Míče na Vysočině

(GOLF) Klidná Vysočina by mohla být golfovým rájem. Jenže golfových hřišť je tu z celé republiky nejméně. Je tu pěkně, ale také chladněji a větrno, chybí velká města. Život tu nebýval lehký. Na Vysočině proto najdeme jen jediné osmnáctijamkové hřiště – Telč.

Jak šel život na hřišti, které nemusí bojovat s početnou konkurencí blízkých areálů, ale kam to také mají hráči z Prahy či Brna kus cesty? 

Barokní šiškův mlýn, soubor historicky cenných staveb ležící u obce Vanov u Telče, koupila společnost Jihomoravská plynárenská už v půlce devadesátých let. Budovy zdařile zrekonstruovala na hotel a také nakupovala pozemky na stavbu golfového hřiště. Velkolepé plány včetně stavby sportovního letiště však nedošly do realizace. V roce 2003 celý projekt koupili René Holeček a Rudolf Ovčaří, majitelé České zbrojovky.

Golfový areál byl plánován jako mistrovské hřiště s 18 jamkami a ještě devět jamek publicu. Na designu pracoval podle původních projektů Tomáš Stöckel. Ten jen výraznou postavou spojenou se zrodem telčského golfu, dohlížel na vznik hřiště (vytvořil pak ještě druhou devítku v Písku) a vedl také hotel Šiškův Mlýn. V roce 2004 byl finalizován projekt telčské klubovny kombinující historické a moderní prvky, v létě 2005 byla stavba hotova. V tu dobu se už hrálo na devíti jamkách.

Jako u většiny hřišť se i zde výsledek liší od původních záměrů. Podle projektu mělo být kupříkladu vybudované na dnešní tříparové jamce č. 16 (tehdy č. 4 první devítky) ostrovní odpaliště. Po jeho dostavbě dorazila na kontrolu inspekce životního prostředí z Havlíčkova Brodu a do rána se v rybníku našlo několik čolků. A tak se muselo odpaliště odstranit a vytvořit nové na jiném místě. Zdržení při stavbě druhé devítky (dnes jamky za silnicí) zapříčinily potíže s budováním dvou zdejších rybníků. Podle historických záznamů tu rybníky byly, zdálo se, že tedy nebude nic stát v cestě jejich obnově. Ale problém to byl – úřednický.

I proto došlo k otevření druhé devítky až v roce 2006, ačkoli od počátku byl plán budovat a otevírat všech osmnáct jamek dohromady. V červenci toho roku se zde také konal turnaj českých profesionálů, který dostal hřiště do obecného povědomí. Petr Skopový zahrál dodnes nepřekonaný rekord hřiště 63 ran.

Změny v jamkách

Velkou novinku zažilo hřiště v roce 2012. Tehdy se změnilo číslování jamek, původní par hřiště 72 se posléze zvýšil na nynějších 73.

Staré číslování a vedení jamek mělo svoji logiku, první část hřiště charakterizoval spíše kopcovitější profil, druhá část byla klidnější a na rovině. Hráč si v závěru hry mohl odpočinout. Jedním z hlavních důvodů změny ale byla původní osmnáctá jamka – dnes č. 12. Končila totiž u parkoviště a většina hráčů po hře nasedla do auta a odjela. Do klubovny, respektive do restaurace, se jim už nechtělo.

Teď je však green osmnácté jamky přímo před klubovnou a do ní také hráči po hře obvykle míří. Z obchodního hlediska tuto změnu pocítili prakticky okamžitě po přečíslování: lidí v restauraci přibylo. Dalším faktorem hovořícím pro změnu se jevila i původní rozehrávací jamka číslo 1, snad proto, že první odpaly, které nebývají vždy povedené, mohli z bezprostřední blízkosti sledovat lidé na terase klubovny. Se změnou číslování došlo i k prodloužení původní tříparové osmičky s délkou přes 200 metrů ze žlutých: ta se změnila na čtyřpar s délkou 217 metrů, hraje se jako druhá v pořadí a je na úvod příjemná.

