G 286 / Uživil bych se golfem?

Mnohokrát jsem přemýšlel o tom, že bych si z golfu udělal zaměstnání. Že by se tato oblast stala mojí hlavní obživou. Ale zatím jsem se k takovému kroku neodhodlal. Proč?

Golf jsem začal hrát před sedmi lety a krátce po prvních odpalech jsem o něm také začal psát články do různých periodik, ať už obecně zaměřených (např. Reflex) nebo specializovaných golfových (měsíčník Golf, stránky www.golf.cz). Taky jsem napsal knihu (Golf křížem krážem po Česku) a jednu sezónu (2009) jsem dokonce točil na TV Public pravidelný golfový čtrnáctideník. Ale vždycky to byla jen menší část mé novinářské práce, většinově jsem se věnoval jiným oblastem: kultuře, společnosti, životnímu stylu atd. Golf beru především jako zábavu a hobby, které naštěstí mohu propojit se svou prací novináře.

Nicméně uvažoval jsem, že bych se například zajímal o práci v nějakém golfovém časopise, golfovém webu atd. Že bych o golfu psal v prvé řadě. Určitě bych neměl problémy se sháněním témat, i mne samotného překvapuje, že po šesti letech psaní těchto sloupků mi náměty nescházejí. V golfu se totiž pořád něco děje. Problémem je nicméně to, že česká golfová scéna je nevelká a například se všemi významnějšími lidmi tu už byl rozhovor udělán ne jednou, ale dvakrát, třikrát i vícekrát.

Z obecného novinářského hlediska je pak psaní o golfu trochu brnkání na jednu strunu. Asi by mi to připadalo jako zúžený prostor. I proto jsem se zatím k volbě pro golf nepřiklonil. Ale kdo ví, možná se to změní – kdybych třeba dostal nějakou zajímavou nabídku.

Golfem se lze živit ale i tak, že ho hrajete. Přesněji: trénujete. S hendikepem 11,5 bych se k profíkům určitě nedostal, ale cvičitelský kurz už mám. Kdybych na sobě zapracoval, třeba bych to na singl hendikep dotáhl a profidveře by se pootevřely. Jenže to už jsem si vyzkoušel, co to znamená učit. Několika svým známým jsem dal pár „lekcí“ zdrama. Byla to zajímavá zkušenost – ale děkuji, nechci.

Problémem trénování totiž je, že jde o činnost snad ještě užší než je golfové psaní. Začátečnické lekce jsou stále stejné, lidé jsou sice různí, ale chyby také dělají stejné. Je to dost otročina stát na rohožce. I když peníze jsou za to slušné (alespoň v Praze). Myslím také, že nejlepší je dělat tuhle činnost ve starším věku. Starší trenéři mají více lidských zkušeností, i proto jsou také pro začátečníky vhodnější než mladí trenéřští kluci.

Je tu další oblast: golfový shop, prodej zboží. Kdepak, obchodnickým typem nejsem, tohle by mi nesedělo. Stejně tak by mi asi nic neříkala promotérská činnost. A že bych se ucházel o místo golfového manažera na hřišti? To by byla určitě zajímavá zkušenost, poznat provoz zblízka, v jeho každodennosti i detailech. Má to ale jeden problém: skoro každý manažer, se kterým jsem mluvil, hraje golf málo. Má ho za celý den práce plné zuby. Tímhle zaměstnáním bych si vlastně golf zošklivil. Navíc je to práce koncentrovaná do sedmi, osmi měsíců, kdy musíte být k dispozici o sobotách, nedělích. Velice náročné. Nedivím se, že fluktuace manažerů je u nás docela značná.

Pro další profese – např. greenkeeper, designér hřišť – nemám potřebnou kvalifikaci, jiné oblasti – třeba golfová turistika – jsou mi vzdálené jako eskymákovi palmy. Zbývá ještě zaměstnání „majitel hřiště“, ale na to nemám potřebné peníze a při současné byrokracii bych se jím stal nejdříve tak za pět, ale spíše deset let.

Takže to nakonec dopadne asi tak, že golf zůstane mým koníčkem, který mi občas přinese nějaký peníz, nebo pár volných voucherů za hru. A možná je to tak dobře.

Tak se mějte v novém roce 2011 hezky, ať nám přeje počasí i okolnosti lépe, než tomu bylo letos, a užívejte golfu. S golfovými sloupky se zase ozvu někdy po 1. lednu, patrně v dvoutýdenním rytmu. Mám teď na stole dvě golfové knihy, příručku o zlepšování hry Inner Game a biografii Tigera Woodse. Už se těším, jak si je přečtu a něco o nich napíšu. PF 2011.