G 227 / Casa Serena podruhé aneb Prohlídka zámku
Chcete se podívat, jak vypadá víkendová chata miliardáře? Tak se rovnou podívejte na fotografie, které jsou k tomuto článku v galerii přiloženy (jde o fotografie v dolní galerii, je to až druhá část, musíte jít na stránku 2).
Nejprve ale golfové informace, k té chatě se dostaneme později. Casa Serena je název, který většině českých golfistů už něco říká. Soukromé hřiště u Kutné Hory, kde se loni konal první ročník turnaje Casa Serena Open, který patří do evropské seniorské tůry. Letos se tento turnaj bude konat podruhé, a to o nadcházejícím víkendu, ve dnech 18.-20. září.
Účastnit se ho bude téměř 120 golfistů starších padesáti let, opět by měla přijet absolutní špička v dané kategorii. Tedy loňský vítěz Bernhard Langer, Welšan Ian Woosnam či jeho skotský kolega Sam Torrance. Právě mezi nimi by se měla odehrát dramatická bitva o to, kdo vlastně vyhraje celou letošní tůry z hlediska výdělků. Vítěz Casa Sereny bere 90 000 euro, což je po major turnajích největší letošní výhra; celková dotace je stejně jako loni 600 000 euro. Casa Serena Open je v pořadí čtrnáctým turnajem letošní sezóny seniorů, následuje pak už jen jediný turnaj, ve Španělsku, s výrazně nižší dotací 180 000 euro. I to je důvod, proč na hřiště u Kutné hory zamíří prakticky celé pole hráčů včetně těch nejlepších.
Vstup pro diváky je opět volný, hřiště najdete přímo u vesničky Roztěž. Na rozdíl od loňského roku, kdy hřišti dominoval hustý raf (přesněji nehratelná a zároveň krásně vysoká žlutá tráva), letos je hřiště o něco zelenější. Raf byl v průběhu sezóny sekán, je nižší, ale i tak bude obtížné se z něho dostat. Hřiště bude mít celkovou délku téměř 6 200 metrů, ale ne všechny jamky se hrají z nejvzdálenějších odpališť.
Na Casu Serenu jsem letos vyrazil na konci srpna, točili jsme tu další díl golfového magazínu Golf Prime Time pro televizi Public. Při té příležitosti jsem mluvil jak s Maureen Changovou, ředitelkou celého arálu, tak jsme měli možnost podívat se do zámečku Roztěž, který s golfem sousedí a který je tou „víkendovou chatou miliardáře“. Patří Terry Gouovi, zakladateli a šéfovi tachajwanské počítačové společnosti Foxconn, která má u nás továrny u Pardubic a Kutné Hory. Gou zámeček koupil pro svou ženu Serenu, začal ho renovovat a stavět i hřiště, jeho žena ale v roce 2005 zemřela. Nicméně celý projekt dovedla právě Maureen Changová do finále.
V Česku je určitě mnoho bohatých lidí, ale tak bohatí, jako je šéf Foxconnu, nejsou. O finanční možnosti tu ale nejde, protože v tomhle případě jde o to, jak se svými penězi Gou naložil. Nejenže postavil hřiště, ale především: zámeček skvěle zrekonstruoval. Zámeček přitom neslouží jen jako Gouova „víkendová chata“, jde především o ubytovací zařízení s kongresovými možnostmi, ve kterém je pro majitele vyhrazen jen menší prostor.
Zámeček pochází ze 17. století, kdy byl postaven na místě bývalé tvrze Jan Šporkem. Z té doby je také stodola, která stojí vedle zámku. První rekonstrukce a rozšíření proběhly ve 30. letech 19. století, současnou podobu získala stavba při dalším rozšíření počátkem 20. století. Výrazně se do historie zámku zapsala poválečná léta, kdy zde bylo rekreační středisko svazu novinářů. V 90. letech se tu točil seriál Život na zámku. Když Gou objekt koupil, byl v dosti zuboženém stavu.
Když dnes procházíte zámečkem, je to procházka nově vytvořenou historií. Jsou tu dobově řešené pokoje pro ubytování, zámecká kaple, knihovna, kuřácký salón, jídelna a především nádherná centrální hala se schodištěm, kterou obklopují antické sloupy. Ve vitrínách je sklo se znaky zámku. Nábytek sice není původní (kde ten asi skončil…), ale je nahrazen věrnými replikami evokujícími empír. Nikde nevidíte ani náznak jakéhokoli nevkusu, nikde není nic zbohatlicky okázalého. Žádné rušivé elementy, vše je podřízeno tomu, aby budova i vybavení měly styl. Snad jen na pokojích jsou monitory počítačů, ale to je pochopitelné.
S kameramanem jsme v zámku točili a chodili po kobercích v návlecích. Jako na každém jiném zámku s možností prohlídek. Maureen Changová také všude zdůrazňuje, že zámek nerekonstruovali proto, aby si Gou či Foxconn zřídili onu „víkendovou chatu“, ale aby spojili obchodní záměry s obnovením historického dědictví. Všude také zdůrazňují, že zámek mají vlastně jen „dočasně“, že i když ho teď zrovna vlastní Foxconn, skutečným „vlastníkem“ je Česko, protože tady budova stojí a stát vždycky bude.
Nejdřív jsem těmhle slovům přikládal jen zdvořilostní význam, ale musím říct, že když jsem se s paní Changovou bavil déle, pochopil jsem, že její uvažování je skutečně takové. Jde o přístup, který chápe každý aristokrat: nikdo tu není věčně, nikdo nic nemá navěky a jde o to stávající hodnoty udržovat a posouvat dále. Hezky si to uvědomíte, když v zahradě zámku vidíte stromy, které tu stojí už více než 200 let. Koho všeho viděly, koho všeho pamatují? Kdysi je původní majitelé zasadili, přežili aristokracii, nové majitele, socialistické novináře, přežijí i tchajwanské vlastníky.
Vždycky říkám, že existují lidé, kteří umí vydělat peníze – a je to asi tak deset procent populace. To jsou všichni ti podnikatelé i velkopodnikatelé, majitelé fůry společností, nejvyšší manažeři a akcionáři. Ale pak jsou také lidé, kteří umí dobře utrácet peníze. Taky deset procent. Obě skupiny ale rozhodně nejsou totožné. Umět dobře utrácet, k tomu také člověk potřebuje „talent“. I proto si mnozí dnešní čeští milionáři staví neskutečně ošklivé domy, kupují nesmyslně drahé věci k ničemu. Umí vydělat, neumějí utratit.
V případě Casa Sereny je to jinak. Tady někdo vydělal obrovské jmění, a část z něho i dobře utratil. Postavil hřiště, které má vysokou přírodní i sportovní kvalitu, a dokázal obnovit a oživit historické statky.
Komentáře k článku