G 181 / Terasy, to jsou vyhlídky!

Pokud to stihnete, tak se ještě letos vydejte na severočeskou osmnáctku Terasy v Ústí nad Labem. Já tam byl před pár dny a odjížděl jsem nadšený. Těch důvodů, proč se mi hřiště líbilo, je mnoho. Hned je popíšu – vy tam jeďte teď i proto, že na podzim se hraje jen za 700, resp. 1000 korun (pondělí až čtvrtek, resp. pátek až neděle). A to je vzhledem k nabízenému zážitku dobrá cena.

Ústecká osmnáctka patřící do portfolia CZ Golf se začala stavět v roce 2006, letos na jaře byla otevřena první a na konci léta druhá devítka. Hřiště leží na západním okraji Ústí nad Labem, v lokalitě Všebořice. Kdysi tu byl důl a skládka. Část okolí je stále industriální, cesta ke hřišti není vábná, ale oblast už postupně nabírá podobu běžného lesoparku. I hřiště je syrové, některé bankry jsou bez písku, klubovna ve stavbě (recepce zatím u drajvingu). Ale už se tu hraje dobře, grýny i ferveje solidní.

Nikoli bezdůvodně se hřiště jmenuje Terasy. První devítka je v kopci a terasovitá jsou zde především odpaliště. Hřiště není moc dlouhé, ze žlutých měří 5 408 metrů, z bílých 5 687. Je především technické, ale i ranaři si tu užijí.

Jamky první devítky stoupají nejprve vzhůru, krajina pod vámi se otevírá, můžete se kochat pohledy na jezero, které místu dominuje. Hned první jamka má pěkný závěr, při příchodu na grýn vidíte terasovitá odpaliště dvojky obložená kameny. Na třetí jamce vás cestou ke grýnu čeká úhledný březový hájek a z něj už zamíříte k atrakci první kategorie: odpališti jamky č. 4. Stojíte na vršku a dole hluboko pod vámi se rozkládá grýn tříparu. Ze žlutých 126 metrů – je to krásná, efektní jamka, na níž míček jen plachtí. Následující čtyřpar pak jde zase nahoru a když se ohlédnete, vidíte nedaleko Ústí. Tohle je městské hřiště a ústeckým, kteří to sem mají jen kousek, je co závidět.

Co nevidět jste na jamce č. 6, nejvyšším bodu areálu, odkud je také nejkomplexnější a nejširší výhled směrem na západ (já bohužel neviděl mnoho, protože skoro po celou první devítku byla mlha – zamlžené fotky jsou tedy z jamek č. 1–8, ty prosvětlené sluncem jsou z jamek 9–18). Závěr první devítky obstarává nejprve široký pětipar č. 7, nejdelší jamka na hřišti 517 metrů, kde to můžete tlačit driverem, po ní se ale zase vracíte k ryze pokorné takticko-technické hře. Osmička je krátký dogleg 247 metrů, kde je všude okolo nebezpečí: rokle, stromy, písek … Herně i esteticky krásné. Když vás potom čtyřpar č. 9 s opět terasovitým koncem ferveje dovede dolů ke klubovně, už víte: tahle část hřiště se povedla. I za toho nepříliš vlídného počasí jsem musel ocenit, jak rozmanitý kus přírody to je, jak chytře a pestře jsou tu jamky projektovány. Nutí hrát s rozumem.

Po první devítce si zákonitě kladete otázku: jaká bude ta druhá, která už leží spíše na rovině? Může být taky tak hezká? Nebude to už trochu zklamání?

Ale odpaliště desítky (zkuste i ta bílá, jsou nejvýš) vás opět uchvátí svým velkolepým výhledem směrem vpřed, podél jezera. Terasovitá odpaliště dávají hráči pocit volnosti, přehlednosti a široká fervej tu poskytuje víc prostoru než na předchozích jamkách. Jezero lemuje nejen tuto jamku, ale provází hráče i na následujících dvou čtyřparech, které vedou až na konec areálu. Ani tenhle kus krajiny není špatný, jamky jsou stále logicky designovány: buď vám poskytnou prostor a jsou dlouhé, anebo jsou kratší, ale s problémy.

Na konci jezera jdete okolo bílých odpališť tříparu č. 13 a říkáte si: ještěže tu nemusím hrát! Dlouhých 197 metrů přes vodu … Ale ani ze žlutých to není lehké: 175 metrů a grýn skoro nevidno. Hraje se přes rákosí i vodu – je tam vůbec nějaká fervej? Vypadá to na záludnou jamku. Tak to napálíte někam vpravo, snad tam fervej je. A skutečně – lze hrát na jistotu cca 130 metrů před grýn. Tedy nic brutálního, navíc přes zimu budou stromy rostoucí u vody prořezány, jamka se stane přehlednější, fervej viditelnější. Opět krásný třípar.

