G 193 / Nad Berounem pootevřeno

O tom, že kousek nad Berounem se staví veliké osmnáctijamkové hřiště, se ví už dlouho. (Pozor, neplést si s areálem Albatross, to je také osmnáctka u Berouna, ale blíž k Praze, u Vysokého Újezda). Že by mělo jít o privátní klub, se ví také. Prakticky každý, s kým jsem o berounském hřišti mluvil, se přitom ptal: „Bude si tu moci někdy normální hráč, nečlen, zahrát?“

Před pár dny jsme si konečně našli společný čas s Vojtěchem Matějčkem, ředitelem berounského projektu (a někdejším ředitelem na Karlštejně) a já se konečně dozvěděl, jak hřiště vzniklo a jak bude fungovat. Přiložené fotografie jsou z podzimu 2008, tehdy se už dalo hrát devět jamek, druhých devět dorůstalo. V tomto článku bude řeč jen o projektu, nikoli o jednotlivých jamkách a herním hledisku. To si nechám na léto, až bude hřiště otevřené.

Hřiště najdete v lokalitě Na Veselé, na severovýchodním okraji Berouna, kousek za končící vilovou a chatovou zástavbou. Od roku 1946 až do počátku 90. let tu sídlila armáda, šlo o uzavřený vojenský prostor. Je to příjemné místo s lesy v okolí, s nádhernými výhledy: na kopce Českého krasu, na Beroun, do údolí Litavky i do údolí Berounky ke Křivoklátu. Když jedete po dálnici k Berounu, část hřiště vidíte po pravé ruce.

Na začátku projektu stál bývalý emigrant, podnikavý jedinec jménem Hynek Basák. Ten projevil v roce 2001 zájem o zdejší pozemky (cca 100 hektarů). Chtěl tu postavit privátní golfové hřiště, jehož součástí by byly byty a rezidence. Na přelomu let 2006/2007 začalo budování, během půl roku se prostavělo přes 50 miliónů korun. Jenže projekt nebyl dostatečně krytý, situace se stávala kritickou a vše hrozilo – eufemisticky řečeno – průšvihem. Bylo potřeba sehnat někoho, kdo do projektu vstoupí a zaplatí ho.

Investora se nakonec – i díky aktivitě Vojtěcha Matějčka – podařilo sehnat. Do celého projektu vstupuje firma Kos Wire, jmenovitě její majitel pan Hong (67) z Jižní Koreje. Kos Wire je celosvětovým výrobcem drátů, u nás má fabriku u Lovosic. Firma vlastní už několik golfových resortů, například hřiště i zimní sjezdový areál u Soulu, hřiště u japonského Sappora, další hřiště se staví ve Vietnamu. Pan Hong projevil zájem především z obchodně-investičních důvodů, v prosinci 2007 celý projekt koupil a okamžitě uhradil dlužné desítky miliónů. Navíc zajistil další finance na dokončení. Stavba není úvěrována, vše jde z přímých zdrojů Jihokorejců; v jejich případě jde už spíše o světoobčany, aktivitami se rozprostírají po všech kontinentech.

Na začátku projektu stál bývalý emigrant, podnikavý jedinec jménem Hynek Basák. Ten projevil v roce 2001 zájem o zdejší pozemky (cca 100 hektarů). Chtěl tu postavit privátní golfové hřiště, jehož součástí by byly byty a rezidence. Na přelomu let 2006/2007 začalo budování, během půl roku se prostavělo přes 50 miliónů korun. Jenže projekt nebyl dostatečně krytý, situace se stávala kritickou a vše hrozilo – eufemisticky řečeno – průšvihem. Bylo potřeba sehnat někoho, kdo do projektu vstoupí a zaplatí ho.

