Zelený Baull 146 / Popis jednoho zápasu a dvou osudů

Říká vám něco autor jménem Mark Frost? Kdo má v paměti legendární seriál z devadesátých let Městečko Twin Peaks, ten už ví. Mark Frost byl společně s režisérem Davidem Lynchem jeho tvůrcem. A teď považte: tentýž Mark Frost je autorem knihy o tom, jak se stal golf v USA populární hrou. Vzhledem k temné bizarnosti seriálu jistě zvláštní autorské a tematické spojení.

Kniha v češtině nazvaná Golfový sen (vydalo ji brněnské nakladatelství Jota) nese v originále název The Greatest Game Ever Played. Vyšla v USA v roce 2002, v roce 2005 byla poměrně zdařile zfilmována. U nás je snímek již delší dobu k mání na DVD. Distributor film uvedl právě pod titulem Golfový sen – název sice dost fádní, ale marketingově výhodnější, předem odhaluje, oč tu poběží. I proto také nakladatel zvolil stejný titul, nikoli překlad toho originálního, který zní: Největší hra, která se kdy hrála.

Rovněž na zadní obálce knihy najdete další marketingové nástroje, jež mají podpořit zájem kupujících: jsou tu nadšené výkřiky celebritálních čtenářů. Své řekne dvojnásobný vítěz Masters Ben Crenshaw, někdejší Woodsův a nyní Mickelsonův trenér Butch Harmon i slavný komik Billy Crystal. Většinou podobným ovacím nevěřím, bývají nabubřelé. Jenže tahle kniha je opravdu povedená. Jejím středobodem je jeden zářijový týden roku 1913, ve kterém na golfovém US Open dosud neznámý dvacetiletý amatér Francis Ouimet porazil tehdy už legendárního anglického profesionála Harry Vardona. Šlo o důležitý okamžik v dějinách amerického golfu, který výrazně přispěl k nárůstu popularity tohoto sportu v USA.

Frost svou knihu založil na studiu pramenů, v dialozích dal nicméně průchod své schopnosti autorsky ozvláštnit situaci. Knihu také nepostavil jen na líčení toho, co se událo na hřišti, ale šel hlouběji do minulosti. Vytvořil de facto dva paralelní životopisy hráčů, jejichž osudy se protnou právě na US Open. Je tu i příhodná paralela: jak Vardon, tak Ouimet pocházeli z neutěšených poměrů, začínali jako kedíci, museli si svou cestu ke špičkovému golfu vybojovat. Když tedy Vardon coby třiačtyřicetiletý stojí proti dvacetiletému Ouimetovi, vidí tak trochu sám sebe. A hraje proti sobě samému.

Frost oba příběhy v první části knihy, která čítá zhruba 200 stran z celkových 530, dokonale filmově stříhá a splétá. Právě tady má text obrovský tah, je to osudový boj dvou jedinců proti nepřízni života. Tyto lidské příběhy pak ozvláštňují vsuvky týkající se historického pozadí, společnosti, golfového světa. Druhá část knihy je prakticky už jen popisem utkání samotného, které vrcholí vzájemným play-off (ještě s účastí třetího anglického hráče). Líčit na 330 stranách pouze hru, jamku po jamce, ránu po ráně, se zdá být až příliš jednotvárné, trochu nuda. Ale pokud zvolíte vhodný způsob rychločtení (respektive přeskakování popisů toho, jak Ouimet dokázal z bahnité země dostat míček do vzduchu) a soustředíte se na mimoherní, lidské záležitosti, pak je i tahle část dostatečně dramatická.

Pro českého čtenáře je Frostův text zajímavý ze dvou hledisek. Za prvé tu má před sebou ukázku ryzího spisovatelského profesionalismu. Golfový sen není tzv. krásné umění, ale je dobrým příkladem žánru non-fiction, v němž autor dokázal skvěle zpřítomnit historické okamžiky. Jako srovnání s českým prostředím mě napadá známá kniha Adolfa Branalda Dědeček automobil: v ní se také autor výtečně dokázal pohybovat na půdě faktů a přitom uplatnit představivost (a píše rovněž o sportovních výkonech na přelomu století).

A za druhé je kniha pro každého českého golfistu zajímavá tím, že mu ukazuje, odkud se vlastně golf vzal, na jakých principech stojí, jak obtížně si klestil cestu k masové popularitě. Je to také ilustrace střetu amatérismu s profesionalismem, stejně tak konfrontace majetných a bohatých hráčů s těmi, kteří by rádi hráli a nemají na to prostředky. Tahle lekce z pionýrských časů je v dnešní době, kdy golfem hýbou miliardy, poučná.

Nakonec jedinou větší vadou na kráse je český překlad. Na prvních desítkách stran doslova tahá za uši neobratnost větné stavby, nevhodná volba některých výrazů, také nepřesná a neujasněná golfová terminologie. Postupem stran se překladatelka (Květa Palowská) s textem už trochu sžila, ale knize rozhodně chybí lepší redakční práce a také pečlivější odborná konzultace. Vždyť kupříkladu taková slavná hráčka Babe Zaharias(ová) si rozhodně nezasloužila být považována za muže…