Jezdím, jezdíš, musíme jezdit

(GOLF) Dokážete si představit, že byste hráli golf a neměli automobil? Že byste se dopravovali na hřiště vlakem nebo autobusem, případně MHD? I takové hráče dnes najdeme, ale je jich naprosté minimum. Automobil ke golfu patří. Bohužel i bohudík…

Známá pravda říká, že golfista by měl mít hřiště maximálně dvacet, třicet minut jízdy autem od domova. Zní to logicky a týká se to vlastně každého sportu. Na tenis nikdo nejezdí déle než půl hodiny, a pokud by měl, vybere si kurty blíže k domovu. Snadná dostupnost sportoviště také rozhoduje, kolik zájemců daný sport dokáže přilákat. Když máte plácek na fotbal hned za domem, jako dítě na něj budete chodit a možná z vás fotbalista skutečně vyroste. Když vás za golfem musí rodiče vozit autem, okruh budoucích golfistů se razantně zmenšuje.

Ještě před deseti, patnácti lety byl český golfista ochoten jezdit na hřiště dlouhé vzdálenosti. Jet z Prahy do Karlových Varů přes 120 kilometrů bylo jako nic. Také 130 km na Novou Ameriku (s dálnicí jen do Poděbrad) nebylo žádnou překážkou. Na Hlubokou (140) se jelo o něco déle a do Mariánských Lázní ještě déle (174), ale jezdilo se.

Časy se však mění. Ekonomická krize vypuknuvší po roce 2008 změnila český golfový svět nejen v tom, že se méně utrácí, ale promítla se i do (ne)ochoty cestovat za golfem. Lidé mají méně času a nechtějí ho trávit za volantem. Také nových golfistů se objevuje málo a ti „starší“ už nemají takovou chuť a elán do objevování nových hřišť. Český golfista má nahráno a usazuje se.

I proto dnes najdeme spíše menší než větší počet hráčů, kterým nevadí jezdit více než 100 kilometrů. Těch, kteří bez remcání jedou přes dvě hodiny. Mohl bych zde citovat celou řadu manažerů českých hřišť, kteří unisono říkají: „V posledních letech ubylo fýčkařů, lidé už k nám tolik nejezdí.“ Jedná se často o hřiště, která jsou vzdálenější od velkých aglomerací. Či přesněji od Prahy a středních Čech, odkud se rekrutuje 30-40% českých golfistů. Některá z Prahy snadno dostupná hřiště naopak získala. Například pyšelské Loretě se daří, protože jste na ní z Prahy do 40 minut, Černý Most je přímo v Praze a Benátky či Mladá Boleslav jsou na dálnici, navíc té „rychlé“.

Jak daleko, jak rychle?

Tabulka, kterou najdete u tohoto článku, ukazuje, jak daleko jsou česká osmnáctijamková hřiště z pražského Václavského náměstí. Tabulka byla vytvořena přes server mapy.cz prostým zadáním startu a cíle. Zvolena byla vždy časově nejrychlejší varianta, což ale mnohdy neznamená také tu kilometricky nejkratší. Omlouváme se za ten pragocentrismus, ale jinak to vyřešit nešlo. Museli bychom dát podobnou tabulku z Brna, z Ostravy atd. a pak by tento článek byl jen velká pavoučí síť plná čísel.

Tabulka má jen orientační a zcela „modelový“ charakter nezohledňující například časté zácpy. A ani pražský golfista skoro nikdy nejede z Václavského náměstí, ale z jiných částí města, z okrajů. Hráč ze „západu“ také bude spíše jezdit na Karlštejn, Beroun, Darovanský Dvůr, Dýšinu, Botaniku atd., naopak hráč z východu bude upřednostňovat Mladou Boleslav, Benátky, Molitorov, Poděbrady, i Lázně Bohdaneč nebo Kunětickou Horu. V některých případech jde o velké rozdíly. Na 118 kilometrů vzdálený západočeský Alfrédov je to z Bílé hory jen 68 minut, ale do středočeského Molitorova na východě, který je vzdálen jen 67 kilometrů, se jede plných 59 minut. Rozdíl pouhých devíti minut při skoro dvojnásobné vzdálenosti je dán dálnicí, po níž se jede do Alfrédova skoro celou cestu. Do Molitorova musíte objíždět Prahu (nebo dokonce jet přes ni, což by bylo ještě horší) a cesta pak vede po okreskách.

Dálnice dokáže uspořit čas, ale není v Česku dálnice jako dálnice. Občas sice stojí každá, ale některé jsou vnímány lépe a jiné jako „příšerné“. Lepšími se jeví například D10 na Liberec a D11 na Hradec Králové. Jsou rovné, hradecká od Poděbrad i relativně nová, bez intezivnějšího provozu. S D5 na Plzeň se to má jak kdy, D8 na Ústí brzdí už roky nedokončený úsek přes České Středohoří (otevře se snad brzy).

Nejhorší pověst má D1. Kolony, nekvalitní povrch, věčné opravy, vždy intezivní provoz, stoupání a klesání. Jakoby tu i řidiči jezdili bezohledněji. D1 hraje roli pro hřiště jako je Loreta, Konopiště, Čertovo Břemeno a vůbec celý jih, ovšem jede se pouze dvacet kilometrů a jsou tam tři pruhy. I proto jsou Loreta či Konopiště vnímána jako dobře dostupná hřiště. Ale pro kácovskou Panoramu, na kterou pojede hráč z Prahy 49 kilometrů po D1, bude tento faktor důležitější.

