Po obědě už šli na golf…

(GOLF) Ačkoli byla letošní konference České golfové federace snad nejklidnější za posledních deset let, neznamená to, že v českém golfu se vůbec nic neděje.

Mám ještě v živé paměti všechna ty předchozí bouřlivá setkání z uplynulých let. Okamžiky, kdy se delegáti hádali a jednání se blížilo kabaretu. Kdy diskutující vystupovali s nekonečnými či naprosto mimochodnými příspěvky. Kdy se hlasovalo na ostří nože. Kdy byly za dramatických okolností přijímány do ČGF nové kluby – anebo byly odmítány.

Letos se nic z toho nekonalo. Už loňská konference se nesla, i přes fakt, že se volilo nové vedení, v relativně věcném duchu. Tento trend pokračuje. V sobotu se v hotelu STEP navíc nevolilo, odpadla i kdysi tak obávaná „zkouška“ v podobě přijímání nových členů. Kdyby se nyní nedebatovalo trochu více nad otázkou placení příspěvků ve vztahu k hráčům-neplatičům v klubech, dalo by se říct, že konference byla jen úřední nuda. Ale tak to nakonec asi má být: lepší fungující nuda než rozhádané drama. Půda sportovního svazu nemá být půdou divadelní.

ČGF má v současnosti už na 180 subjektů, konference se účastnilo 117 delegátů. Třetina vůbec nepřišla. Asi si řekli, že letos nebude nic zásadního na programu, tak nač ztrácet čas (navíc venku bylo jarní golfové počasí). Delegátů s právem hlasovat dorazilo zhruba 100 ze 130. Po obědové pauze jich zbylo už jen 74. Třeba si šli zahrát…

Nedorazili především delegáti z klubů, které patří do kategorie tzv. přidružených. Ani se nedivím – nemají hlasovací právo a navíc platí do pokladny víc než kluby s hřištěm či drivingem. Cítí se právem odstrčeni. Tenhle problém byl ostatně prezidentem Zdeňkem Kodejšem zmíněn, přičemž Kodejš kvitoval s povděkem, že „druhořadé“ kluby prozatím stáhly svoji žalobu na ČGF. Věc by ale neměla usnout, protože tato neférovost v přístupu k některým členům ČGF je zřejmá.

Větší debata se vedla jen nad textem směrnice o placení členských příspěvků. Podstata debaty spočívala v tom, že kluby musí platit do společné pokladny ČGF i za ty členy, kteří naopak jim poplatky neplatí. Klub tedy na nich prodělává. Věc má ovšem i širší pozadí, které spočívá v celém systému výběru peněz do společné pokladny. Nyní neplatí hráč přímo ČGF, ale přes klub. Nabízí se tedy varianta, že by hráč platil přímo ČGF (ovšem to by pak asi platili jen ti, kteří hrají turnaje ČGF, a to je z 56 000 regisrtrovaných hráčů jen asi 32 000), anebo že by neplatili hráči, ale kluby jako subjekty, a to určitou paušální částku bez ohledu na počet členů.

To je ale věc zásadnějších změn. Zatím to vypadá tak, že systém se radikálně měnit nebude a jde spíše o to nalézt praktické řešení, jak přimět hráče k platbám a přitom zbytečně nešikanovat ty poctivé, kteří platí. Anebo ty, kteří nezaplatí klubové příspěvky třeba hned do 31. ledna, ale až někdy k 1. dubnu.

Zdeněk Kodejš také hovořil o myšlence vzniku lokálních veřejných hřišť, a to především v regionech jako je Vysočina či oblast Olomoucka. Vznik těchto hřišť by se totiž mohl hodit do programu Ministerstva pro místní rozvoj, které má v náplni práce regiony podporovat. ČGF by tak mohla využít cesty státní podpory. Zatím však jde jen o plán, jaké budou konkrétní kroky, to se ukáže.

Kupodovu nijak výrazněji nebyla na konferenci debatována otázka celkového rozvoje golfu, přesněji zvyšování počtu hráčů. Zjevně není na pořadu dne: po letech růstu si asi všichni uvědomují, že nastává čas půstu. Navíc akce Hraj golf, změň život proběhla relativně nedávno, její výsledky nebyly zrovna oslnivé. Hovořilo se nicméně o projektu Golf do škol, který samozřejmě s touto otázkou souvisí. Osobně jsem však měl pocit, že mnozí delegáti si více než v minulosti uvědomují, že ČGF zde není primárně pro to, aby sháněla nové hráče.

Do federace byly také přijaty v uplynulém mezidobí tři nové subjekty, shodou okolností všechny tři kluby jsou z Moravy. Počet tří se zdá být malý, v minulosti se federace rozrůstala i o deset klubů ročně. Nynější systém je však postaven na půlroční periodicitě, proto se zdá být číslo malé. Ale je pravdou, že největší boom vzniku golfových klubů je jistě již také za námi.

Příjemné je zjištění, že federace ani jednotliví delegáti nyní už moc neřeší otázku existence klubů bez hřiště (což jsou mimochodem i ty nově přijaté). Všichni snad vzali na vědomí, že v republice existují kluby „tradiční“ (s hřištěm) a vedle nich celá škála klubů jiného typu. Golf se dá konzumovat i organizačně zajišťovat mnoha cestami, nejen prostřednictvím budování hřiště. To, že do ČGF patří všichni, je celkem nezpochybnitelné.

Obecně lze v souvislosti s prvním rokem činnosti nového vedení ČGF říct, že vlak se rozjel a jede kupředu bez větších potíží. Hladina se po bouřlivých letech uklidnila, což je pro daný okamžik dobře. Do budoucna by to ale možná chtělo přijít s novými nápady, aktivitami, jak golfu obecně pomoci opět k vyšší dynamice. A určitě jak využít faktu, že už za dva roky bude olympiáda a golf se na ní bude celosvětově prezentovat.