Mé žhavé sny o (golfové) trojce

Máte ve svém bagu trojku dřevo? Já ji měl naposledy před deseti lety. Pak jsem ji vyřadil a posléze i prodal. S touhle holí mi to nikdy moc nešlo, zkažené rány vysoce převažovaly nad dobrými. Roli dalekonosné pušky převzala pětka dřevo, častěji však hybrid.

Ovšem loni jsem oživil svůj sen o tom, že tuto hůl zvládnu a budu tak mít bag „kompletní“.

Mám driver Ping G410 a také pětku dřevo 17,5°z téže řady, s loftem nastaveným na 18°. S driverem hraji zhruba 205 metrů, s pětkou 185 metrů. Co je podstatné: pětku trefuji spolehlivě jak z týčka, tak z ferveje; rána má obvykle tu délku, kterou mít má a nejde ani výrazně do stran.

Co bych chtěl víc? K čemu potřebuji trojku dřevo, hůl, která mi teoreticky bude létat na 195 metrů? Na pětiparech se s mými délkami stejně nedostanu druhou na grýn. Hodila by se mi snad jako záložní hůl z týčka, když začnu zatahovat driver. Ale dřeva dnes stojí 5-8 tisíc korun. Není to trochu moc kvůli pár ranám za kolo?

Jenže když člověk chce, tak musí… Tak jsem začal (znovu) zkoušet, jak by mi to s trojkou šlo.

První na řadě byla logicky hůl Ping G 410 14,5°. Testoval jsem ji na drivingu z týčka a bylo to špatné. Z asi tří desítek ran mi jich letělo požadovaným/rovným směrem na vzdálenost oněch 195 metrů asi tak pět. Zbytek byly rány, kterými bych ve hře – oproti mé 5W – vždy ztratil délku nebo směr. Toto není úspěšnost, která by mi přinesla herní zisk.

Po dvou měsících mě to popadlo znovu. Co kdyby to bylo tou holí?! Co kdyby mi Ping 3W neseděla? (Nelogické: proč by mi neměla sedět, když s 5W a driverem mi to jde dobře?)

Tedy jsem si půjčil Callaway Mavrik 3W. Přišel jsem na driving – a ono to létalo! První, druhá, třetí… A dál než moje pětka. Tedy přesněji: dál to doskákalo, doběhlo. Jenže při sedmé ráně už to bylo horší a při patnácté zrovna tak. Nakonec jsem to opět odpískal. Prodavač v Golf House, kde mi hůl půjčili, se při vrácení tvářil chápavě. Viděl již mnoho podobných nešťastníků.

V tu chvíli jsem měl už jedinou, vpravdě žalostnou naději. Upíral jsem ji k zasloužilé matróně jménem Big Bertha. Čtete správně: Callaway Big Bertha, což je legendární řada holí, která už učinila statisíce golfistů šťastnými. S Big Berthou je skutečně snadné trefit míč, poslat ho do vzduchu a užít si hru. Jsou to takové velké „lopaty“, hole ideální pro začátečníky, nezkušené či méně šikovné. Trojka dřevo z nové sady Big Bertha 21 je hůl s velkým offsetem, s ne-tak-sportovním shaftem a měla by dle reklamních sdělení být trefitelná téměř každým.

Jenže to nebyl můj případ. Možná ji dobře trefí hráč s HCP 20, ale se svým hendikepem 8,7 jsem ji zasahoval špičkou hlavy hole. Tedy blbě. Ale je i pravdou, že na mně byla skutečně dost „měkká“. Ne, ani s touhle paní mi to nepůjde.

Už jsem to vzdával. Třikrát a dost. Ale prodavač v prodejně Golf Arts mi ještě nabídl Cleveland Launcher HB Turbo Fairway Wood. A byla to turbo jízda na závěr.

Z opět tří desítek ran se mi opravdu povedla jedna jediná! Prvních pět ran byly topance hráče HCP 54+, dalších deset se vzneslo a doběhlo k hranici 150 metrů a zbytek šel někam k 170 metrům, ale rozptyl byl doslova ohňostrojový. Mohl bych se sice vymlouvat, že na drivingu byla celkem zima (3°), že jsem byl ztuhlý a že to nemohlo létat daleko, ale v tom jádro problému nespočívá. To leží ve skutečnosti, že nejsem dostatečně dobrým hráčem pro trojku dřevo. Měl jsem v rukou čtyři, všechny byly dobré a možná i výtečné, ale tuhle hůl prostě nedokážu ovládnout.

Celá anabáze mě ovšem dovedla i k poznání, že právě trojka dřevo je dnes asi tou nejobtížnější holí v bagu. Jestliže se před čtvrt stoletím hojně psalo, že pokud si netroufáte na hru s driverem, vezměte do ruky raději trojku dřevo, pak dnes už to neplatí. Dnešní drivery o velikosti hlav 460 ccm jsou proti tehdejším (do 200 ccm) zcela jiné, velmi odpouštějí a relativně solidně s nimi může hrát spousta rekreantů. I přes nové materiály má naopak trojka dřevo stále velmi malou hlavu. Z týčka sice může jistou službu odvést, ale od země dostanete míč s dlouhým šaftem a loftem 15° velmi obtížně, často pak míč neletí ani rovně, ani do velké dálky.

Vzhledem k mé naprosto špatné bilanci trefování, k nevelkému počtu příležitostí použití, i nemalé ceně, by byla pošetilost si trojku dřevo kupovat. Jenže zvládejte rozumem věci, které se týkají emocí!

Proto i přes fakt, že jsem už čtyřikrát neuspěl, mě stále vábí pokušení. Jmenuje Ping G410 SFT, což je trojka dřevo „Straight Flight Technology“, která nemá 14,5°, ale 16° (lze nastavit +/- 1,5°). Tudíž bych ji mohl možná trefit. Jenže rozdíl v loftu mezi mojí pětkou 17,5°, kterou navíc můžu nastavit až na 16°, je minimální nebo žádný. Nač takovou hůl kupovat?

Trojku dřevo Ping G410 TSF zatím na vyzkoušení nikde nemají. Naštěstí nebo bohužel? Vyhraje ve mně racionalita, rozumný herní stratég, anebo emocemi ovládaný hráč, který touží mít objekt své žádostivosti? Jsem na sebe zvědavý.