Telčské hřiště je dnes možné hrát nejen jako plnou osmnáctku, ale kombinovat varianty 6, 8, 12 a jiné počty jamek. Nicméně hráči sem jezdí především na plný počet jamek – chtějí si užít celý den, když už vážili cestu. To se týká nejen fýčkařů, ale i členů klubu.

Pod křídly CZ Golfu

Podnikatelé Ovčaří s Holečkem při svých nákupech nezůstali jen u telčského projektu. Vytvořili akciovou společnost CZ Golf, která do svého portfolia začlenila ještě hřiště v Písku, ústeckou osmnáctku Terasy, pražský driving na Rohanském ostrově, rakouský Waidhofen a také měla ve správě středočeskou osmnáctku Benátky nad Jizerou.

Byl to masivní rozvoj. CZ golf se stal před rokem 2010 největším vlastníkem golfových hřišť v republice (ale také jediným tohoto typu). Cílem byla myšlenka korporace, která bude výhodná jak pro hráče, členy klubů, tak i pro údržbu a servis, tedy pokud jde o možnou výměnu strojů. Firma se ovšem stále měnila a vyvíjela, jejím vedením procházeli různí šéfové s různými koncepcemi rozvoje. To vedlo i k manažerským změnám v jednotlivých areálech. V té době také odešel z Telče do pražské centrály Tomáš Stöckel.

Fungování hřišť, které každé leží v jiném regionu, s jiným typem klientely, jsou od sebe výrazně vzdálená, nebylo jednoduché. Co se hodilo pro jedny, nemuselo být platné pro druhé. Ani golfisté sami si nebyli jisti, zda jim členství v celé skupině přináší skutečné výhody, nerozuměli občas ani strategii, kterou plánovali v centrále.  Situace se však měnila i v celém českém golfu, který už dále nerostl a musel se naučit žít z toho, co je k dispozici. Nakonec došlo v roce 2015 ze strany majitele CZ Golfu, kterým byl v tu chvíli již jen Rudolf Ovčaří, k zásadnímu kroku: rozhodl se dosavadní koncept opustit a pronajal jednotlivá hřiště novým subjektům.

Pro Telč nebylo snadné najít provozovatele, ale v lednu 2016 si telčské hřiště pronajal ing. Daniel Bagín (hotel šiškův Mlýn je provozován jiným subjektem). Bagín už měl od ledna 2015 pronajaté hřiště v Písku, věděl tedy zhruba, do čeho jde. Nový nájemce převzal i stávající telčský management.

S hotelem v zádech

Do Telče je cesta vskutku dlouhá – z Prahy 155 kilometrů, z Brna 121 km (vždy po D1), z Českých Budějovic téměř 100 km. I proto je pro provoz hřiště zásadní Šiškův Mlýn, který nabízí nejen ubytování, ale i kvalitní konferenčně-školící zázemí a mnoho relaxačních služeb. Jezdí sem tedy firemní klientela z Prahy i z Brna, oblíbené jsou také golfové balíčky spojující hru s delším pobytem v oblasti. Nejen blízká Telč stojí za návštěvu, ale i nedaleký hrad Roštejn, vrch Javořice (837 metrů), Český Rudolec (Malá Hluboká), vzdálenější Slavonice či Landštejn. 

Vysočina byla a nadále je oblastí s drsnějším počasím než třeba Střední Čechy, o polabské rovině ani nemluvě. Ale i tady už pociťují teplejší klima posledních let. Zimy jsou mírné a dokonce tu pamatují i golfovou hru v prosinci. Osamělost telčského hřiště má přitom své plusy i mínusy. Absence konkurence je kladem: kam si jet zahrát, když nic jiného není? Mínusem je to, že nelze sestavovat nabídkové balíčky s jinými areály, což mají rádi ti hráči, kteří se nechtějí vázat na jediné hřiště.

