Hra ve vedru, nic pro mě

(GOLF 419) Většina golfistů má ráda teplé počasí. Dvacet a víc nad nulou, sluníčko, slabý vánek. Jenže to, čím Česko letos zatím procházelo, byly krajní polohy. Buď lezavý chlad a déšť, nebo nesnesitelné vedro. Co je pro golf lepší?

Upřímně jsem litoval všechny, kteří v červnovém týdnu, kdy padaly teplotní rekordy, dostali pozvánku na nějaký turnaj v hezkém a patřičně nóbl resortu. Určitě se těšili, jak si turnaj užijí. Jenže potit se na golfovém hřišti ve více než třiceti stupních (či dokonce 35), to žádná velká zábava asi nebyla.

Golfová hřiště se v minulých desetiletích masově stavěla – a stále staví – především v teplých krajích jako je Španělsko, Portugalsko nebo Turecko. Hraje se i ve floridském parnu. To vše je dáno obchodními záměry, turistickým ruchem. Jistě to má své velké výhody, sezóna v těchto krajích především trvá prakticky celý rok. Ale upřímně, není golf hrou spíše do špatného počasí? Vždyť tato hra přece vznikla v deštivém a studeném Skotsku. Tam se také nejvíce daří růstu trávy, není potřeba ji tolik zalévat.

Osobně jsem už před několika lety došel k podobně „skotskému“ postoji, totiž že golf mne baví víc při počasí spíše horším než lepším. Jakmile je dvacet a víc nad nulou, svítí slunce, automaticky sedám na kolo. A nevadí mi ani třicet, protože při jízdě na kole vždycky fouká, to vás ochlazuje. Dá se jet i do hor, které jsou vysoko a je tam chladněji.

Naopak golf ve vedru je pro mne spíš utrpením. Člověk se plouží po hřišti, slunce žhne nad vámi, sálá tmavá tráva pod vámi. Není se moc kam schovat. Hrát v takovém počasí turnaj, který jde navíc pomalu, to je skoro o zdraví. Kdysi jsem šel v pořádném vedru Kunětickou horu a nadměrné teplo jsem vyřešil tím, že jsem na šestnáctce vlezl do zdejšího rybníka a chvíli plaval. Hrál jsem ve vedru i v Portugalsku, kde jsme sice jezdili autíčky, ale i tak byla hra vysilující, únavná.

Ideální golfové počasí je pro mne nějakých patnáct, maximálně dvacet nad nulou, a zataženo. V chladnějším počasí hraji i lepší výsledky. Nejlepšího loňského výsledku 81 ran jsem například dosáhl na Mladé Boleslavi za situace, kdy třetinu jamek pršelo a foukal silný vítr, bylo asi tak třináct nad nulou.

Coby začátečník jsem nicméně taky hrál lépe v dobrém počasí. Pomáhaly mi vyschlé ferveje, teplo a „uvolněná“ hra jen v tričku. Jenže čím více jsem šel s hendikepem dolů, tím více záleželo ne na vnějších podmínkách, ale jen na mé vlastní hře. A ta se mi prostě daří, když je ošklivěji. Může to být i otázka motivace – když je hezky, říkám si, že jsem měl raději jet na kolo a tudíž nemám tu pravou golfovou chuť po dobrém výsledku. Naopak když je ošklivěji, vím, že na kole bych trpěl. Šlapat při patnácti nad nulou v protivětru a bez slunce už moc zábava není.

Už pár let mám také nejvíce odehraných her obvykle v dubnu a květnu, pak až v září a říjnu. Loni v srpnu jsem šel na golf jen párkrát. Hry za nevlídného počasí mám i v paměti: například tu v sychravé zářijové mlze na Mladých Bukách, říjnovou v zamračeném dni v Lázních Bohdaneč. Pamatuji si i liatopadový texas scamble dvojic na Kunětické hoře, který jsem hrál s jistým panem Mišimotem z Japonska a poslední jamku jsme dohrávali už za úplné tmy. Ale turnaj jsme vyhráli.

Počasí má na hru svůj vliv, někdy i veliký, ale každému vyhovuje něco jiného. Názor, že golf je horu do špatného počasí, asi bude zastávat spíše malá část golfistů. Ale čím hrajete déle, tím více se především s chladným počasím dokážete vyrovnat, přijmete ho jako dannost – a golf vám pomůže zahřát se. Ostatně zachovat si chladnou hlavu při patech či výběru holí je v studeném počasí vždycky snažší než pod žhnoucím sluncem.