Pak trochu delší přechod ke třem jamkám za silnicí. A zase úplně jiné hřiště, nové území, spíše lesní. Nejprve čtyřparová čtrnáctka s lehkou první, ale těžkou druhou ranou, protože příchod k podlouhlému grýnu se zužuje jako trychtýř. Hrál jsem to raději před zúžení a na jistotu bogy.

A pak to přijde. Jestli jste si na zmíněném „plachtícím“ tříparu č. 4 říkali, že tohle bude určitě nejefektnější jamka, pak vás na tříparu č. 15 čeká nečekané. Ještě úžasnější třípar, další rána z prudkého kopce, převýšení dvojnásobné, skoro 30 metrů. Výhled famózní, délka ze žlutých 122 metrů. Jako orlí hnízdo, jako startovací plocha pro rogalisty. Hráčsky řečeno: čtyřku 126 metrů jsem hrál devítkou, převýšení 13 metrů zde ubírá délku jedné hole. Patnáctka se svými 122 metry, tedy skoro stejnou délkou, je ale tak vysoko, že jsem vzal do ruky pitching wedge. Míček dlouho letěl, pak dopadl na grýn. Takže čtyřka o hůl méně, patnáctka o dvě hole. Obě jamky jsou herním i estetickým skvostem, snad každého hráče potěší.

Patnáctkou, úzkým klidným čtyřparem, se dostanete zpět k jezeru, kde vás čeká předposlední jamka, „dálniční“ pětipar. Rovné, přehledné – a grýn v obklopení šumivého rákosí, biozóny. A konečně osmnáctka, dogleg doleva, kde to lze krátit přes vodu. Pro mě coby leváka šlajsujícího doleva ideální, praváci to budou mít těžší. Tak jsem to namířil a šel přes vodu – miřte přímo na klubovnu, při délce zhruba 200 metrů vám rána vodu přelétne.

Osmnáct jamek jsem měl za sebou, říjnové slunce ještě hřálo a já si uvědomil, že jsem zrovna prošel jedno z nejhezčích hřišť, které bylo v poslední době otevřeno. Pestré, proměnlivé, mnohotvářné, do krajiny dokonale zasazené. Ani v jednom bodě hry nenudí, ideální je rozložení obou devítek: první kopcovitá (máte ještě síly), druhá spíše po rovině. Mnoho impozantních výhledů, několik vysoce efektních jamek, plno příjemných koutů. Hrajete všemi holemi, všude musíte myslet takticky. A i když hrajete špatně, pořád vás baví krajina okolo.

Terasy jsou de facto severočeskou Dýšinou, a to i proto, že jde rovněž o areál postavený na místě bývalé těžby. Je to opět dobrý příklad, jak a kde má smysl stavět golfová hřiště. Ještě nedávno to bylo smetiště, ráj ojetých pneumatik a plastových lahví, teď je to kus krajiny, kam se dá vyrazit na výlet jak s golfovými holemi, tak bez nich. Částí areálu se dá jet i na kole.

Sympatický je také fakt, že tohle hřiště myslí na většinového, rekreačního hráče. Je přívětivé svou délkou, hratelné. Zuby ovšem vycení na grýnech. Ty jsou většinou klopené, svažité, s různými plošinami. Musíte vědět, kam je potřeba umístit ránu do grýnu (aby vám míček nesjel), při patování je potřeba grýn skvěle přečíst. Jezdí to tu rychle a zatáčí všemi směry. I ekonomicky je to inteligentně projektovaný areál. Terasy se netváří jako exkluzivní hřiště, jsou pro střední třídu, Ústecké, kteří to sem mají coby kamenem dohodil. Snad i proto je sponzorem hřiště „restaurace pro střední třídu“ McDonald – jeho logo je i na vlajkách jamek. Okolo McDonalda také jedete, když míříte na hřiště z města.

Ptal jsem se, kdo stojí za tak kompaktně navrženým hřištěm. A věřte nevěřte, není to ani zahraniční kancelář, ani zkušení profidesignéři. První devítka a základní rámec druhé jsou dílem Bohuslava Shejbala, Milana Ištoka a Zdeňka Šťastného (je prezidentem klubu), hřiště pak dokončili Tomáš Stöckel (prezident GC Telč, rovněž v portfoliu CZ Golf), Tomáš Slavíček a současný manažer Teras Ondřej Bula.

Hřiště i okolí budou potřebovat ještě nějaký čas, aby vyrostly do konečné krásy – ideálního stavu by Terasy mohly dosáhnout za dva, tři roky. V roce 2010 snad bude hotová i dálnice přes Středohoří, z Prahy to sem pak nebude dlouhá cesta – hřiště je jen kousek od sjezdu z D8, kilometr 74. Příští rok, po dokončení klubovny, by mělo být fýčko 900 (po–čt), resp. 1 200 korun (pá–ne). Kdo má ale tzv. dálkové členství v nějakém klubu CZ Golf, má pondělí až čtvrtek 50% slevu, od pátku do neděle 30% slevu. To už je výhodné.