Na hřištích Hukvaldy a Radíkov nejsou pýchavky a ohrňnosy

(GOLF) Už třetí rok za sebou jsem se v létě vydal na některá moravská devítijamková hřiště. Letos to byl areál Radíkov na Olomoucku a devítka, respektive jedenáctka Hukvaldy, ležící pod Frýdkem-Místkem. Z obou hřišť si opět přivážím poznatek potvrzený už v minulosti: na rozdíl od Čech, kde jsme občas trochu pýchavky a ohrňnosy, jsou na Moravě lidé více otevření, milí a vstřícní.

Předloni jsem moravskou otevřenost mohl poznat v tom nejlepším světle na rodinném hřišti manželů Jelínkových Těšetice u Znojma. Loni se mi totéž potvrdilo na devítkách Búřov a Komárno (článek ZDE), Holešov (ZDE) a také Zlín (ZDE). Letošní hra na Radíkově a v Hukvaldech nebyla jiná: na obou hřištích jsem mohl vidět zcela uvolněnou a domáckou atmosféru, také jsem hovořil s jejich ochotnými zakladateli a majiteli.

Radíkovská zkouška ohněm

Radíkov leží zhruba 50 kilometrů východně od Olomouce, z dálnice se sjíždí na kilometru 308 ve směru od Prahy, resp. Brna. Už to nejsou hanácké roviny, teplý kraj s širými lány, ale kopečky Oderských vrchů. Areál leží ve výšce 500-550 metrů nad mořem a z jeho nejvyšších míst jsou nádherné výhledy směrem na východ: na Beskydy i na Hostýnské vrchy. Je tu čerstvo, jamky jsou otevřeny větrům a profil je také prakticky všude nahoru-dolů.

Zakladatelem a dodnes prezidentem klubu je Jaroslav Jiříček. Začínal s golfem v 90. letech na Svratce, pak byl členem v Slušovicích, okolo roku 2000 už začal uvažovat o stavbě hřiště. V rámci lázeňské golfové tradice se jeho úvahy upínaly k lázním Teplice nad Bečvou, na jižním okraji města Hranice. Ale nové vedení města po roce 2001 plány (design tehdy navrhl Jiří Velden) neakceptovalo. A tak oslovil tři starosty tří obcí v okolí Hranic, zhruba do 10 kilometrů, zda by vznik golfového hřiště na jejich území nepodpořili.

V Radíkově souhlasili a výhodné to bylo i proto, že Jaroslav Jiříček tu měl chalupu. Klub se stal členem ČGF už v roce 2003, postupně vznikalo hřiště, které dosáhlo devíti jamek v roce 2007, v nové podobě byly ke hře v roce 2012. Dnes má hřiště par 68 – jsou tu dva pětipary, dva čtyřpary a pět tříparovek. Klub začínal s 18 členy, dnes jich má okolo 220.

Sociální složení je pestré, je to průřez společností i místem: jsou tu lidé vyšších profesí, ale i běžných (kuchařka, kadeřnice), jsou tu lidé z obce i z blízkých měst – Hranice, Přerov, Nový Jičín, Odry, Lipník nad Bečvou. Zájem o golf byl největší v letech boomu hry v Česku před rokem 2012, ale i teď stále přibývají noví hráči. Každý rok tu také pořádají náborové akce, z každé se tak 2-5 nových golfistů objeví.

Co v Radíkově dobře funguje, je spolupráce a soužití s obcí. Vesnice s tak trochu podhorským charakterem je úhledná a vypadá pěkně, což je dáno i místním starostou. Ten golfu přeje. Radíkovská klubovna je místem setkávání občanů, ať už golf hrají nebo ne. Chodí se sem na pivo, na popovídání si. Areál leží i na cyklostezce, zastavující tu cyklisté, pořádají se příměstské golfové tábory, mají tu i dva týmy dětského SNAG golfu.

