Jak se fotí golfové hřiště

(G 376) Golfová hřiště fotím prakticky od chvíle, kdy jsem začal hrát golf. Tedy osm let. Za tu dobu jsem získal pár poznatků o tom, jak se taková velká zelená plocha s bílými lívanci fotí. Zde jsou.

Golfové hřiště je docela dobrý objekt k focení. Asi jako nádraží. Nehýbe se, což umožňuje fotografovi dobře si promyslet záběr, zvolit vhodné místo, počkat si na světelnou náladu. Není to reportážní fotografie, kde musíte uplatnit hlavně rychlost a šikovnost.

Albatross

Snímky golfových hřišť patří do kategorie krajinářské fotografie. Mělo by jít o výtvarně hodnotné snímky, které pozorovateli přinášejí estetický zážitek. Fotografie v tomto směru sleduje malířství, které v případě krajinomalby také směřuje k estetizaci reality a k výjevům oku lahodícím. Nebo se alespoň snaží krajinu ukázat originálně, vystihnout její jedinečnost a specifické kouzlo.

Zásadním prvkem je vždycky kompozice obrazu, krajina golfového hřiště musí být dobře rámována do formátu snímku. Hodně zde lze uplatnit pravidlo zlatého řezu, tedy dělení obrazu na třetiny, ale není to zákon. Například poměr země/obloha bývá často půl na půl. Hřiště se skoro vždy fotí na šířku, někdy dokonce na panoramatický, velmi široký formát. Hřiště totiž bývají převážně rovinatá, mají nízký horizont.

Barbora, v pozadí České Středohoří s Milešovkou

Vedle kompozice je druhým nejdůležitějším prvkem světlo, jeho síla, typ a směr. To dohromady vytváří celkovou náladu fotky. Světlo bylo stěžejním prvkem v tvorbě snad nejznámějšího českého fotografa Josefa Sudka, který fotil nádherné zamlžené, podmračené, jemně šedivé krajiny na černobílý materiál. Říkával, že prudké slunce a modrá obloha jsou pro výrobce pohlednic. Faktem ale je, že pro standardní golfové fotky jsou slunce a nebeská modř důležité – naopak snímky mlžných hřišť se nesetkávají s tak velkým ohlasem. Lidé prostě chtějí golfové pohlednice.

Akademie Zbraslav

Nejlepším časem pro golfové snímky je ráno a především večer. Naopak polední slunce není ideální. Klonící se zdroj světla totiž vytvoří ráno a večer dlouhé stíny, které golfový prostor, barevně spíše jednotvárný (převažuje zelená), výrazným způsobem ozvláštní. Světlo je ráno a večer také měkčí, příjemnější. Ráno pomáhá i jemný opar a rosa na grýnech, kterou lze vyfotit tak, že vypadá jako stříbrná.

Z hlediska tvůrčí pestrosti neposkytuje focení hřišť zdaleka takové možnosti, jako obecná krajinářská fotografie. Volná krajina disponuje téměř nekonečným množstvím tvarů, barev, ploch, míst atd. Naopak golfové hřiště má i přes fakt, že každé je originálem, určité shodné prvky, které je nutné na snímku mít. Je to v prvé řadě prostor grýnu, jamka s vlajkou. Dále ferveje, bankry, odpaliště. Lze udělat snímek bez těchto prvků (např. mohutné listnáče na hřišti), ale pak by z fotografie už nemuselo být patrné, že jde o golfové hřiště.

Slapy

Jakmile tedy většina fotek musí obsahovat onu zelenou placku grýnu, případně krátce střiženou fervej, bílý lívanec bankru, velmi se tím zužují možnosti, jak vyrobit fotku překračující rámec běžného. I proto jsou si snímky golfových hřišť nakonec vcelku podobné. Záleží samozřejmě na kreativitě fotografa, ale upřímně: je to vždy brnkání na jednu strunu. Naopak krajinářská fotografie, to je jako hra spoustu strun.

Některé snímky golfových hřišť jsou nicméně krásné. Perfektní kompozice, úžasné světlo, mimořádná golfově-přírodní scenérie. Výtečně se fotí přímořská hřiště, nejlépe ta někde na útesech. Samozřejmě jsou vděčná horská hřiště. Z českých je to například Ypsilonka, která má Jizerské hory nad sebou a Ještěd hned vedle. Nebo Kynžvart, kde máte jak parkovou část s mohutnými stromy, tak volná prostranství s výhledy na hornatý Český les. Zajímavé fotky mohou vzniknout na klasických skotských linksech, tam je ale dobré světlo absolutní podmínkou. Jinak je to totiž docela placka.

Kynžvart

Nešvarem golfové fotografie je někdy její přílišná líbivost, která atakuje hranici kýče. Západ sluncem nad devátým grýnem, v pozadí se zrovna rozprskla mořská vlna, na nebi pár rudě ozářených obláčků… Vyfocený snímek pak fotograf ještě upraví v počítači – přidá kontrast a sytost barev, některé části obrazu zatmaví, jiné prosvětlí (přiznávám, že i já tohle dělám). Fotografické výjevy se pak ocitají už v rovině nadreálna, ve skutečnosti hřiště nikdy takhle neuvidíte.

Někdy jde úprava snímků tak daleko, že se na hnědá místa dodává zelená tráva, vymažete z obrazu elektrické dráty, zaretušujete komín na obzoru… Propagační fotky některých hřišť jsou takto upraveny často. Ale je to běžná praxe např. u všech fotek z katalogů cestovních kanceláří, tam je středomořská tráva vždycky zelená (v reálu vyschle žlutá) a moře modré jako z bazénu (v reálu černé).

Darovanský Dvůr

Nejsem profesionální fotograf, ale přesto mám v archivu na 13 000 snímků českých hřišť. Fotil jsem téměř na každém hřišti a nejlépe se pochopitelně fotí ta, která jsou obecně pěkná, mají hezkou krajinu. Vždycky pomůže, když je hřiště kopcovité, má hodně stromů či vody, je vyzrálé. Naopak nová, holá a syrová hřiště se fotí špatně. Ale dobrou fotku nakonec pořídíte na všech hřištích, stačí vybrat jeden či dva zajímavé pohledy, motivy, a počkat si na dobré světlo. Nemusí to být ani slunce, stačí dramatické mraky.

Mstětice

A nemusíte mít ani skvělou výbavu. Fotím s malou „krabičkou“, fotoaparátem Lumix, který má ovšem velmi kvalitní objektiv Leica. Fotoaparát má navíc široký formát stran 16:9 (současný televizní standard), což je více než klasický kinofilmový formát 3:2. To je na krajinu, golfová hřiště, ideální. Přístroj se mi vejde do kapsy, do bagu úplně pohodlně. Zkoušel jsem i klasickou zrcadlovku, ale ta je dobrá jen ve chvíli, kdy chcete skutečně profesionální fotky a také netaháte s sebou bag a hole.

Výhoda mého focení při golfové hře je ta, že když mi hra nejde, nebaví mne, pořád mám nějakou činnost, která může směřovat k dobrým výsledkům. Některé z nich jsou v následné fotogalerii – posuďte sami.