Milé golfové arboretum na pomezí Hané a Valašska

(GOLF) Vydal jsem se na Moravu, do oblasti Zlínska, za poznáním některých hřišť, které jsem ještě nehrál. Jako první ochutnávku nabízím malé hřiště Golf Klubu Holešov. Z modernistického Zlína i historické Kroměříže je to sem pouhých dvacet kilometrů, respektive asi dvě desítky minut jízdy autem.

Název je Golfový Klub Holešov, ale hřiště leží dva kilometry za jedenáctitisícovým Holešovem, v malé vesnici Žopy. Je to typická moravská víska vinoucí se dlouze podél cesty – projíždíte jí stále pozvolně vzhůru až k hřišti, které leží na konci obce. Zde také končí hanácké roviny se zemědělskými lány a začínají se zvedat lesnaté kopce Hostýnských vrchů.

Hřiště je na ploše ani ne pěti hektarů. Jamek se sem vešlo devět; tříparů je tu pět a žádný ze čtyř čtyřparů nemá ze žlutých nad 250 metrů (206, 211, 244, 246 m). Driving tvoří nedílnou součást několika fervejí, z odpališť jedničky vidíte asi třicet metrů před sebou rohožky. Platí tu heslo: Kdo hraje hřiště, má přednost před těmi na drivingu; ti na chvíli ustoupí, aby je hráč svým odpalem neohrozil. Prostorově úsporný areál je ovšem dobře vymezený, tvoří přirozenou součást místa. Nevyděluje se, a přitom poskytuje velký pocit soukromí.

Hřiště je venkovské, typicky domácké, určené začátečníkům, méně náročným hráčům, pro hru na naprostý relax a pohodu. To ale neznamená, že je snadné. Grýny jsou menší, trefit je vyžaduje velkou přesnost. Je dobré hrát vysoké rány bez doběhu. Výhodou je, že hřiště se dá obejít jen s polovičním setem, pro první rány na čtyřparech stačí střední hybrid.

Popis je jedna věc, tou druhou je ovšem slovy obtížně zachytitelná, neformálně sousedská atmosféra hřiště. A také jednotlivé přírodní prvky celého místa. Jsou to právě tyto věci, které dělají holešovsko-žopský areálek unikátním.

Duší klubu i hřiště je Libor Frýsa, golfový „srdcař“, hráč, budovatel, organizátor, trenér, greenkeeper -prostě muž pro všechno golfové. Pochází z Uherského Hradiště, původně letecký karosář, poté, hudebník, herec, dále školený greenkeeper, rovněž cvičitel golfu. Má i zemědělské vzdělání. Několik let dělal greenkeepera na Svobodných Hamrech, působil na Nové Americe, tři roky trénoval na devítce ve Zlíně – Lázních Kostelec. Golf poznal už počátkem devadesátých let, tehdy kdesi v Rakousku uviděl u popelnice vyhozené golfové hole. Tak si je vzal a hru se naučil.

„Jednoho dne jsem si řekl, že už jsem starej na to, abych pracoval na druhé,“ popisuje důvody, které ho dovedly ke stavbě vlastního areálu. „Zlákal jsem ke golfu spoustu nováčků, začátečníků, tak proč bych měl získávat hráče někomu jinému? Sobě je budu posílat,“ říká s úsměvem Libor Frýsa.

Prostor pro hřiště vybíral dlouho, uvažoval i o nedalekém ranči, s pozemky o velikosti 40 hektarů, ale nakonec vyhrál malý kus louky u Holešova. Tady od roku 2008 začal budovat svoji golfovou zahradu. A tu si skutečně vyšperkoval k bohulibému obrazu všech golfistů. Ale také ku prospěchu zdejší vesnice i přírody samotné.

Na hřišti vysadil mimořádně pestrou skladbu stromů, skoro každý je jiného druhu. Jsou tu samozřejmě četné ovocné stromy: podél hřiště jsou švestky, v dolním konci višeň, nechybí třešně, jabloně, meruňky, je tu i unikátní kříženec hrušky a japonského nashi (bílé hrušky z Japonska). Roste zde ovšem i angrešt, rybíz černý i červený; ten druhý má keře i vedle odpališť deváté jamky, takže se lze před odpalem posilnit. Na hřišti jsou vysazeny dub, buk, smrk, moruše, jeřáb, ořech, sekvoj, cedr, platan či liriodendron tulipefera – neboli tulipánovník.

