G 182 / Čert upustil fůru nových kamenů

Nepotkal jsem snad jediného hráče, který by o devítce Čertovo Břemeno mluvil negativně. Tohle „malé-hezké-české“ hřiště na cestě mezi Prčicemi a Jistebnicí, zhruba dvacet kilometrů severozápadně od Tábora, si za šest let své existence získalo velkou popularitu. V čtenářském hlasování Zeleného Baulla získalo 3,79 hvězdiček z pěti možných, což ho řadí na vrchol mezi devítkami. Také v anketě Golf Digestu se „Čerťák“ dostal mezi nejlepší, bodoval v kategorii Nejlepší cena/výkon.

Čertovo Břemeno je oblíbené z několika důvodů. Ten první zní: je to skutečně pěkné hřiště, v nádherné krajině. Zdejší Jistebnická vrchovina působí harmonicky, lesy se střídají s poli, vedle toho louky, sem tam rybník, remízky. Všude vrchy, všude horizonty s výhledy. A přitom žádná velká města, jen městečka, vesnice, kromě pár lomů tu není skoro žádné industriálno.

Druhým důvodem je vstřícnost areálu. Není to těžké hřiště, jamky spíše kratší, technicky laděné. Dobře si tu zahrají hráči se střední i horší výkonností. Vstřícnost se projevuje i tak, že jde o veřejné hřiště, kde mohou hrát úplně všichni, tedy i hráči bez HCP – odpalují z rohoží, které jsou před odpališti. Vstřícné jsou také ceny – fýčko za osmnáct jamek se pohybuje v rozmezí 650-750 korun. A vstřícnost zdobí rovněž personál: co si pamatuju, tak se slečny v recepci příliš nemění, jsou fajn. Stejně tak se nemění dr. Jiří Němec, který hřiště založil, je jeho ředitelem, greenkeeperem, manažerem atd. I on svou každodenní přítomností dotváří pohodu areálu. Osobně mám k Břemenu vztah o to silnější, že jsem tu (společně s Podbořánkami) začínal a mnohokrát se mi tu podařilo zlepšit hendikep. Hraje se mi tu dobře právě pro tu koncentraci mnoha pozitiv.

Teď v říjnu mělo několik novinářů možnost zahrát si Čertovo Břemeno v novém – jako osmnáctijamkové hřiště. Do konce letošního roku se ještě bude hrát stará devítka, ale od příští sezóny už bude v provozu osmnáctka. O rozšíření původní devítky na osmnáctku se uvažovalo už několik let, problém byl ale s tím, kam dalších devět jamek umístit. Logicky se nabízel prostor za lesem, na louce u spodního rybníka, ale tady je velká potíž s majitelem, který louku odmítá prodat, případně směnit za jiné pozemky. Důvody jeho neochoty jsou nejasné. V úvahu byl i prostor za silnicí, na protější straně nynějšího hřiště, ale i tady se nedařilo získat pozemky. Nakonec tedy nové jamky stojí na několika místech: jednak se posunul drajving a tím vznikl prostor pro jednu novou jamku, dále vznikly tři jamky ve svahu u lesa, který už nyní tvořil část hřiště (vedle jamky č. 6), a pak se hřiště rozšířilo do horní, dosud neznámé části areálu.

Z původní devítky zůstalo sedm jamek: od jedničky do pětky se hraje stejně, pak přichází modifikovaná jamka č. 6, kde zůstalo odpaliště, ale hraje se na grýn bývalého tříparu č. 7. Od sedmičky do šestnáctky jde o nové jamky (byť třináctka je nová jen částečně), jamky 17 a 18 zůstávají beze změny, jsou to někdejší osmička a devítka.

Skutečně nádherná je čtveřice nových jamek č. 9-12 v horní části areálu, které opět potvrzují krajinnou jedinečnost Čertova Břemene. Zdejší plato je široké, jemně stoupá vzhůru, lemováno je lesem i hrází rybníka se starými stromy. I na fervejích stojí pár impozantních listnáčů. Jsou zde celkem tři jamky, dva pětipary (465 m a 554 m ) a jeden třípar (155 metrů – vzdálenosti jsou vždy z nejzazších odpališť). Už při příchodu na devítku se naskýtají krásné výhledy do dáli, do jižních Čech, rozhledové místo nejvyšší kategorie je ale cestička vedoucí od grýnu devítky. Bývají odtud vidět věže Temelína i Šumava. Tečkou za touto skvělou částí areálu je třípar č. 12. Délka 153 metrů, zhruba 100 metrů se hraje přes vodu rybníka. Nádherná jamka – rákosí, stromy, klid. Jenom žáby kvákají.

