Jak se hraje s neaktivním hendikepem

(G 388) Skoro celý letošní rok jsem strávil s neaktivním hendikepem. Má to nějaký vliv na hru a co všechno to obnáší?

Systém AKTIVNÍ-NEAKTIVNÍ byl zaveden kvůli tomu, aby se zabránilo snadnému vyhrávání turnajů těmi hráči, kteří mají tzv. zadržený hendikep. Aby se nestalo, že někdo půl roku trénuje a hraje, pak přijede na jeden turnaj ročně a tam nasbírá 50 stablefordových bodů a jede domů s hezkou cenou za první místo. Český golfista tedy musí ročně odehrát alespoň čtyři turnaje, aby byl jeho hendikep stále aktivní a odpovídal momentální výkonnosti.

Z údajů ze serveru ČGF lze vyčíst, že v Česku je zhruba 13% hráčů neaktivních. O trochu méně jich je v kategorii singl HCP, zhruba 9%. Většina českých golfistů tedy odehraje minimálně čtyři turnaje ročně, případně jde na nesoutěžní výsledek. Nechci spekulovat, ale mám dojem, že část z nich ty turnaje či nesoutěžní výsledky odehraje nikoli proto, že by skutečně byla žhavá do poměřování a soutěžení, ale prostě proto, že se jim z psychologických důvodů nelíbí patřit mezi „neaktivní“.

Protože jsem v roce 2011 neodehrál potřebné čtyři turnaje, skoro celý rok 2012 jsem byl neaktivní. Nechodil jsem na turnaje a bylo mi to úplně jedno. Mohu tedy odpovědně prohlásit, že s nekativním hendikepem se hraje úplně stejně jako s aktivním. Navíc když se mě náhodní spoluhráči ve flajtu ptali, jaký mám hendikep, vždycky jsem šalamounsky říkal: „Nemám žádný, jsem neaktivní. Někdy hraju na 12, někdy na 20.“

Až ke konci sezóny, v září a říjnu, mi přišlo pár pozvánek na turnaje a tak jsem jel. A odehrál je jako neaktivní. Pokud jedete na turnaj s vědomím, že jste „mimo hru“ a o nic nejde, hraje se vám dokonce docela dobře. Nejste ničím svázáni. Původně jsem si navíc myslel, že se mi ani nebude měnit hendikep. Ale ten se mění, jen tu případnou cenu neberete.

Na prvním turnaji jsem zahrál 34 bodů a skončil bych třetí. Asi bych si šel pro tašku s míčky a čepicí – obojího mám ale doma fůru. Druhý turnaj jsem zahrál za 40 stablefordů, skončil bych druhý. Bral bych lahev vína a voucher na masáž. Třetí turnaj s neaktivním hendikepem jsem zahrál za 36 bodů a zase bych dostal igelitku s dárky. Nemrzelo mne, že si ji odnesl někdo jiný.

Na tomto třetím turnaji jsem se také potkal s předsedou hendikepové komise ČGF, Daliborem Procházkou, a zavedl s ním řeč na téma AKT-NE. Když jsem mu popsal své tři výsledky z turnajů, sdělil mi: „No vidíte, vy zrovna jste typický příklad zadrženého hendikepu!“

To mně vážně překvapilo. S výsledky 34, 40 a 36 bodů zadržený? Dvakrát v normě a jednou nad ní, a to rozhodně ne o nějakých pět a více ran, ale pouze o čtyři?

Bylo mi ovšem řečeno, že hendikep není přesným odrazem celkové výkonnosti hráče, ale že se počítají z větší části jen jeho lepší výsledky. Hráč by tedy měl v zásadě hrát na spodní hranici ochranné zóny i lehce pod ní. Pokud tedy má někdo číselný hendikep 10, spíš hraje takových 13-15 ran nad par. Evropský systém a počítání hendikepů podle stablefordů je tedy něco na způsob růžových brýlí. Vaše číslo je hezčí než vaše faktická výkonnost.

Nakonec jsem letos jel ještě na jeden turnaj, zahrál 30 bodů a příští rok budu aktivní. I když si nemyslím, že mi to k něčemu bude. Obecně si navíc myslím, že celý systém AKT-NE je k ničemu. Typickým příkladem jsou začínající hráči v kategorii 37-54, kteří při troše talentu ke golfu snižují jako diví, hrají často výsledky nad 40 či 45 bodů, ačkoli by hned od začátku už měli mít hendikep třeba 30 (a měl by jim ho „ručně“ upravit STK jeho domovského klubu). Naopak hráči s hendikepem pod 20, kteří hrají pár let, v zásadě už nic nezadržují a je úplně jedno, jestli ročně nějaký turnaj odehrají nebo ne. Systém AKT-NE tak jen zapadá do nenormálního turnajově-hendikepového bláznění, které v Česku panuje. Lidé řeší desetiny svých hendikepů, pořád se snaží snižovat a jsou i při rekreační hře nervózní z toho, že nehrají „na své“. Hypertrofie poměřování výkonů u nás dosáhla míry, která s tradicí golfu jako relaxačně-přírodního zážitku nemá až tolik společného.