G 180 / Benátky se zvedají

Sezóna se chýlí ke konci a já mám deficit. Na konci léta a na podzim bylo otevřeno několik nových hřišť, která jsem nestačil navštívit. Například už funguje osmnáctka Terasy v Ústí nad Labem. Plný provoz zahájila i malá devítka Botanika v Horním Bezděkově. Přepracované osmnáctijamkové hřiště s devíti novými jamkami funguje v Písku …

A středočeské Benátky nad Jizerou, kde bývala devítka, už také hrají na osmnáct jamek. Určitě napíšu do konce roku ještě o Ústí, snad stihnu Botaniku, ale Písek už si nechám až na jaro.

Teď bude řeč o Benátkách. Psal jsem o nich už na jaře 2007 (Zelený Baull 103 / Skotsko v Čechách se jmenuje Benátky). Tehdy jsem hřiště představil jako jedno z těch, která se svým charakterem nejvíce blíží ostrovním linksům. Rovina bez stromů, častý vítr. Ne každý měl v minulosti Benátky rád, je to tvrdé hřiště v doslovném i přeneseném významu. Tvrdé ferveje, tvrdé na herní umění. Se suchým povrchem se toho ale moc nenadělá, hřiště leží ve srážkovém stínu a zdejší jílovitá půda – bývalo tu vojenské cvičiště – není ideální.

Hřišti přibylo nových devět jamek, areál se rozšířil směrem na pole k Benátkám. Charakter nových jamek je stejný jako v případě původních, hřiště působí velmi kompaktním dojmem; alfrédovská dvojkolejnost, o které jsem tu psal nedávno (Zelený Baull 177 / Alfrédov první, Alfrédov druhá), se nekoná. Spíš než designérskému umění bych to ale připisoval krajinnému charakteru: na takové planině, jako jsou Benátky, se toho zas tolik vymyslet nedá. Jamky původní devítky se s těmi novými střídají, což hráčům přineslo jeden klad: dvě staré tříparovky, obě s poloostrovními grýny, už nejdou za sebou. Stres z utopených míčků je tedy rozložen rovnoměrně do obou devítek. Jinak ale zůstává to, že po první devítce se vracíte ke klubovně. Praktické.

Hřiště jsem navštívil o krásném zářijovém víkendu. Bylo doslova narvané hráči – pěkné počasí a zvědavost hráčů „jaké je to nové“ vykonaly své. Vítr ovšem foukal pořádný, silný a studený. Jako na skotském pobřeží. Překvapilo mě, jak hřiště poskočilo svou kvalitou o kus dopředu. Příčina je jednoduchá: před časem se změnil management klubu a věci se daly do pohybu. Je tu nový drajving, zastřešená stavba elegantních tvarů, plocha okolo klubovny má novou dlažbu, stejně tak cesty v areálu jsou upravenější a vysypané jemným štěrkem. Hřiště je po většině svého obvodu obehnáno nízkým plotem – to kvůli prasatům, které chodily na ferveje rýt. Na několika místech jsou i bezpečnostní sítě.

Někdejší vysoká tráva, která tu v minulosti podél fervejí kvetla, je teď pryč. Hřiště působí jako oškubaný holobrádek, což je esteticky možná škoda – ale je to praktické, protože se dá hrát téměř odevšad. Neztrácíte tolik míčky, nehledáte, nejste v problémech. Chápu takovou úpravu hřiště jako ryze ekonomický krok. Benátky musí bojovat o hráče, mají tvrdou konkurenci v podobě čím dál většího počtu středočeských hřišť.

Široký prostor a nulový raf umožňují ranařům mastit to daleko a v mnoha směrech. Do Benátek proto jezděte s nabitým zásobníkem. Z odpališť vás budou omezovat jen auty na okrajích hřiště, nepočetné fervejové bankry a pár biozón. Ani v budoucnu by se raf neměl nechat vyrůst vysoko, jen je v plánu podél fervejí nechat vyrůst zhruba metr široký pruh vysoké trávy. Tím se od sebe jednotlivé ferveje oddělí. Zatím je to tak, že jamky jdoucí vedle sebe trochu splývají.

Jestliže z odpališť vám hřiště chybu odpustí, pak při ranách do grýnu už nic nedaruje. Některé grýny jsou velmi obtížné, především svým tvarem. Grýn nové jamky č. 4 je zrádný svou délkou 45 metrů, navíc je úzký a přístup do zadních pozic je ztížený. Grýny jamek č. 15 a 16 jsou tvarovány do písmene U, i tady je důležité si před ranou dobře všimnout pozice, kde je jamka navrtána. Ve vykrojení patnáctky je navíc bankr.

Asi nejtěžší novou jamkou je čtyřparová šestka, ze žlutých 366 metrů: a opět hlavně kvůli ráně do grýnu. Z jedné strany obklopuje grýn voda, na druhé je hluboký bankr. Celý grýn je navíc na vyvýšenině, takže být zde v regulaci, to dokáže jen výborný hráč. A aby toho trápení nebylo dost, je tu ještě tříparová dvanáctka s grýnem na platu (míč, který nepadne z velké výšky, sjede). Nebo třináctka, kde grýn hned ze tří stran střeží tři bankry.

Benátecké hřiště se na první pohled tváří lehce, ale ve skutečnosti je těžké ho zahrát dobře. Hřiště je stále dost dlouhé, ze žlutých měří 5 814 metrů a téměř všechny čtyřpary jsou tu delší než 300 metrů; v průměru okolo 330 metrů. Z bílých odpališť měří hřiště dokonce 6 252 metrů. To „dokonce“ píšu hlavně proto, že jsem se na nástěnce v recepci dočetl, že z bílých by se tu mělo hrát už při hendikepu pod 18,4. Docela drsné.

A pro ty nejlepší s hendikepy pod 4,4 jsou tu ještě černá odpaliště. Z nich měří hřiště 6 710 metrů. Ale upřímně: černé kolíky jsou tu nadbytečné, tady se European Tour hrát nebude. Benátecké hřiště se ostatně i přes rostoucí kvalitu a rozšíření na 18 jamek asi nebude porovnávat s domácí špičkou, jakou tvoří Ypsilonka, Kunětická Hora a spol. Benátky představují střední třídu, i přes svůj sportovní charakter je to hřiště určené běžnému rekreantovi. Areál ani není koncipován na velké turnaje, například klubovna je malá – byť je to architektonicky jeden z nejhezčích golfových domů, jaké v Česku vůbec stojí. Výhodou je ale určitě přítomnost zdejší akademie. Je to perfektně koncipovaných devět tříparových jamek, hřišťátko vypadá i velice hezky. Na rozdíl od velké osmnáctky je tu víc stromů, místo má parkový charakter.

Ale nemusí být každé hřiště park; jak je z některých fotek ostatně patrné, i „větrná placka“ bez stromů dokáže být podmanivá. Hned vedle hřiště je také úžasný prostor plný šedivé trávy, keříků, stromků. Něco takového na golfu v Česku jinde nenajdete. Když k tomu přidám fakt, že v Benátkách se díky relativně teplému místnímu klimatu dá hrát po celý rok, je to opravdu praktický areál pro každého – sportovního hráče, rekreanta i začátečníka. Současné fýčko pak vcelku odpovídá nabízeným službám, osmnáctka zatím nepřekračuje psychologickou hranici tisícovky: v pátek až neděli za 1000, po zbytek týdne za 800 korun.