G 218 / Hrát Beroun je jako dobývat krásnou ženu
Zkuste si udělat seznam českých hřišt, které mají nejhezčí výhledy do krajiny. Kdo v něm bude?
Namátkou: Ypsilonka, Karlštejn, podkrkonošské Mladé Buky, ale také moravský Kořenec, Slavkov, Čeladná… Určitě bychom našli více než desítku hřišť, kde si hráč připadá jako na rozhledně. A přesně takový pocit zažijete i na nově otevřené osmnáctce nad Berounem.
O privátním hřišti Beroun Golf Resort a jeho vzniku jsem už psal letos na jaře. Tedy ve zkratce: hřiště patří jihokorejským investorům a je to velkorysý projekt. Stohektarový areál, velká klubovna s ubytováním a mnoha dalšími službami. Vedle hřiště vyrostly domky a vily, majitelé nemovitostí se automaticky stávají členy klubu. Filozofií klubu je: vše pro členy. Zatím je hřiště částečně otevřeno pro veřejný provoz, hrát je možné od pondělí do soboty. Turnajů je tu naprosté minimum, takže je prakticky stále volno. Letos platí relativně výhodná cena pro fýčkaře, ve všední dny je to 1 500 korun (jinak plná cena je 2 400). Kdo si chce v Berouně zahrát, ať neotálí, má teď dobrou příležitost. Do budoucna, jak bude členská základna růst, by se hřiště mělo veřejnosti uzavírat.
Berounské hřiště stojí na kopci nad městem, výhledy jsou impozantní a je jich tu hodně. Hned druhá jamka zavede hráče na nejvyšší bod areálu, odkud je spektakulární pohled především na kopce Českého krasu. Naopak z druhé části hřiště, z druhé devítky, je zase výborně vidět do údolí Berounky, která teče od Nižboru. A třetí, snad nejkrásnější vyhlídka, se hráči naskytne z jamky číslo 17, jejíž grýn je na vyvýšeném místě uprostřed celého hřiště. Tady vidíte na Beroun i do údolí říčky Litavky, až někam k Žebráku. A připadáte si tu jako na orlím hnízdě.
Na hřišti už jsem byl několikrát na kole i s holemi, ale vždycky tyhle pohledy musím ocenit – na chvíli se zastavím a jen tak koukám. Stačí si sednout sednout u grýnu sedmnáctky, nebo k rozložitému dubu mezi fervejemi dvojky a trojky, a kochat se. Fakt paráda. Jen samotná negolfová procházka do těchto míst rozhodně stojí za to.
Říkalo se, že Beroun bude „Karlštejn bez hradu“. Pro kopcovitý profil i kvůli tomu, že hřiště designoval Les Furber, který navrhoval i Karlštejn. Beroun má ovšem vlastní charakter. Je to sice fyzicky náročné, ale také velice proměnlivé hřiště. Herně se střídají jamky lehké s těžkými, najdete tu velká převýšení i rovinaté jamky. Jednou jste „na výhledech“ a podruhé v tichém koutě, kde je okolo jen les. Je tu hodně vodních ploch a hodně bankrů, místy vysoká a hustá tráva (krásně kvetoucí). Hodně tu fouká, hřiště je otevřené západnímu proudění. Výborně se architekt vypořádal se zasazením jamek do krajiny. Když jsem tu byl v březnu 2007 poprvé – z hřiště ještě nic nestálo – přišel jsem na centrální místo areálu, odkud je téměř kruhový výhled, a říkal si: tady musí být grýn. A taky je – přesně, jak se to nabízelo.
Herně je hřiště přívětivé i drsné. Přívětivě se vám jeví ve chvíli, kdy hrajete ze žlutých odpališť a máte před sebou relativně rovinaté jamky s délkou okolo 300 metrů. Když se vyhnete bankrům, vodě, když vám foukne do zad, tak to nejsou složité jamky, par se tu dá zahrát. Jenže pak jsou tu jamky jako je 340 metrů dlouhá dvanáctka, která jde do kopce a okolo les. Nebo pětiparová dvojka, která měří 460 metrů a je to vysokohorská turistika. Anebo třípar číslo 6, „jenom“ 146 metrů, jenže vlevo voda, vpředu bankry, grýn je úzký… Hřiště je také výrazně těžší, když hrajete z bílých odpališť. To se například těch 460 metrů pětiparové dvojky změní na 500 metrů. Ze žlutých má hřiště celkovou délku 5 581 metrů, z bílých ale už 6 078 metrů. To je velký rozdíl, na jamkách činí odstupy zhruba dvacet až třicet metrů. Tahle koncepce, kdy mezi oběma odplašiti je takový odstup, má svou logiku. Zatímco ze žlutých je to hřiště hratelné pro každého rekreanta, z bílých je to opravdový sportovní boj, jen pro ty nejlepší.
Hezká je taktická stránky hry. Na mnoha jamkách, především těch kratších, jsou vám nabízeny vždy dvě alternativy: risk nebo jistota. Musíte pečlivě zvážit, co hrát, kam se snažit umístit míček, kterou hůl vzít. Jít do toho drajvrem, nebo třeba jen hybridem? Mikuláš Ordnung, ředitel přes golfové záležitosti a zdejší Head PRO, tohle hřiště pěkně charakterizoval: „Rekreační hráč by měl zvolit taktiku, jako když dobývá krásnou ženu. Být galantní, mít náležitý respekt, a pak jste za to odměněni. Pokud je ale někdo k ženě drzý a arogantní, tak ho většinou dotyčná vytrestá. Je proto potřeba zvolit strategii odpovídající úrovni hráče, respektovat hřiště i vlastní schopnosti. Pak můžete být odměněni dobrým skóre.“
Pro mne osobně by byl Beroun bezvadným golfovým místem – bydlím totiž v Praze 6 a na hřiště to mám asi tak 25 minut autem. Ale nejsem ani milionář, ani typ pro klubový nebo „privat golf“ – rád jezdím pokaždé jinam. Nutno také říct, že plná výše fýček (2400, resp. 3000 v sobotu a o svátcích) je skutečně na horní hranici. Jako novinář jsem měl možnost se na hřiště dostat, ale jezdil bych sem jako fýčkař? Asi ne, je to na mne moc drahé. Ale takhle to má klub nastavené, už jsem to zmínil: vše pro členy. Cena prostě reguluje provoz na hřišti, které má být volné hlavně pro domácí.
Hřiště nicméně není uzavřeným ghettem. Areál je otevřený, dá se jím volně procházet po cestách, v klubovně je pěkná restaurace s terasou. Oceňuji i fakt, že středem celého hřiště vede cyklistická stezka, dokonce značená samotným klubem. Nejlepší je, když od blízké obce Vráž pojedete po silnici do kopce směr Lhotka, po kilometru pak vlevo polní cestou do lesa, kterým projedete a jste na nejvyšším místě hřiště. Hřištěm pak můžete profrčet až dolů, do Berouna. Tenhle výlet je krásný a nestojí vás nic.
A propos: na kopci nad hřištěm je pěkná rozhledna, jmenuje se Lhotka, podle obce. Otevřeno má teď o prázdninách vždy od úterý do neděle 10-12, 13-18.
P.S. Hvězdičkové hodnocení hřiště včetně základních informací a kontaktů najdete v sekci GOLF, rubrika Česká hřiště, název Beroun
Komentáře k článku