Kdo chce golf bít, mediální hůl si vždycky najde

(GOLF) Ten titulek čtenáře-golfistu musel doslova udeřit do čela: Do golfu OKD tečou státní miliony. Na jamce se tuží vazby s Agrofertem. Materiál se objevil na webu seznamzpravy.cz v neděli 1. listopadu.

Celý text článku najdete ZDE. Řekl bych, že je to typický článek, který ukazuje, jak vnímá část společnosti golf. Jde především o celkový tón textu, který je vyloženě negativní. Golf je zde představen jako něco velmi podezřelého, co je spojeno s vysáváním státních peněz a podivnými vazbami mezi bohatými a mocnými.

Nezkoumal jsem, zda autorem uvedená tvrzení jsou pravdivá – nejsem ekonomický redaktor. Ale předpokládám, že fakta si autor nevymyslel. Předpokládám, že ve svých sděleních je dotyčný text pravdivý. Jde tu ovšem o to, která fakta vybrána, jak jsou uskupena a jakým způsobem podávána. Jak s nimi autor stylisticky pracuje. A on je předkládá čtenáři tak, že v něm jednoznačně vzbuzují ke golfu, ale také k podnikatelským aktivitám v golfu, odpor. Asi každý cítí ty ostny, které v sobě článek má.

Čistě věcně: text sděluje všednost, konstatuje cosi v golfu zcela normálního. Že se konal turnaj a na něm se sešli někteří ekonomičtí šéfové, podnikatelé – respektive významní „hráči“ i hráči. Kdo hraje golf, ví, že takové akce se konají vcelku pravidelně. Podnikatelé, politici, vlivné a známé osobnosti se prostě na golfu scházejí. A nejen zde, ale i na jiných sportovních či kulturních akcích, také v kancelářích, restauracích, barech atd.

Není tu prokázáno nějaké jasné zlodějství, pokud se jedná o hřiště v Lipinách. Autor sice vaří hodně horkou vodu, ale nemá v ní nic zásadního, co by odhalovalo nějaké ekonomické protiprávní jednání. Navíc odhaluje, že golf je u nás prodělečná, ztrátová činnost; hřiště mají problémy se uživit. A že se hrálo na Albatrossu, hřišti Jiřího Šimáněho? Ročně se zde, ale i na Karlštejně, Konopišti, v Berouně atd. konají desítky podobných „lobbistických“ turnajů.

Bylo by zbytečné se nad tímto textem rozhořčovat, protestovat proti němu, útočit na něj. Takto prostě negolfová veřejnost, resp. investigativní novináři (jejichž činnost je záslužná, ale občas taky střílejí naslepo) vidí golf. Lze jim to vyčítat? Copak i my golfisté nežijeme v stereotypech? Copak při vyslovení povolání jako „taxikář“, politik“, „lobbista“ jsme schopni vidět každodenní podstatu této práce? Copak jsou všichni politici zkorumpovaní lháři a všichni taxikáři zloději?

Vždycky říkám, že všechny negativní věci, které se o golfu říkají, jsou v podstatě pravda. Ani tento článek v zásadě nelže. Také poukazuje – tvrdě až jízlivě – na fakt, že bohatí lidé „spolu pečou“. A že když je člověk šikovný, má prostředky a vyzná se „v tom“, lze vybudovat hřiště za veřejné peníze, případně s podporou EU atd. Jenže tohle se přece děje ve spoustě dalších oblastí, takto jsou dotovány, podporovány dalších stovky až tisíce jiných sportovních či kulturních zařízení.

Golf je snadný, velmi viditelný terč. Golfové hřiště je veliké, vypadá honosně, hra má jistý punc „nepřístupnosti“, „povýšenosti“ atd. Na golf se kouká skrz prsty a bude se koukat asi stále, protože v sobě (kromě Skotska) jistý prvek výlučnosti prostě má. Děje se tak nejen u nás, ale i v mnoha zemích západní Evropy, a dělo se tak například i v USA v meziválečné době, kdy zde byl golf skutečně jen zábavou pro bohaté. Je údělem golfu i golfistů nést si tento kříž.

Ano, s golfem jsou spojena jistá negativa. Může být snobský, mohou ho hrát hlavně bohatší, může být drahý na čas i peníze. Je to i sport důchodců: lze v něm najít spoustu hráčů staršího věku. Atakdále atakdále. Ale je potřeba také vždy a pokaždé dodat: Je tu ještě druhá stránka golfu. Ta pozitivní. Golf má vedle spousty vnějších i vnitřních negativ obrovské množství pozitiv. Netřeba je tu všechny vyjmenovávat, všichni o nich dobře víme. Negolfová veřejnost o nich ovšem neví.

Ale právě tímto směrem je potřeba vést „obranu“ i „útok“. Je potřeba stále, donekonečna a všude říkat: „Ano, golf může mít svoji až nesympatickou stránku, ale vedle toho má tisíce pozitivních faktorů. A my vám teď ukážeme některé z nich…“

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Je potřeba to přejít a nabízet jiné, pozitivní příklady. Já bych třeba uvedl text, který se objevil také v těchto dnech, a potěšil mne svojí upřímností, pozitivním nábojem. Jeho autorem je M. Kopčák, manažer z Hořehled, text vyšel na serveru 19.jamka.cz a jmenuje se Děláme kotrmelce (viz ZDE). Jde v něm o sportovní tradici a je o obyčejných lidech, kteří se snaží dělat něco pro druhé. A dělají to v golfu. Bohužel takový materiál nemá moc šancí objevit se v hledáčku nejširší veřejnosti, v celostátních médiích. Negativa prostě vždy přitahují větší pozornost než pozitiva. Takové je jedno z klíčových přikázání i zákonů mediálního světa.