G 325 / Slapy a sochy

Hřiště Golf Park Slapy sv. Jan otevřelo svoji první devítku už loni. Letos byla na řadě druhá, v provozu je i zdejší multifunkční klubovna Pavilon Slunce. Jak se tu hraje a jak areál vypadá?

Výhled z Rabyňské hory

S kýmkoli jsem během roku od otevření první devítky mluvil, ten si Rabyňskou horu, jak se první část areálu jmenuje, pochvaloval. Tahle devítka se architektu Jiřímu Veldenovi povedla. Opět je to příjemná „rekreačka“ pro většinového hráče s hendikepem patnáct, dvacet a výš. A navíc je to i pěkný kus krajiny. Vévodí mu vršek Rabyňské hory (354 m.n.m.) s altánkem a skvělým kruhovým výhledem.

Bankr mezi jedničkou a šestkou

První devítku Rabyňská hora jsem šel i teď, abych měl zážitek z hřiště komplexní. Se svými 2 691 metry není dlouhá, obešla se bez záludných míst a především: je přehledná. Vůbec nevadí, že dva pětipary jsou si podobné a jdou i vedle sebe týmž směrem – považuji to od Veldena naopak za chytrý nápad, protože obě jamky míří právě k nejhezčímu bodu hřiště, k vyhlídce na Rabyňské hoře. Jen devátá jamka musela už projít modifikací: kvůli bezpečnosti byla odpaliště posunuta dopředu a nesmí se tu hrát první rána driverem.

Sochy-klavíry na hřišti

Od loňského podzimu hřiště vyzrálo a navíc tu přibyly i zajímavá díla sochaře Antonína Kašpara. Mezi stromy na čtyřce stojí tři kovové klavíry se symboly křížů (název Pocta J. B.). Kříže jsou i na dvou kovových stolcích, umístěných v trávě podél šestky (Starý a Nový zákon). U odpaliště devítky je bíle natřený nebeský vůz „Letící“ (řídí ho anděl nebo ďábel?), na Rabyňské hoře se tyčí dvě skulptury tajemného charakteru – Keltští bojovníci, hlídající nejvyšší bod krajiny a údajné místo bývalé druidské svatyně. Další díla od téhož autora pak najde hráč na druhé devítce (Domov I. a Domov II.).

Okolí první devítky je ladné

Kombinovat sport i umění bývá těžké, umělecká díla ale slapské hřiště oživila, dodala mu originalitu. I na jiných českých hřištích najdeme různé mimogolfové artefakty, ale na Slapech jsou umístěny nejpromyšleněji, je jich tu hodně a do celku zapadaly. Když slunce zapadá a hřiště se pomalu vyprazdňuje, působí ty sochy i skulptury doslova magicky. Pro jakéhokoli kolemjdoucího to může být povznášející zážitek, vidět tohle spojení lidské tvořivosti s krásou přírody. Slapy si za tento krok zaslouží jedničku s hvězdičkou.

Druhá devítka Tři kříže hned navazuje na první, ke klubovně už se ale nevracíte. První jamka hráče vítá impozantním pohledem do údolí a na celou druhou část areálu. Odpaliště nicméně už nejsou tak vysoko, jde se k nim trochu dolů. Na hráče tu ze žlutých čeká rána přes rokli 136 metrů carry (z bílých je hezčí výhled – ale je to 176 metrů carry).

Pohled z jamky č. 18 na druhou devítku

Tři kříže jsou už trochu jiným hřištěm, než je Rabyňská hora. Profil je dramatičtější a kopcovitější, je tu více problémů v podobě remízků, keřů či skloněného terénu. Jedenáctá jamka, pětipar do kopce, se po celé délce hraje s nepříjemným vnitřním autem a šedesát metrů před grýnem se fervej trychtýřovitě zužuje. Těžká je poslední jamka, čtyřpar 310 metrů, kdy je nutné zahrát opět přes rokli 164 metrů carry a pak se vyšplhat do strmého kopce ke grýnu. Poněkud ztíženou přehlednost má jamka č. 17, pětipar dlouhý sice jen 390 metrů, ale s vlnící se úzkou fervejí ve střední části.

Někde je rovina, někde kopce

Připadalo mi, že s druhou devítkou se Jiří Velden trochu potýkal, že krajina se hřišti vzpínala víc než u Rabyňské hory. Na druhou stranu i tady se dají bez problému zahrát slušné výsledky. Je to především díky kratší délce jamek (2 586 metrů, celkem má hřiště 5 277 m), která dovoluje hrát železy či hybridy do předem daných bezproblémových míst. Jakkoli jsem hřiště neznal a hrál občas naslepo, přesto se mi dařilo a na pěti jamkách jsem zahrál par. Důvodem byla hlavně zmíněná délka, rány do grýnu jsem hrál ze vzdálenosti menší než 80 metrů.

Tvarování terénu, dráty procházející hřištěm

Tři kříže nejsou z hlediska krajinného už tak ladné jako Rabyňská hora. Z vyšších míst areálu jsou pěkné výhledy, místem ale také vedou hned čtyři různá elektrická vedení. Je asi škoda, že se nepodařilo druhou devítku kvůli vlastnictví pozemků postavit hned v blízkosti té první, u Rabyňské hory. Takový byl patrně prvotní záměr, rabyňský méně zvlněný terén a okolní louky se pro hřiště hodí ideálně. Ale někomu může právě ta odlišnost dvou devítek vyhovovat, hřiště se mu bude jevit jako pestřejší a herně zajímavější.

Pavilon Slunce

Ještě klubovna… Pavilon Slunce je příkladem dobré moderní architektury na českých hřištích. Z jižní strany působí dům svým jedním patrem spíše nenápadně, zapadá do krajiny i charakteru okolní zástavby. Ve skutečnosti jde o třípatrovou budovu, která v suterénu skrývá tělocvičnu, saunu, dětskou hernu a zázemí, má i horní podkroví. Vzdušný a světlý dům byl inspirován některými britskými koloniálními stavbami, ani tady nechybí umělecká díla, ať už jsou to plastiky, obrazy, grafiky nebo fotografie.

Je tu klid...

Slapský areál byl od počátku koncipován nejen jako golfový, má sloužit i místních chatařům a výletníkům jako místo k setkání. Restaurace s hezkým výhledem do kraje dává šanci dobře se stravovat, je tu i dětské hřiště. Kdo si bude chtít golf jen zkusit, tomu bude sloužit akademie. V tomhle směru jsou Slapy dotažené. Hráči golfu pak na Slapech ocení herní vstřícnost. Je to relativně snadné hřiště, byť je tu hlavně na druhé devítce pár neuralgických bodů. Jako celek má hřiště tvář a koncepci, stejně jako nenucenou atmosféru. A má tím pádem šanci získat si stálé hráče, kteří se sem budou vracet.