G 283 / Je Evropa opravdu lepší než Amerika?

Letošní rok byl pro Evropské hráče skutečně dobrý. Skoro to vypadá, že ten nejlepší golf se nehraje na levé straně Atlantiku, jako tomu bylo v minulých desetiletích, ale na starém kontinentu. Není to ale jen přechodný jev?

Evropa si letos připsala skvělé úspěchy. Graeme McDowell ze Severního Irska vyhrál US Open, Němec Martin Kaymer triumfoval na dalším majoru, PGA Championship. Sílu těchto výher zvyšuje fakt, že se hrálo na americké, pro Evropany tedy „soupeřově“ půdě. Dalším triumfem bylo vítězství Evropy v Ryder Cupu. A konečně Angličan Lee Westwood se stal světovým hráčem číslo 1, když na konci roku sesadil Tigera Woodse. Sílu evropského golfu lze vyjádřit i číselně, v první desítce je šest hráčů z Evropy.

Na věc se ale lze dívat i z druhé strany. Například hru o prvenství v žebříčku určovaly zvláštní faktory, Woodsova provalená nevěra a rozvod. Psychika samozřejmě ke hře patří, ale je zřejmé, že Woods si svou hru o krále golfu letos prohrál sám, ne že by soupeři hráli líp než v minulosti. Také vítězství v Ryder Cupu bylo nejtěsnější možné – a to Evropa hrála doma. V USA by díky podpoře domácího publika Američané se solidními výkony, jaké předváděli ve Walesu, určitě vyhráli. Když se také podíváme na další stupínky World Golf Ranking, zjistíme, že do TOP 50 se vešlo 17 hráčů z Evropy a stejný počet Američanů. Zbytek (16) patří do „oceánských zemí“ jako je Jižní Afrika, Austrálie, Japonsko, Korea atd.

V podstatě to vypadá na plichtu. Ale i to je úspěch Evropy, protože na tomto kontinentu je slabší hráčská základna. Budeme-li věřit neoficiálním údajům, tak v USA hraje golf zhruba 30 miliónů lidí. Naopak v Evropě je registrováno jen něco pod 5 milionů hráčů. Pokud bychom počítali s dalšími milióny neregistrovaných hráčů (hlavně na Britských ostrovech), i tak se dostaneme vždy k násobně menším počtům než v USA. Evropa tedy ze své menší základny dokáže vygenerovat docela silný tým.

Amerika má nicméně z dlouhodobého hlediska v rukou některé důležité trumfy. Jejich PGA Tour je pořád nejlepší sérií na světě, kde hrají minimálně dvě třetiny hráčů z TOP 100. I mnozí Evropané právě tady zakotvili. European Tour se samozřejmě za poslední roky zvedla, už to není druhá liga, ale přinejmenším první-a-půltá, jenže pořád se tu netočí takové peníze jako v USA. European Tour je lákavé pro některé evropské hráče hlavně kvůli tomu, že je blíž, jiným zase hraje do ruky slabší konkurence.

Důležitou výhodou americké série je její konzistentnost z hlediska turnajového kalendáře. Hraje se celý rok na území USA, to divákům vyhovuje, i proto jich chodí desítky tisíc. Naopak evropská tůra putuje celým světem, v Evropě se hraje jen od jara do podzimu. Zápal diváků není tak velký, některé turnaje trpí menším zájmem. I ekonomická síla starého kontinentu je nižší, proto tu zatím nebude víc peněz na turnajové odměny než v USA. Na PGA Tour se letos rozdělilo 276 milionů dolarů, na turnajích European Tour to bylo cca 165 milionů dolarů. A nelze pominout ani fakt, že ze čtyř major turnajů se tři hrají v USA. To se asi nezmění.

Jako každý Evropan bych si přál, aby hráči tohoto kontinentu byli ti nejlepší a aby ty nejlepší rány světového golfu byly k vidění třeba i u nás, na nějakém skvělém turnaji, kam přijde padesát tisíc diváků. Ale to je sen. Při troše realismu vidíme, že Evropa má obecně horší podmínky pro golf než jaké panují v USA. Co mne přesto fascinuje, je právě individuální síla Evropanů. Kdyby měli mnozí Američtí hráči hrát mimo svůj kontinent, možná by zdaleka tak neuspěli. Na Evropanech je přitažlivá i jejich pestrost, široká paleta lidských typů. Jsou to ve značné míře oni, kdo přinášejí do světového golfu jiskru. Snad se dočkáme i toho, že jednou bude to téhle party patřit i nějaký český hráč.