Lázně podruhé v životě

(GOLF) Mám docela rád golfové turnaje novinářů. Člověk sice mnoho kolegů vídá průběžně během roku, ale když se většina z nich sejde na jednom místě, má takové setkání specifickou atmosféru. Je to jako setkání rybářů, cyklistů, filatelistů… Prostě insiderů.

Letos na jaře se konaly už dva mediální turnaje. Jeden organizovala České golfová federace, hrálo se ve Mstěticích, ten druhý pořádal Royal Golf Club Mariánské Lázně. Oba subjekty pozvaly novináře proto, aby s nimi „utužily“ dobré vztahy. Někomu to připadá už nad rámec nezávislosti: novinář dostane pozvánku, zahraje si zadarmo, nají se… To by v tom byl čert, aby pak nepsal pozitivně!

Ano, je to trochu pravda. Ale upřímně: i když si mnozí golfoví činovníci, manažeři atd. myslí, že média mají moc a výrazně ovlivňují veřejné mínění, ve skutečnosti má i tato „moc“ své jasné limity. Speciálně v golfu se nepohybují lidé snadno manipulovatelní. Spíš naopak – golfisté se rekrutují ze sfér, kde si lidé dělají názor především sami.

Turnaj pod hlavičkou ČGF se konal blízko Prahy, ve Mstěticích, což je pro novináře (ti jsou skoro vždy z Prahy) praktické. Bylo to fajn setkání, protože tu skutečně byli lidé především „z oboru“ a navíc se hrálo neobyčejně rychle, žádné mazání se s výsledky a hrou. Většina lidí píšících o golfu se v něm pohybuje už dost dlouho na to, aby věděli, jak jsou na tom s vlastní hrou a tudíž si moc iluzí ani nadějí nedělají.

To je mimochodem zajímavá věc: kolik myslíte, že je v Česku lidí píšících o golfu, komentujících golf atd.? Skutečně aktivních je maximálně dvacítka jedinců. Za pět let přibyde zhruba tak pět „nováčků“. Hrajících novinářů, kteří píší o jiných oborech a golfu se věnují jen občas, je sice více, ale opět to nebude víc než pár desítek. Česká golfová mediální scéna je docela malá a v zásadě odráží nepříliš velkou sféru golfu jako takového.

Druhý turnaj v Mariánských Lázních uspořádal tamní klub jako první svého druhu – chtějí založit tradici setkávání. I když jsou Mariánské Lázně 170 kilometrů od Pahy, i když ráno lilo jako z konve, i když hřiště leží ve výšce přes 730 metrů a bylo jasné, že bude zima, jel jsem. V Mariánkách jsem hrál zatím jen jednou, před osmi lety, a chtěl jsem si osvěžit dojem. A zdejší krajina je úžasná – těží z ní například i nedaleký Kynžvart. Navíc málo platné: to hřiště je trochu jiné než ostatní česká, protože je nejstarší.

Na tiskovce se hovořilo o plánech klubu a areálu. Hřiště chce dostát termínu Royal ve svém názvu – Mariánky jsou jediným hřištěm mimo země Commonwealthu, který tento titul udělovaný britskými panovníky má. A tomu by měla odpovídat i kvalita. V plánu jsou investice ve výši až 30 miliónů korun – vybudování vodní nádrže, úpravy odplališť atd.

Nutno říct, že Mariánské Lázně to ale nemají v dnešní konkurenci snadné. Za posledních deset, patnáct let vyrostlo několik areálů s opravdu vysokou kvalitou a moderním designem, které jsou navíc v příznivějších klimatických výškách a je to na ně také z velkých center mnohem blíž. Cesta mi trvala celkově zhruba čtyři hodiny a večer jsem celkovou únavu z 340 kilometrů v autě, hry i chladnějšího počasí dost cítil. Mariánky tedy budou zajímavé asi hlavně pro ty, kteří tam také budou spát.

Hřiště také dnes docela dost žije ze zahraničních hráčů: Němci, Švédové. Polovina fýčkařů jsou cizinci, polovina z Česka. Turnaje tu chtějí omezit, resp. přesunuli je na všední dny. Klub má 600 členů, chtěl by mít ještě asi stovku, pak by byl v optimu naplněnosti.

Čím se dnes projevuje ona letitá tradice hřiště? V zásadě dvěma věcimi: klubovna je zvenčí skutečně stylová, je odrazem zdejší typické architektury přelomu 19. a 20. století. Hodí se sem a je vkusná. A některé místnosti, hlavně ty klubové, mají důstojného ducha. Druhým faktorem jsou zdejší stromy, lesopark. Zeleň tu roste už desítky let a díky tomu je místo skutečně velmi přírodní a zásadně ovlivňuje i charakter jamek. Určitě mají své kouzlo i zdejší bankry s vyvýšenými okraji, obecně pak okolí grýnů, které tvoří jakési vlnky.

Hrát v Mariánkách za aprílového počasí slunce-déšť-vítr-mraky byl neobvyklý zážitek. Bylo to nakonec skutečně něco trochu jiného, než když člověk hraje na hřištích, kam jede alespoň jednou ročně. Hostitelé se snažili a atmosféru opět posílil faktor insiderovství: tedy že se sešli lidé, kteří se golfu věnují buď profesionálně, nebo po sportovní stránce. Ostatně i tady byli lidé z vedení ČGF. Všichni se přitom mezi sebou znají natolik, že dělat tu nějaká ramena, jako se tak občas děje na jiných turnajích „na pozvánky“, nemá vůbec smysl.

Využil jsem příležisti i k tomu, že jsem si hřiště nafotil. Výsledky vidíte v galerii. Jestli vás zlákají k návštěvě, záleží jen na vás.