Golf stojí na tradici, ta ho zároveň ale i brzdí

(GOLF) Číst příspěvky na sociálních sítích a debaty pod internetovými články je ztrátou času, v drtivé většině přinášejí mračna verbálního smogu. Nedávno mne ale zaujal příspěvek jednoho golfisty, který se vyjadřoval k současné pozici golfu ve světě volného času.

Dotyčný napsal: „Problém golfu leží v otázce pravidel, etikety a vůbec celé té protokolárnosti, která běžného člověka odrazuje. Proč myslíte, že je dneska adventure golf tak populární? Snadná odpověď: je to dobrá zábava, nepotřebujete skoro žádná pravidla, handicapy, oblečení, turnaje, zahraje si celá rodina a hraje se to rychle. Jenže my – a tím mám na mysli většinu klubů – nabízíme pomalou hru, spoustu pravidel, omezení, zvláštní oblečení, je vyžadován hendikep a je v tom spousta pošetilé soutěživosti. Golfoví funkcionáři, skupina chlápků 65+, jsou celí šťastní, že můžou úřadovat a svazovat hru tam, kde by se měli spíš snažit, aby si to člověk víc užil. I proto běžná populace nevidí golf jako docela normální sport. Golfový život by potřeboval pořádnou generální opravu.“

Ani tento názor nesděluje nic převratného, ale je pro nás zajímavý tím, odkud pochází. Nepsal ho totiž Čech, ale Brit. Jde o reakci jednoho čtenáře na článek „Anglie spustila plán na záchranu golfu“, který jsem našel na jednom britském webu. Jak vidno, ani v golfově vyspělé, tradiční zemi nemá tato hra snadné postavení.

Kdo někdy zkusil adventure golf, ví, že je to zábavná hra a přístup k ní je zcela otevřený. Jde o inovativní a moderní formu dráhového golfu, ideální pro dnešní způsob užívání volného času. Není drahý, ani časově náročný, bývá ve městech a může ho bez tréninku hrát každý. Na adventure hřišti se člověk cítí i poněkud volněji než na běžném golfovém hřišti.

Klasický golf je nicméně krásný a nenahraditelný právě v tom, že je stále stejný, stojí na tradici a měnit ho ani moc nelze. Jeho jádrem bylo, je a bude golfové hřiště; tento unikátní prostor se svými nároky utváří základní charakter hry, včetně všech kladů i negativ. Navíc golf nabízí nejrůznější varianty, díky nimž si ho můžete užít. Kdo nechce hrát čtyři hodiny, může jít devět nebo jen šest jamek, lze hrát i na akademii s jamkami okolo 100 metrů, kdy hrajete jen hodinu a nepotřebujete žádné speciální oblečení. Ano, pravidla jsou přebujelá, ale většina hráčů stejně zná jen ta hlavní a ke hře to stačí. A hendikepy můžete mít, ale taky nemusíte (viz ostatně článek v tom čísle GD).

Nemohu se stavět do pozice propagátora velkých změn v současném golfu i proto, že nevím, jakou by takové změny měly mít podobu. Měnit například průměr jamky z deseti na dvacet, třicet centimetrů, jak se občas navrhuje, aby se patovalo rychleji? Nevím, zda bych pro to hlasoval. Přinejmenším bych to nejdřív musel zkusit.

Na druhou stranu ale nelze přehlížet faktory, které přístup ke hře komplikují. Osobně mi třeba připadá zbytečné kodifikovat golfové oblečení. K čemu trvat na tričku s límečkem a „džíny ne“ za situace, kdy i Augustou už před pár lety Tiger Woods prošel ve stojáčku a modré džíny byly symbolem špinavého, pracovního oblečení naposledy za velké hospodářské krize v USA v 30. letech (a v Česku nikdy, protože už kdysi byly z Tuzexu a drahé)? Také dělení na profesionály a amatéry se mi jeví jako anachronismus, částečně udržovaný při životě právě těmi 65+ funkcionáři ze St. Andrews a spol. Pochopitelně se mi nezamlouvá spousta věcí v naší golfové praxi: ať už jde o různé překážky v podobě „osvědčení pro hru“, přes chování některých hráčů, pro které se golf stal vyjádřením sociálního statusu, až po finance; jít hrát rodinný golf znamená mít v českých podmínkách v kapse pár zbytečných tisíc, na rozdíl od pár stovek při adventure golfu.

Proč se dnes tak hovoří o potřebě inovací v golfu? Hra se v minulých desetiletích hodně rozšířila, teď už možná ale nemá ani kam růst. Kola golfového byznysu se přitom musí točit, je potřeba udržet a ještě lépe zvýšit zisk. Nedivím se, že právě obchodní část golfové sféry volá na poplach, protože jejich příjmy jsou v ohrožení. Ale snad v každém podnikání narazíte na přirozenou hranici růstu. Golf se rozvíjet donekonečna nebude, nikdy nedosáhne té pozice, jakou má třeba fotbal. Což je ale svým způsobem i dobře.

Golf určitě potřebuje nějaké změny, nový vítr do plachet. Měl by asi respektovat požadavky na větší neformálnost, měl by určitě bojovat s pomalostí hry ve špičkovém i rekreačním podání. Ale když se nad celou věcí hlouběji zamyslíte, dojde vám, že tenhle pes je už dost starý na to, aby mohl předvádět nějaké extra nové kousky. Golf je prostě takový, jaký je. Bohudík i bohužel.

Text vyšel v časopise Golf Digest