Jamky č. 13-15 jsou na nevelkém prostoru svahu u lesa, v již známé části areálu. Třináctka je modifikovaná šestka, doglegový čtyřpar. Odpaliště je opět vysoko, grýn je původní šestkový. Aut tu sice není, hráči si zase mohou krátit cestu přes roh, vše je ale trochu stísněnější, vzdálenější, v cestě stojí velká hradba kamenů dole a nový bankr pod fervejí. Na grýn se lze dostat první ranou z nejzazších odpališť (315 metrů) jen velmi těžko – brání tomu také dlouhá řada velkých kamenů po pravé ruce.

Ve svahu jsou i dvě další jamky: čtrnáctka je velmi krátký čtyřpar (208 m), který jde prudce nahoru, naopak třípar č. 15 jde dolů. Délka tříparu je 228 metrů, tedy víc než předchozí čtyřpar… Hraje se ale z prudkého kopce dolů, berte hůl na délku cca 190 metrů. Příhodnější vzhledem ke koncepci hřiště je prostřední odpaliště, odtud třípar měří zhruba 200 metrů. Známá kamenná zídka z někdejší sedmičky je stále ve hře na nové jamce č. 16, čtyřparu, kde chrání přístup ke grýnu pro přílišné paliče (délka jamky 271 m).

Novou koncepcí se hřiště určitě posunulo dál, je ještě pestřejší a barvitější. Někde má svá problematická místa, něco ztratilo, ale v konečném zúčtování získalo, nabízí více. Ztratilo například čtyřpar č. 6, širokou, volnou jamku pro střelce s rizikem autu. Získalo ale novou šestku, přehlednou lineární jamku 270 metrů z kopce, kde lze být první u grýnu i na grýnu. Parádní výzva. A „stará šestka-nová třináctka“ taky není špatná. Získalo i nový krajinný rozměr, krásné jamky č. 9-12 nebo zajímavé místo u dolního rybníka, kde je odpaliště šestnáctky. Jistá potíž, byť jen dočasná, je u pětiparu č. 11, kde jsou zadní odpaliště kryta stromky a na ferveji je zbytečná vodní překážka. To by se ale mělo do jara změnit. Ideální asi není řešení jamek č. 14 a 15 (krátký čtyřpar a dlouhý třípar), odpaliště čtyřparu je navíc v neuralgickém bodě, kam mohou padat míče z vedlejších jamek. Na hřišti jsou teď také tři čtyřparové jamky shodného charakteru, kdy se do grýnu pálí v prudkém svahu a není na něj vidět: č. 8, 14 a 17.

To vše je bohužel nutná daň prostoru. Kdyby majitel luk vedle byl ochotnější, mohly právě tady být dva krásné čtyřpary. Škoda, snad někdy v budoucnu… Takto byl architekt Jiří Velden svázán malou rozlohou – celé hřiště má pouhých 34 hektarů, to je dvakrát méně než bývá obvyklé. I zdejší krátké jamky jsou nicméně takticky dobře řešené, s mnoha překážkami (stromy, rybníčky, strouhy, kameny, bankry). A určitě oceňuji některé kamenné shluky, které stojí na horním platu – to jsou už téměř přírodní sochy.

Čertovo Břemeno tedy neztratilo svou tvář, i herní principy zůstávají stejné. Je to pořád technické hřiště pro střední výkonnostní třídu. Celková délka je 5 262 metrů (dosud mělo 5 368 metrů), par zůstává 70. Stále to chce hrát hlavou, být přesný. Kratší čtyřpary svádějí k odvážné hře a hřiště skutečně mnohde dokáže srdnatost odměnit. Ale také přináší potíže, překážek je tu opravdu hodně. Je to také fyzicky náročnější hřiště, kde se jde několikrát do prudkého kopce a pak zase dolů.

Hřiště dnes nemá nouzi o návštěvníky, ročně sem dorazí na 9 000 hráčů, počet rok co rok stoupá. Jsem tedy zvědav, jak návštěvníci změnu přijmou. Bude se Břemeno stále držet na předních místech v tabulkách cena/výkon? S rozšířením jamek totiž přijde i zvýšení ceny (osobně by mi připadala rozumná cena mezi 800-900 o víkendu). Možnou komplikací by mohlo být, že dosud jezdili na hřiště i hráči začínající, rodiny s dětmi, kteří šli jen devět jamek. Devět jamek se ale v novém uspořádání dá hrát jen omezeně. V úvahu přichází varianta 1-5, 15, 16-18, ale pokud se bude hrát, tak asi jen v dopoledních hodinách, aby pak nedocházelo ke zmatkům v pořadí. A propos budoucnost: v plánu je také výstavba nové klubovny, která by měla stát na místě nynějšího skladu techniky, který je nad drajvingem.

Ať už se ale „Čerťák“ změnil jakkoli, můj vztah k němu je stále stejný. Právě sem – a také do Staré Boleslavi – jezdím jako domů. I když ani v jednom klubu nejsem členem.