G 303 / Seznam golfových pravidel, která můžete porušit

Myslíte si, že všechna golfová pravidla je potřeba dodržovat? Omyl! Ve skutečnosti je mnoho pravidel, na které je dobré v jistých situacích zapomenout a řídit se spíše citem a zdravým rozumem.

Předem upozorňuji, že následující „návod k nezákonné golfové činnosti“ se týká rekreační hry, golfu pro radost a zábavu. Pokud jde o turnaje, o hru na snižování hendikepu, tam je pravidla potřeba dodržovat. Jinak by sportovní stránka golfu ztratila smysl.

Proč tedy pravidla porušovat? Při stoprocentním dodržování se ze hry stává pomalá a komplikovaná záležitost. Hlavním důvodem je tedy urychlení hry, její plynulost a dobrá nálada hráče. Málokdo zná pravidla dokonale a do detailů, k určitému volnému výkladu dochází beztak často. Kdyby se měl každý hráč hrající svoji ranní či podvečerní devítku stresovat pravidly, golf by se stal pekelně otravným.

Jaké hlavní porušování lze tedy doporučit?

1/ Nedodržujte pořadí na odpališti. Naopak hrajte podle hesla: kdo už hůl a míček drží v ruce, ten hraje. Smyslem pořadí je „ocenit“ úspěšného hráče z předchozí jamky, při jamkovce to může být i faktická výhoda. Ale při rekreačce je fuk, kdo to tam pošle první. Hlavně rychle kupředu.

2/ V poli hraje ten, kdo je u míče první. Samozřejmě má smysl, aby hrál vždy ten „zadní“ hráč, je to kvůli bezpečnosti (neměl by mít před sebou žádné hráče). Ale v praxi to mnohdy zdržuje. Stačí dát spoluhráčům najevo, že hraju. Jestli jsem o pět nebo deset metrů vpředu, to je úplně jedno v situaci, kdy jsem na opačné straně ferveje. Stačí prostě sledovat hru ostatních a podle toho hrát.

3/ I na grýnu hraje první ten, kdo už drží hůl. Opět variace předchozího „pravidla“. Nečekám na ostatní, když už mám patr v ruce. I kdyby jiný hráč ještě čipoval. Prostě využiju mezeru v čase.

4/ Nevyndavám vždycky vlajku z jamky, když patuji. Neříkejte mi, že se na deset metrů trefíte rovnou do jamky! To je vždycky jenom náhoda. Proto se nezdržuju chůzí k vlajce, jejím vyndaváním a návratem k míčku. Patuji na příhru. A kdybych snad tyč trefil? Spravedlivě usoudím, jestli mi náraz pomohl či uškodil a podle toho si počítám rány.

5/ Daruji si paty. Nedohrávám deseti, patnácticentimetrové paty, protože ty dává každý. Snad jen malé děti a úplní začátečníci mohou minout, ale zkušenější hráči si mohou darovat paty často. Sice to nezachrastí (ten zvuk je pro někoho opojný), ale ušetří čas.

6/ Neřeším, zda se mi míček při založení hole pohnul. Devadesáti procentům rekreačních hráčů se míček párkrát za kolo pohne, když založí hůl. Ve vyšší trávě, někdy i na ferveji. Pravidla říkají, že je to trestné. Ale to bychom pak všichni hráli o deset úderů víc. Nehleďte na tyto „detaily“.

7/ Dropuji z autu. Velice odvážné, řekne každý rozhodčí. Ale když přijdu k míčku a s překvapením zjistím, že se mi dokutálel až do autu, už se prostě nevracím. Připočítám si jednu ránu, míček hodím dovnitř do pole a hraju. Představte si, jak běžíte, na odpaliště, pak zase zpátky…

8/ Umožňuji spoluhráčům z flajtu opakovat ránu. Když je hřiště volné, ať si každý hraje mulligany, jak chce. Samozřejmě se tím nesmíte zdržovat vzájemně, ale častými mulligany se hráč zlepšuje, protože trénuje. Platí to nejen pro zkažené rány z odpališť, ale i z pole, při patování. Z nepovedené rány je hráč naštvaný, „oprava“ jeho náladu může zlepšit. Radost pak mají všichni.

9/ Neřeším cokoli s holemi a jejich „správností“. I když pravidla říkají spoustu věcí o holích a jejich drážkách, trampolínovém efektu driverů atd., vůbec se tím netrápím. Žádná hůl nedokáže pomoci hráči, který šlajsuje ostošest. Dnešní moderní technika je mocná, ale golf je ve své technické náročnosti ještě mocnější. Nikdy nad ním nevyhrajete.

10/ Občas si ulehčím pozici, zvednu a hodím míček jinam. Má smysl hrát z vyschlé holiny a ničit hřiště i hole? Nač hrát z bahna? A proč švihem ničit keře i stromy? Někdy má smysl si usnadnit hru – když vidím, že míček bych prostě neuměl zahrát. Některá hřiště jsou v jistých situacích navíc neregulérní, jen ta místa nejsou označená. Takhle sám posoudím, co je a není regulérní.

11/ Vybídnu slabé hráče a začátečníky ulehčit si pozici. Když vidím, že spoluhráč z flajtu hraje už čtvrtou ránu z bankru nebo rafu, řeknu mu: Klidně si míč vyndej a netrap se! Smyslem rekreačního golfu je přece hrát, nikoli bojovat s příliš obtížnými nástrahami hřiště. Začátečník by si pak golf mohl zošklivit.

12/ Rozdávám rady. I když se rady dávat nesmí, právě všem novicům je dávám. Pokud se nechováte jako všeználkovský takyprofík, určitě bude zelenáč za pár vašich poznámek rád.

13/ Nevšímám si, zda ostatní dodržují pravidla. Při rekreační hře mají někteří hráči tendenci stavět se do role mentora a říkat těm ostatním, co se smí a co ne. Ve skutečnosti ale mohou mít různí lidé své vlastní „formáty“ hry. Soustředím se tedy hlavně na svoji hru a nedělám ze sebe pana Chytrého.

Že vám některé rady připadají troufalé? Ano, každý hráč je jiný a každý k pravidlům přistupuje dle svého. Osobně si ale myslím, že platí jen tři zásadní pravidla, kterými by se při rekreační hře měl hráč řídit. Vše ostatní je už na něm. Ty tři zákony znějí:

1/ Nezdržovat hru.

2/ Nepoškozovat hřiště.

3/ Nepůsobit svých chováním nelibost jiným hráčům.

Je to možná až příliš jednoduché, ale v tom je právě význam těchto „pravidel“. Každý si je totiž zapamatuje. Což se o skutečných golfových pravidlech, která mají dvě stovky stran, říct rozhodně nedá.