G 297 / Nejhezčí hřiště na světě jsou…třeba v Česku?

Které golfové hřiště na světě je nejlepší? Zapeklitá otázka, ale taky pošetilá. Zkuste totiž určit z obrovské masy více než 30 000 hřišť na celém světě jedno jediné, které ty ostatní převyšuje.

Co nejde exaktně spočítat, změřit, číselně vyjádřit, tam nemůžeme určit vítěze. Všechny ankety, soutěže, hlasování či žebříčky jsou vždy do jisté míry subjektivní. Ale přesto se o ně lidé zajímají, dožadují se jich. Pomáhají totiž orientovat se, usnadňují výběr.

Objevil jsem nedávno webovou stránku, která je celá postavená na principu NEJ. Jmenuje se www.top100golfcourses.co.uk a jak říká název, je zde tabulka tzv. nejlepších golfových areálů světa. Vedle toho ale stránka disponuje i dílčími národními žebříčky, které ukazují nejlepší areály podle jednotlivých zemí.

Univerzálnímu celosvětovému žebříčku vévodí na tomto serveru hřiště Pine Valley na východě USA, druhý je kalifornský areál Cypress Point, třetí Augusta. Na dalších místech se umísťují známá jména především z USA, ale také z Británie či Irska: Oakmont, Muirfield, Royal County Down, Turnberry. Desáté je St. Andrews a jedenácté Pebble Beach. Objevují se i australská hřiště, ve čtvrté desítce jsou už i dvě novozélandská a jedno japonské. Španělská Valderrama je padesátá první, v sedmé desítce najdeme mexické, francouzské nebo kanadské hřiště. Do stovky se vešla ještě hřiště ze Švédska, Nizozemí či Belgie.

Myslím, že jednotlivá místa v této tabulce jsou relativní. Jen těžko lze vzájemně porovnávat jedinečnost, herní úroveň nebo estetickou hodnotu toho kterého hřiště. Spíš bych to bral jako soubor těch nejznámějších a také „možná-nejlepších“. Maximálně by se dalo říct, že první padesátka by v něčem mohla být „lepší“ než ta druhá padesátka. Ale i to je sporné.

Hlavní klad téhle webové stránky nicméně vidím v tom, že je tu možné nalézt žebříčky hřišť v jednotlivých zemích. Ani v tomto případě není možné „národní jedničku“ brát automaticky za vítěze, ale zdá se, že tabulky přece jen už odrážejí míru kvality areálů. A mohou prezentovat potenciálním turistům opravdu to nejlepší z dané lokality. V národních tabulkách přitom nejsou uvedena všechna místní hřiště, jen ta patřící ke špičce.

Dobrým příkladem je Česká republika. Tabulka obsahuje pouze čtrnáct domácích hřišť. Na prvním místě je Ypsilonka, druhé Karlovy Vary-Olšová Vrata, třetí Mariánské Lázně, čtvrtý Karlštejn a pátá Casa Serena. Dále Čeladná, Kunětická Hora, Cihelny, Dýšina atd. I když je samozřejmě opět možné klást si otázku, zda je Ypsilonka právě jedničkou, není sporu o tom, že tento výběr obsahuje ta nejlepší česká hřiště, která také mohou zahraničnímu návštěvníkovi poskytnout dobrý zážitek ze hry. Chybí zde jen některá nová hřiště, o kterých asi autoři serveru ještě neví: Albatross, Ostravice, Beroun, nebo Lázně Kynžvart. Že je aktualizace serveru v případě takto malých a golfově málo významných zemí problém, dokazuje i Slovensko. Tady je totiž představeno jediné hřiště: Tále.

Co jsem díky tomuto serveru ještě objevil?

Projížděl jsem některé státy a opravdu mne zaujaly hřiště na Novém Zélandu. O téhle zemi jsem asi kdysi viděl jeden dokumentární film a z něj jsem pochopil, v čem je velký půvab ostrova: je tam skoro všechno. Nádherné mořské pobřeží, pláže i fjordy, horské vnitrozemí jako v Alpách, pastviny jako v Británii. Pralesy, ale také stepní i luční krajina. A do toho všeho jsou zasazena golfová hřiště. Například dvě pobřežní hřiště Cauri Cliffs a Cape Kidnappers jsou díky svým přímořským scenériím doslova dech beroucí. Anebo horské hřiště Hills, kde je i úžasná budova klubovny, postavená v ryze moderním duchu. Asi se na tato exkluzivní a nekonečně vzdálená hřiště nevypravím (Nový Zéland je ještě dlouhých 2 000 kilometrů od Austrálie…), ale aspoň vím, že existují.

Stejně tak mě zaujala kanadská hřiště. Mnohá jsou unikátní především díky horským velikánům v pozadí. Je to opět výjimečná přehlídka přírodní krásy, lesů, hor a grýnů. Jak jsem se ale dočetl, slabinou může být to, že sezóna na některých horských hřištích netrvá dlouho, někde ani ne šest měsíců. Po zbytek roku jsou hřiště po sněhem.

Mohl bych takto jmenovat ještě další hřiště, například některá středoamerická, která mne při prohlížení webu „top100“ zaujala. U jednotlivých hřišť je obvykle pár fotografií, které poskytnou základní informaci. Hlavně jsou tu ale linky na webové stránky klubu, tam už bývají snímky dobré úrovně. Takhle jsem si během pár hodin hledání a pročítání projel docela pěknou část golfového světa.

Když si prohlížíte některé dokonalé snímky z klubových webů, které ukazují každé hřiště za ideálních světelných a klimatických podmínek, zákonitě to ale musí vyvolat otázku: vypadalo by hřiště v reálu jako na fotografiích? Mám v tomhle směru zkušenost z některých jihoevropských hřišť. Na snímcích vypadala zářivě svěží, úžasná, blízko moře atd. Na místě samotném jsem pak shledal, že nad mořem byly mraky nebo opar, svěží tráva vysychala a sem tam na ní byly fleky. Mediální prezentace dokáže hodně vylepšit celkový dojem, velkou roli hraje určitě i tradice a legenda s ní spojená.

České patrioty nakonec nemusí mrzet, že žádné z našich hřišť se neobjevuje – a ještě asi dlouho neobjeví – mezi nekrásnějšími areály světa. Neboť golfový zážitek je tvořen mnoha faktory – nejen hřištěm, jeho lokalitou a designovou kvalitou, ale třeba roční dobou hry, momentálním počasím, lidmi, s nimiž hrajete atd. Je možné, že lepší zážitek si může hráč odnést z Ypsilonky za svěží červnové neděle bez mráčků, než kdyby přijel na novozélandské přímořské hřiště, kde to bude fučet a mraky budou šedivě nudné. I když uznávám, že taková Augusta je asi jedinečným zážitkem skoro vždycky.

Andrej Halada, www.navzduchu.cz