G 213 / I golf už dostihla krize

Potkám-li teď na golfu nějakého golfového podnikatele, turnajového organizátora, bavím-li se s majiteli hřišť, vždycky se zeptám: Už nějak cítíte ekonomickou krizi?

Většina odpovídá ano. Majitelé hřišť si notují, že s turnaji je to teď nejisté a slabší. Něco běží jako loni, někteří ale váhají a turnaje zrušili. Někteří nepořádají už tak velký turnaj. Namísto, aby pozvali sto hráčů a zajistili jim kompletní program pro celý den, teď jen nakoupí fýčka pro padesát hráčů a konec. Je to někdy jen poloviční zisk oproti minulým rokům.
Jsou ale hřiště, která říkají, že je krize nezasahuje. Taková, kam turnajové série moc nezavítají a která žijí z členské základny a nebo fýčkařů. Členové se totiž zatím neodhlašují, fýčkaři stále jezdí. A dokonce jsou některá hřiště, která říkají: máme více turnajů! Jde o levnější hřiště, kam některé firmy přesunuly své akce z velkých drahých resortů.
Jak to tedy je? Zasáhla už ekonomická krize golf? Bezpochyby ano. Především ale co se týče větších akcí, kde se také točí větší, korporátní peníze. Velké firmy ořezaly ty části svých rozpočtů, které se týkaly marketingu – a tam golf patří. Tudíž nepořádají turnaje, jejichž efekt byl z hlediska přínosu diskutabilní. Svým zaměstnanům už také neposkytují tolik výhod – například nenakoupí tolik firemních karet na různá prestižní hřiště (hodně by mně například zajímalo, kolik je v Česku hráčů, kteří jsou skutečně ochotni platit za hru o víkendu na hřišti více než třeba 1 500 korun – ze své vlastní kapsy, ne když jim to platí firma). Na česká hřiště také nezavítá i několik turnajů nižších evropských soutěží, protože se nenašli sponzoři.
Majitelé hřišť jistě nebudou rádi, že jim částečně vysychá jeden z důležitých zdrojů financí, ale řekněme si rovnou, že například počet komerčních turnajů dosahoval v Česku nenormální výše. A je skutečně nenormální (a svým způsobem i nemorální), když hřiště, které má několikasetčlennou klubovou základnu, pořádá zároveň každý týden dva turnaje, které členům znemožní hrát na „svém“ hřišti. I v jiných evropských zemích se turnaje pořádají, ale většinou jde jen o jeden turnaj týdně, navíc mimo víkend. A pronájem hřiště na takový turnaj navíc zdaleka nestojí takové peníze jako u nás.
Mnohá hřiště tak budou muset shánět peníze jinde. Kde ale brát? Jedna cesta je nábor nových klubových členů. Jenže když je vstupní poplatek 50 000 korun a výše – kolik zájemců se najde? Snížit cenu za členství? Jak k tomu ale přijdou ti, co platili v minulosti více? Je tu samozřejmě ještě možnost nalákat více fýčkařů. Ale najdou manažeři hřišť odvahu k tomu, aby snížili fýčko třeba z 1 500 korun na 1 000? A odrazí se takový krok v adekvátně velkém nárůstu počtu hráčů? Přijede hrát 1,5x více lidí? No, nezávidím majitelům a manžerům velkých hřišť jejich situaci. Současná krize může snadno odhalit, že golfový byznys v Česku stojí na nejistých nohách a hřiště se snadno mohou začít propadat do potíží.
Hřiště, která nemusí krize zajímat, bych asi hledal spíš mezi těmi tzv. chudšími, obyčejnějšími. Jsou to hřiště, která nemají velké sponzory a dohody s korporátními firmami, kam se nejezdí hrát firemní turnaje. Když ale bude chtít běžný fýčkař ušetřit, pojedem právě sem – je to levné. Golfistů natěšených na hru je u nás stále fůra, ti si na hru peníze vždycky najdou (ale zato si nekoupí třeba nové hole). Malá hřiště mají malé náklady na údržbu, jejich majitelé je budují postupně, a když holt nebude nová klubovna letos, ta stará klidně může sloužit ještě další rok, i dva.
Krize může českému golfu poněkud paradoxně i prospět. Ukáže se totiž, zda nejsou ceny některých golfových služeb, především fýček, předražené. Zatímco v USA letos kvůli krizi na některých hřištích snižují fýčka, musí bojovat o zákazníky, v Česku za poslední dva, tři roky prakticky všechna hřiště zvedla ceny. Levnější hřiště zvýšily fýčka zhruba o 100 korun, ta dražší klidně o 300 i více. Výjimkou je například Hluboká, kde se hraje za 950 o víkendu (v roce 2007 to bylo 1 200), dalším příkladem je Čertovo Břemeno, kde se na dokončené osmnátce hraje za cenu, která je stejná jako byla loni pro 2×9 devět jamek, tedy 750 korun o víkendu. Takový přístup lze jedině ocenit.
Jsem hodně zvědavý na dvě statistiky, které budou známy na konci letošního roku. Tou první je počet turnajů, které se za celý rok odehrály na všech hřištích. Číslo by mělo být menší než loni. A druhé číslo bude ještě zajímavější: nárůst počtu nových golfistů. Jestli krize zasáhne golf natolik, že i jednotlivci budou do téhle sféry přicházet s menší intenzitou. Loni přibylo přes 6 000 nových hráčů. Bude tento rekord překonán? Cosi mi říká, že letos nikoli.