češtinou i golfem. Můžeme se jen dohadovat, kdo byli ti „západočeští“ golfisté, kteří s výrazem jako první přišli, vymysleli ho. Nebyli to určitě hráči z Mariánských Lázní ani Karlových Varů, protože to byli Němci, případně zahraniční lázeňští turisté. Spíš to vypadá na hráče z podbrdských Leletic, resp. z Golfového klubu Třemšín. Žádné jiné hřiště se na západě Čech, v české jazykové oblasti, nenacházelo. A mezi třemšínskými se vyskytovali i někteří novináři, pro které práce s jazykem byla zcela samozřejmá.

Je ovšem s podivem, že výraz jamkoviště nenajdeme ve Slovníku spisovné češtiny z roku 1998, ale ani v reprezentativním osmidílném Slovníku spisovného jazyka českého z roku 1989. A jakkoli zní jamkoviště zvukomalebně, původní anglické označení green rozhodně nezmizelo. Jamkoviště je sice oficiálním termínem uváděným i v českém překladu Pravidel golfu, green je však při běžné mluvě golfistů používán mnohem častěji. Důvod je nejspíš ten, že jde o výraz kratší, praktičtější. Tím, jak se golf v Česku až překotně šířil, houfně se přejímalo anglické výrazivo. Zapichujeteme tedy týčka, držíme gripy, míček topneme, jsme v bunkeru…

A propos bunker. Český výraz je „písková překážka“, případně „písková past“. Ovšem česká Pravidla golfu ho neuvádějí a naopak v nich nalezneme anglismus „bankr“. Je to také jediný nepřeložený výraz, který v Pravidlech, v oddíle II Definice, najdeme. Důvodem neužívání českého ekvivalentu je patrně opět délka výrazu, dvě slova. Logicky se nabízející kratší termín „pískoviště“ je svým odkazem k dětskému hřišti matoucí, zkrácená slova „bunkřiště“ i šišlavé „pastiště“ mají asi malou naději na život. I když kdo ví: vždyť v poslední době se začal užívat výraz „golfiště“ (např. na mapy.cz) pro golfové hřiště.

V dopise Golfového svazu najdeme i před válkou zcela samozřejmý výraz „odraziště“ označující místo pro odpaly míčků při zahájení hry. Tento termín byl posléze nahrazen poněkud liběji znějícím názvem „odpaliště“. Stalo se tak během 60. let 20. století, i když ještě v Pravidlech golfu vydaných v roce 1968 nakladatelstvím Olympia se odraziště používá; naopak v dalším vydání Pravidel z roku 1976 už je termín odpaliště. Je to logické: míč totiž neodrážíme (nevracíme v opačném směru již pohybující se předmět), ale uvádíme ho do hry z klidového stavu. Tedy odpalujeme, stejně jako odpalujeme střelu z děla, pušky atd. Termín odpaliště v již zmiňovaných slovnících ale opět nenajdeme, zatímco „odraziště“ v obou je. Jenže ne ve vztahu ke golfu. Ve slovníku z roku 1998 je popsáno jako výraz ze sportovní oblasti, vyjadřující „místo pro odraz (při skoku)“.

A ještě na doplnění aneb PIČUJ VEČKOU!

Obrovská jazyková i pravopisná volnost dnes panuje ve sféře golfové terminologie. Převzít původní termín se vším všudy, vytvořit jeho českou transkripci nebo zvolit úplně nový, český výraz? Vše je dovoleno. A tak máme nejen jamkoviště, ale také green, grýn a některá golfová média dokonce používají i grín. Není přitom v silách jakékoli instituce, aby kodifikovala správnost toho kterého výrazu: oblast si žije vlastním životem, na jazykovědce nehledí. Máme tedy shafty, šafty i násady, hrajeme berdíky i birdie, šlajsujeme a občas i zahrajeme slice, na botách nosíme spiky i spajky, v bagu i begu či starobylém vaku nám cinká driver i drajvr, který má cover, ale někdy také český kryt, píšeme do score card nebo skórkarty, čteme česko-anglickou birdie kartu atakdále. Jedním z mála neotřesitelně českých termínů je přitom kouzelné vypichovátko, jindy však používáme anglicko-české markovátko (od marking-značkování).

Zcela nejkomplikovanější je oblast krátké hry. Tedy ta, při níž používáme především wedge. Nebo taky vedžky, mohli bychom i večky, případně wedžky. Či vedžky? Wedgedky? A je to send vedžka nebo sand wedge, lob nebo lop vedžka? Chipujeme i chippujeme, sem tam i čipujeme nebo míček čipneme. Pikantní jsou některé transkripce výrazu pitching. Hrajeme pitche nebo piče? „Pičuj!“, mohl by vám ve vší počestnosti odpovědět trenér či spoluhráč, pokud byste se ho zeptali, jaký typ rány je v dané chvíli nejlepší. Slušná dáma-golfistka by se však při takovém výrazu jen otřásla. A opět: pičuj večkou nebo pitchuj wedgí či wedgeí?

Ještě je tu další složka krátké hry, patování. Tedy přesněji puttování. Nebo putterování? A hrajeme putterem nebo patrem? Většinou řekneme, že jsme jamku propatovali, ale mohl bych ji proputtovat nebo taky proputovat, ale to bych ji spíš prošel pěšky od Šumavy k Tatrám.

Těžko říct, zda se někdy golfová terminologie v češtině ustálí natolik, že bude možné jednotlivé výrazy zařadit do slovníku spisovné češtiny. Pokud ano, bude to trvat desítky let. Jak ukazuje například fotbalová scéna, většinou jde o kombinaci výrazů českých s anglickými, podávaných v české podobě: ofsajd, penalta (pokutový kop), faul, dres a nakonec i samotné označení hry: fotbal (původně football), česky řečeno kopaná.

Článek vyšel v čísle 4/2015 měsíčníku Golf Digest