Investora se nakonec – i díky aktivitě Vojtěcha Matějčka – podařilo sehnat. Do celého projektu vstupuje firma Kos Wire, jmenovitě její majitel pan Hong (67) z Jižní Koreje. Kos Wire je celosvětovým výrobcem drátů, u nás má fabriku u Lovosic. Firma vlastní už několik golfových resortů, například hřiště i zimní sjezdový areál u Soulu, hřiště u japonského Sappora, další hřiště se staví ve Vietnamu. Pan Hong projevil zájem především z obchodně-investičních důvodů, v prosinci 2007 celý projekt koupil a okamžitě uhradil dlužné desítky miliónů. Navíc zajistil další finance na dokončení. Stavba není úvěrována, vše jde z přímých zdrojů Jihokorejců; v jejich případě jde už spíše o světoobčany, aktivitami se rozprostírají po všech kontinentech.

I když jde o privátní klub, hřiště se prozatím nechce uzavírat ostatním hráčům. V některé dny bude proto otevřené fýčkařům. Pravděpodobně půjde o všední dny a konkrétní časy od–do. Určitě to nebude neděle, ta je rezervována jen pro členy klubu. Není ale jisté, zda bude tento typ provozu trvalý. Až bude mít klub naplněnou kapacitu členů (maximum je 400–500 lidí), fýčkoví hráči se sem už asi nedostanou.

Majitelé nemovitostí budou odhadem tvořit skupinu asi 100 členů, další mohou do klubu vstupovat bez nutnosti koupit si byt. Ovšem vstupní poplatek není malý. Není vůbec malý … Pro prvních sto zájemců vstup 400 000 korun, pro další pak už rovného půl miliónu. To je dvakrát více než v současnosti na nejdražších českých areálech. A samozřejmě pak roční poplatek 30 000 Kč.

Poklesla vám při téhle informaci brada? Nebo jste se spíš usmáli? Sám jsem zvědav, kdo tyhle peníze dá. Ale když se podíváte do zahraničí, najdete všude soukromé golfové kluby, kde členství stojí ne statisíce, ale milióny korun. Jde o kluby, které se výší svých poplatků snaží vytvořit specifickou komunitu. Poskytnout členům soukromí a pocit oddělenosti, který by v jiných klubech neměli. Cena je nastavena tak, že by měla odradit ty, kteří mají o věc zájem ze spíše snobských důvodů. Je prostě tak vysoká, že osloví opravdu jen nejvážnější zájemce.

A propos oddělenost. Tohle slovo neznamená, že hřiště se oddělí od světa plotem. Je „otevřené“ a hřištěm prochází pěší cesta, dá se po ní jet i na kole. V současnosti už finišuje stavba rezidenční části, lidé by se sem měli začít stěhovat v létě 2009. Hřiště už je prakticky hotové, s jeho otevřením se počítá v květnu tohoto roku. V tu dobu už také bude dokončena klubovna (včetně venkovního i vnitřního bazénu, fitness, sauny atd.).

Hřiště projektoval kanadský architekt Les Furber, který stavěl v 90. letech Karlštejn. Berounský prostor je podobný: hornatý, dramatický, s efektními výhledy do kraje i lesními zákoutími. Na rozdíl od Karlštejna je tu více velkých vodních ploch. Hřiště si vyžádalo investici 100 miliónů korun, klubovna také 100 miliónů, rezidenční část 250–300 miliónů. Dohromady zhruba půl miliardy.

V současnosti je prodáno zhruba 70 % bytových a rezidenčních jednotek. Asi 10 % zájemců je z řad cizinců, ostatní jsou Češi. Někteří z nich jsou vyšší manažeři pracující v zahraničí, toto bydlení si kupují buď jako investici nebo jako druhý byt. Jedna z nových majitelek dokonce ani nehraje golf – ale líbí se jí místo.

Což je fakt; když jsem tu byl na podzim, bylo tu hezky. Seděl jsem u dorůstajících fervejí, koukal do kraje a ani jsem těm, co tady budou „doma“, nezáviděl. Slunce svítí a stromy rostou pro všechny.