Hřiště je svého druhu unikátní arboretem, dendrologickým výtvorem. Jde tu o golf, ale stejně tak tu jde o stromy, keře a rostliny. Co vám hra v porovnání s většími hřišti nemůže poskytnout, o to více vás obohacuje a okouzluje příroda. Podobné hřiště, invenčně osázené vlastníma rukama majitele, jsem v Česku viděl v minulosti jen jedno: byla to čapkovská zahrádka s devíti jamkami vybudovaná manželi Voigtsovými v Trhovém Štěpánově; bohužel hřiště dnes již není v provozu. Holešovský areál ovšem dendrologicko-golfovou štafetu nese dál.

Hřiště nabízí pohledy nejen na blízké stromy, pěkná zákoutí včetně rybníčku, ale také do daleka, do rovin Hornomoravského úvalu. Z nejvyšších míst lze dohlédnout až na Drahanskou vrchovinu. Posedět si v horních partiích hřiště a třeba jen sledovat, jak hrají ostatní, je možné i díky tomu, že na hřišti jsou vyhlídkové lavičky.

Ve spodní části je jádro areálu, několik „domků“ s posezením tvořících klubovnu. Tady mají k sobě lidé skutečně blízko, tady se také skoro všichni znají a vědí o sobě. Členů má zdejší klub stovku a jedním z nejmladších členů je i pětiletá dcera Libora Frýsy Terezka. Ta byla patrně i historicky vůbec nejmladší členkou České golfové federace: její táta ji totiž přihlásil do ČGF už v den jejího narození.

Děti a mládež tvoří nedílnou součást existence klubu i areálu. „Jsme tak trochu farmou pro velké kluby a hřiště, mnozí dobří hráči u nás začínali a vyrůstali,“ připomíná Libor Frýsa. Namátkou jmenuje šestnáctiletého Filipa Jakubčíka (nyní HCP +5,6) se kterým dělal první krůčky ještě při působení ve Zlíně, nebo Barboru Bujákovou (HCP +2,7), která je velkým příslibem českého golfu.

Klub žije golfem, ale také golfovými akcemi, v nichž se hra nebere tak vážně a jde hlavně o legraci. Letos v září bude turnaj Mistrovství Moravy v „pitchingu“ aneb Výmluvy, což je „přebor ve výmluvách, proč mi to dnes nejde“. Nejlepších deset výmluv bude obodováno a příslušný počet bodů bude odečten od brutto ran.

Jednou za čas se také pořádá Přebor Valašska v golfování, to se zase hraje v krojích. Ostatně v nich se na hřišti hrál i turnaj, který tu pořádali po otevření prvních jamek v roce 2016. Nové členy klub přibírá tím, že je ke hře zláká buď sám Libor Frýsa, anebo někdo z již hrajících členů zlanaří svého známého, kamaráda či příbuzného. V klubu nepřevládá nějaká specifičtější sociální či ekonomická skupina – jsou to prostě lidé z bližšího i trochu vzdálenějšího okolí. Jdou na golf jako na procházku, dost často i za setkáním s místními lidmi, spoluhráči.

Holešovské hřiště není areálem, za kterým budou jezdit hráči lán cesty, přes kus republiky. Ale svoji roli regionální vstupní brány ke golfu – či spíše milé malé branky – plní naprosto spolehlivě. Přidanou hodnotou hřiště je určitě jeho dendrologická bohatost. Ta také prozrazuje, že Libor Frýsa nevidí svět jenom v jednom směru, v tom golfovém. Do svého hřiště vkládá i velký kus citu a srdce, své otevřenosti a lidskosti. Říct, že v Holešově-Žopech bývá lidem na golfu fajn a dobře, asi nejpřesněji vystihuje duch klubu i místa.