Členská základna zdejšího klubu se skládá převážně z hráčů z okolních měst: Jihlava (30 km), Pelhřimov (32 km), Moravské Budějovice (40 km) a Třebíč (41 km). Opravdu místních, tedy z Telče či okolních obcí, je ani ne dvacítka hráčů. Na obyvatele z okolí přitom cílí otevřené dětské golfové kroužky při základních školách. Účasti jsou hojné, tudíž by do budoucna mohl počet místních hráčů růst. Hřiště úzce spolupracuje i s městem Telč, kam během léta zajíždějí tisíce turistů. Ale ti mají zájem především o město a jeho památky, provoz na hřišti se jejich přílivem nezvyšuje.

Oproti době před deseti i více lety, kdy Telč startovala, se změnil přístup hráčů ke hře. Někdejší sportovní ambice ustoupily do pozadí, do popředí se dostal golf jako relax. Tomu odpovídá i úprava hřiště. Někdejší vysoké roughy jsou pryč, místo nich bývá Telč přívětivá. Kladně se to projevilo na tempu hry. Areál je otevřen i negolfistům, kteří tu v doprovodu golfisty mohou hrát, navíc jsou jim vyhrazeny i časy, kdy mohou na hřiště jít úplně sami.

Přešlapující stav českého golfu Telč nijak zásadně nepoznamenal, podle statistik mají každoročně stejný počet odehraných kol. Jen je více hráčů, kteří nechtějí být klubově vedeni a líbí se jim hrát volně. Klíčovým faktorem pak je, aby hřiště bylo v dobré kondici, aby servis byl vždy kvalitní. Protože pokud by sem někdo přijel a viděl by, že se tu nehraje příjemně, už sem cestu podruhé vážit nemusí. V Telči vědí, že chybu si nemohou dovolit.

Já a hřiště

Kateřina Březinová, manažerka Golf Resortu Telč

Můj vstup do Telče je už trochu letitý, pracuji tu už více než dvanáct roků. Zažila jsem nejrůznější situace a … snad jsem je také úspěšně přežila.

O plánované výstavbě zdejšího hřiště jsem se dozvěděla v době, kdy jsem ještě pracovala na golfovém hřišti na Lipně. Vzhledem k tehdy větší vzdálenosti Lipna od mého domova jsem se přihlásila do výběrového řízení. V samotné Telči jsem ještě nebyla, vyrazila jsem však na cestu srdnatě a někde poblíž cíle jsem se ptala místních, jestli by mi neukázali cestu k Šiškovu mlýnu. Převážná většina nevěděla, kde to je. To mě trochu znejistilo. Ale po krátkém sezení s Tomášem Stöckelem bylo vše jasné a já se mohla těšit na jaro, kdy měly začít finální práce a výstavba nové klubovny.

Před šesti lety, ještě pod křídly CZ Golfu, jsem měla na starosti jak hotel Šiškův Mlýn, tak i golfový resort. Abych mohla hotel vést, musela jsem tam i bydlet. Pocitově jsem tedy byla 24 hodin v práci. Byla to velká zkušenost – vždycky říkám, že co tě nezabije, to tě posílí, ale skutečně jsem si sáhla na své dno. Těžko se při takovém provozu s bezmála 25 zaměstnanci dal skloubit můj perfekcionalismus a celý běh resortu. Pak se majitel rozhodl, že se všechny hotely a restaurace dají do pronájmu a my už se budeme starat jen o chod golfových resortů. Hodně se mi ulevilo a konečně jsem se mohla věnovat jen jedné věci, více vnímat problematiku golfu, věnovat se členům.

Členská základna se každým rokem mění, přicházejí noví hráči, ale také se s některými loučíme. Ať už se museli odstěhovat za prací, nebo golf z časových důvodů nestíhají a věří, že se jednou k němu opět vrátí. „Jádro“ jsou hráči s registračními čísly do 0050 – ti jsou pro klub nejzásadnější, jsou to nejvěrnější členové.

Když se ohlížím za tím tuctem let, tak jsem ráda, že jsem součástí téhle rodiny, tedy zdejšího klubu i celého místa. Oboje mi hodně dává, už to není jen práce, ale spíše koníček.

Článek vyšel v časopise Golf Digest