Na skórkartě se dočtete slogan: Kdo nehrál Radíkov, neví, o čem je golf. Tohle heslo skutečně platí. Například: snad nikde není tak velký rozdíl mezi tím, zda dokážete na jamkách zahrát par a bogey. Bogey lze především na tříparech dobýt, ale par? Grýny jsou menší, svažité, někde na ně výhled je, jinde ne. Také na delších jamkách je někdy potíž, protože uprostřed ferveje rostou stromy: konkrétně hájek tří desítek listnáčů na ferveji jamky č. 2. Ta má sice jen 238 metrů, ale drive musíte dát skutečně přes 200 metrů carry, abyste stromy přestřelili. Také jamka číslo 4, pětipar o délce pouhých 387 metrů, se zdá být délkově zdolatelný. Jenže opět musíte jít daleko přes stromy a druhá polovina ferveje jde prudce nahoru.

Radíkov je pravou zkouškou herního umu, je to ale také o náhodě, štěstí, dobrém odskoku. Herně je to lehko-těžké hřiště, kde se můžete snažit sebevíc – a přesto parů nedosáhnete. Kdo zná české Semily, ten ví, o čem je řeč… Jamky ovšem přesně potvrzují heslo Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Hráči, kteří vyrostou zde, si pak už dokážou poradit kdekoliv. Důkazem je, že toto malé hřiště má už od roku 2014 svůj mužský tým v 1. lize (druhé nejvyšší v Česku) a ženy dokonce letos postoupily do nejvyšší Extraligy.

Že jsou jamky herně složité a někdy svérázné, samozřejmě v Radíkově dobře vědí. Ale jsou limitováni prostorem, kopcovitým profilem hřiště, také již existující výsadbou stromů, která má za účel zadržovat na místních loukách vodu. Hřiště je ve svém prostorovém rozmachu částečně omezeno i tím, že některé louky není možné pronajmout.

To ale nic nemění na faktu, že hrát Radíkov je zážitek. Když se drápete vzhůru ke grýnu č. 4, není to zrovna procházka růžovým sadem, ale ten výhled, který se vám odtud naskytne, je víc než růžový. Rozhodně doporučuji sednout si tu na lavičku, přerušit hru a jen se kochat. Panoramata s horami v dálce patří k jedněm z nejotevřenějším, nejvolnějším v Česku.

Radíkovské hřiště na návštěvníka zapůsobí především svojí přirozeností, přírodní kvalitou, svojí dobrou atmosférou. Herně pak rozhodně svojí neobvyklostí, která evokuje golfové časy hodně dávné, kdy povrch, terén a přírodní prvky obecně do hry zasahovaly mnohem víc než dnes, kdy jsou hřiště stavěna přesně tak, jak to káže sportovní rozměr hry. Radíkov je areál, který si člověk bude pamatovat: je výrazný a originální.

Hřiště s hradem, ale Karlštejn to není

Hukvaldy, poslední čistě lašská obec na valašsko-lašském pomezí, leží jen asi půl hodiny jízdy autem jižně od Ostravy. Z Frýdku-Místku je to sem jen minut deset. Hukvaldy jsou známé jako rodiště skladatele Leoše Janáčka (1854-1928), nad obcí se také vypíná hrad, který je třetí největší hradní zříceninou v Česku. O turisty tu nemají nouzi, pro ostravskou oblast je to výletní cíl stejně lákavý jako třeba pro Pražany Karlštejn.

Stejně jako u Radíkova, ale drtivé většiny menších golfových areálů, je i zde duší hřiště i klubu jeden člověk, Zbyhněv Bartulec. Golf hraje od roku 2008, jezdil na Radíkov i do Ropice, ale pak si řekl, že by mohl hřiště postavit blíž. Hukvaldské louky, kousek za obcí, nejsou rozlehlé, profil se vlní, ale ne úplně do kopců. Místa je tu tak akorát na menší hřiště a kratší jamky. Hukvaldy jich mají dnes už 11, z nich pět jsou čtyřpary, zbytek tříparovky. Unikátem je jamka, která se hraje přes silnici, žluté odpaliště je pár metrů za asfaltem; je samozřejmě potřeba dát pozor a neodpalovat, pokud jedou auta.