Nebýt dostupný po dálnici je však vždy horší. Typicky Casa Serena, která není daleko z Prahy, ale jede se sem složitěji a tím i časově déle. Je to skvělé hřiště, ale jeho koncept přesně odpovídá původnímu zadání: soukromé hřiště, kam nebudou jezdit hráči. Berounu či Albatrossu dálnice pomáhá, naopak na Karlštejn není cesta „hladká“ (ale není to zas tak daleko). Jedno srovnání: Loreta i Slapy jsou z centra Prahy cca 39 kilometrů, ale na Loretu je to jen 32 minut, zatímco na Slapy 49. Jede se podél Vltavy dlouhými obcemi a tím pádem pomaleji.

Není devět jako osmnáct

Řeč byla zatím o osmnáctijamkových hřištích, ale co devítky? Vždyť jich je v Česku více než polovina z celkového počtu nyní 106 znormovaných areálů.

Uvedu vlastní příklad. S golfem jsem začínal na devítce Podbořánky a první dva tři roky jsem tam jezdil často. Vzhledem k citovému vztahu jsem se i poté snažil zajet si sem alespoň jednou ročně. Jenže už jsem tam nebyl hrát … pět nebo šest let? Je mi to líto, ale 84 kilometrů je moc. Devítka se mi stala synonynem pro hru po práci a to chci být na hřišti do těch třiceti minut. A i proto jedu hrát třeba na hřiště, které nemám tolik rád, nemá zrovna vydařený design, zato je blízko.

Hřiště-devítka je dnes především regionálním konceptem, má význam hlavně pro hráče z blízkého okolí, pro letní chataře a rekreanty. Může jít o devítku typu Hodkovičky (Praha) nebo severočeský Bitozeves (Louny a Žatec), o Janov (Děčín a chataři z Lužických hor) či Roudničku (Hradec Králové). Kdysi byla hojně navštěvová jihočeská devítka Nová Bystřice, sehrála dokonce klíčovou roli v přístupu hráčů ke golfu, protože nasadila ceny za vstup do klubu velice nízko, ale kdo sem dnes pojede jen kvůli ní? Svoji historickou roli ale takto splnil třeba i pražský Motol, kdysi významné celostátní hřiště, jenže dnes typicky regionální.

Snadná dostupnost ale není při otázce „kde hrát“ jediným faktorem volby. Důležitá je i individuální obliba hřiště či jeho estetická krása. I proto jsou dnes hráči stále ochotni jet těch 120 kilometrů z Prahy do Karlových Varů, byť po rychlých 32 kilometrech D6 je zbytek trasy frekventovaný a nervující. Ale Vary jsou prostě Vary… I takové Mladé Buky si dokáže pražský hráč jednou za rok „dát“, byť je to přes 160 kilometrů a poslední třetina cesty bývá pomalá. Ale ty výhledy na Krkonoše… Nikdy také nelituji cesty na Čertovo Břemeno, byť 95 kilometrů z bydliště už mi dnes není málo (viz Podbořánky).

Pokud vám benzín či naftu neplatí firma, rozhoduje i cena za jízdu. Na již zmíněné Slapy je to sice 49 minut, ale jen 39 kilometrů a při průměrné spotřebě 7 litrů naturalu na 100 km a ceně 28 korun za litr projedete asi 150 korun (jízda tam a zpátky). A možná ještě méně, protože se jede pomaleji a máte menší spotřebu. Naopak při jízdě 130 km/h po dálnici to bývá 8-9 litrů. Stojí vám pak 10 minut jízdy navíc i 100 korun ceny navíc? Rozdíly se samozřejmě zvyšují s větší vzdáleností. Průměrně stojí 100 kilometrů jízdy asi 200 korun, takže Karlovy Vary tam a zpět vás vyjdou na 480 korun jen za benzín. A pětistovka může už hrát zásadní roli při výběru. Jet na hezčí, vzdálené, dražší hřiště, anebo na bližší, méně pěkné, levnější? Můžu ušetřit i 1 000 korun.

Zkušenost posledních let nicméně říká, že čas je faktorem, který většinou vyhrává. Před pár týdny mi kolega bydlící na Kladně popisoval, jak stál před dilematem vzdálenější Dýšina (tu má rád) a bližší Beřovice. Vítěz? Beřovice. „Prostě jsem si představil tu cestu a nechtělo se mi sedět tak dlouho za volantem,“ komentoval své rozhodnutí.

V golfu vždy platilo, že kdo má blíž k hráčům, má i blíž k penězům. Stavět hřiště mimo velké aglomerace, byť v krásných lokalitách, je proto docela riskantní. Lepší je vybrat „obyčejné“ místo, ale dobře a rychle dostupné. Ostatně například v Londýně a jeho bližším okolí bychom napočítali přes 300 golfových hřišť. I v Praze a ve Středočeském kraji je dohromady 27 hřišť, což je vůbec nejvíce ze všech krajů v republice. A vznikají tu stále nové areály: letos středočeská Panorama Kácov, příští rok by se měl otevřít vinořský Twin Chapels, stavět se začne Oaks u Nebřenic. