Jen čas ukáže, co s Woodsem bude

(GOLF) V roce 2000 vyhrál Tiger Woods US Open na Pebble Beach s rekordním náskokem 15 ran na druhého Else a Jiméneze. Po patnácti letech, v roce 2015, skončil na US Open s výsledkem +16 už po dvou kolech, šest míst od poslední pozice.

Jaromír Bosák při komentování druhé kola na letošním US Open zmínil, že Woods by měl zapomenout na vše, co v minulosti bylo, měl by odhodit předstíranou hrdost a měl by zavolat Butchi Harmonovi, svému někdejšímu trenérovi ze své nejlepší éry. Tedy vrátit se k základům, protože jinak se ze své herní mizérie nedostane.

Je otázkou, zda stojí za Woodsovými katastrofickými výkony především jeho herní technika. Na letošním US Open totiž poněkud „netradičně“ zasahoval ferveje, což byl v posledních letech vždycky jeho problém. Ale potíže mu nyní naopak činily rány do grýnů, tedy hra železy, která byla vždycky jeho vůbec nejsilnější zbraní. A přitom podle vlastních slov Woods prý trénuje hodně.

Mediální prohlášení jsou jedna věc, skutečnost druhá. Někdy bývá člověkem neodhalitelná, tajemná, nepojmenovatelná. Je možné, že ani sám Woods opravdu netuší, proč hraje tak špatně. Lidský život se skládá z etap lepších i horších, ani lidské tělo nefunguje jako motor, mění se a někdy má fáze plné potíží a nemocí a jindy zase funguje výtečně. Hodně toho souvisí s psychikou, spousta věcí se pochopitelně odvíjí od věku.

Každý to vlastně viděl a vidí. Woodsův život šel od dětství až po jeho střední věk podle jasného plánu, který narýsoval do značné míry jeho otec a který vycházel z Woodsova přirozeného talentu. Woodsův život byl golf, hraní a vyhrávání. V roce 2004 se oženil, v roce 2006 mu zemřel otec, v letech 2007 a 2009 se mu narodily dvě děti a na konci roku 2009 se provalily jeho sexuální aféry. Přišla i zranění, především po dosud posledním vyhraném majoru v roce 2008. A časté výpadky z turnajového rytmu. Také životního rytmu. Včetně třeba „výpadku“ v podobě nedávného rozchodu s přítelkyní Lindsey Vonnovou.

Zatímco první desetiletí jeho kariéra 1996-2005 (nebo 2006) jela woodsovská mašina výtečně a po hladké rovné silnici, v následujících letech se jeho život začal výrazně měnit. Zatáček, stoupání a klesání bylo hodně a to jeho herní výsledky nemohlo neovlivnit. Woods jako člověk prošel rodinnou krizí, zdravotními problémy, dalším partnerským kolapsem a kdo ví čím ještě. Je tu samozřejmě i věk. Možná už kdesi v podvědomí změnil své priority, možná už by chtěl začít jiný, „druhý“ život. A s golfem skončit. Ale třeba si to ještě nedokáže přiznat. Musí to být pro něj neuvěřitelně obtížné.

Anebo je to jinak. Možná má motivaci, ale zrazuje ho tělo, letos už mu bude čtyřicet. Ne každý dokáže hrát i po čtyřicítce špičkový golf. Mickelson, Els, Jiménez, Furyk a těch několik dalších jsou spíše výjimky, většina čtyřicetiletých se z tůry už dávno vytratila a jejich místo zabrali mladší. Je možné, že woodsovo tělo není na to, aby podávalo i po čtyřicítce skvělé výkony, stavěné. Anebo: Woodsovo tělo už dnes není stavěné na ten typ švihu, hry, jaký dosud předváděl. Pak by to byla ta „lepší“ varianta a pak by mu zmíněný Butch Harmon třeba i pomoci mohl.

Ale spíš bych si vsadil na fakt, že celý problém je širší, že jde prostě o celý Woodsův život, který se ocitá na křižovatce. Jedna fáze končí, začíná druhá a i Woods si klade otázku: co dál, čím se budu zabývat, kam napřu svoji energii a síly? Mám dál hrát a být někde uprostřed pole, anebo to zabalit? Jack Nicklaus si našel pole působnosti v designování hřišť, ale bude tohle Woodse taky bavit?

Spousta otázek, spousta neznámých. Tisíce spekulací, dohadů, odhadů. Ale takový prostě život je. Mnohdy nedokážeme odhalit jeho složitost a poradit si s ním. Nezbývá než svěřit věci do rukou času, který svým během nakonec poskytne na mnoho otázek odpovědi.