U areálu vznikla pěkná a útulná klubovna, je tu i zahrádka s okrasnými keři a květinami, místo dýchá lidskostí a je na něm také vidět každodenní pečlivá práce. Jak říká majitel i prezident klubu v jedné osobě, aktivní byla při vzniku i jeho manželka, která má potřebu stále něco budovat.

Původních šest jamek nakreslil Jiří Velden, v roce 2010 byly zahájeny práce na stavbě, o rok později byly jamky znormovány a v roce 2013 rozšířeny na devět, v roce 2019 přibyly dvě další. Lze tu hrát na par 62, 64 a také 68. Stavělo se svépomocí, pan Bartulec k tomu účelu zakoupil i menší bagr. Někdy ale udělali i chyby – dnes by například nestavěli odpaliště typu „hrobeček“, tedy vyvýšená, protože ta se špatně sekají. Základní myšlenka: postavit hřiště pro každého hráče, pro místní a začínající, hřiště s maximálně otevřeným přístupem. Tedy i cenově dostupné, fýčko v řádu 300-400 korun, nic dražšího.

Klub začínal v roce 2011 se 40 členy, dnes jich má už přes 300. Za poslední rok přibylo okolo 80 nových členů – důvodem je i to, že zde zrušili vstupní poplatek. Členskou základnu i fýčkové hráče tvoří lidé místní, z nedalekého Frýdku-Místku, Kopřivnice, Příboru, jezdí sem ale i manažeři, ředitelé, podnikatelé z Ostravy. Takoví, kterým vyhovuje zdejší domácká atmosféra a na prestižnějších areálech u Beskyd se necítí uvolněně. Anebo jim vyhovuje fakt, že hřiště se v pohodě obehraje jen za hodinu a půl.

Každý týden se koná senior turnaj, obecně turnajová klání nemají nouzi o hráče. Klub pořádá i každoroční zájezdy na moravské devítky, účastní se na tři desítky hráčů, jezdí se i na vzdálenější východočeskou osmnáctku Myštěves. Jde o víkendový zájezd, kterým tu začínají a končí sezónu. Také se jezdí společně hrát do rakouského Adamstalu.

Hukvaldský areál je herně spíše nenáročný, pary se tu dají zahrát relativně často, grýny střední či menší velikosti nejsou zrádné. Především délkově jsou jamky vstřícné, často třípary okolo 100 metrů a všechny čtyřpary pod 300 metrů. Poslední jedenáctka s délkou 295 metrů jde z kopce a když se hráči podaří pěkný drive, míček může dojet do vzdálenosti několika desítek metrů od grýnu.

Golf se tu nedá oddělit od celkové nálady, od vlídnosti místa. Přispívají k tomu i takové prvky, jako je nevelká dřevěná rozhledna uprostřed areálu, kde vidíte část hřiště jako na dlani. V sousedství je znát život, i ta silnice vytváří pocit propojenosti golfu a okolního světa. Necítíte tu tlak, potřebu cokoli komukoli dokazovat.

Hřiště nemá nouzi o hráče, ale samozřejmě to není podnik předurčený k výdělku. Peníze získané v jiném oboru podnikání stály na počátku, majitelé mají v Hukvaldech také kavárnu s hotelem Ráj na zemi. Užit golf je těžké a uživit se jenom golfem ještě těžší, ale Hukvaldy jsou tím dobrým případem, kdy tohle podnikání zapadá do celkového rodinného konceptu a ekonomicky se projektu v zásadě daří.

Pro hráče z Čech je to do Hukvald daleko, ale pokud si uděláte výlet na sever Moravy, určitě stojí za to areál vidět. Stačí jen tak si sednout u klubovny, dát si kafe, relaxovat. Zatímco pod českým Karlštejnem je draho, fůra turistů a služby neosobní, tady pod moravským hukvaldským hradem je levno, lidí přiměřeně a velmi vstřícní.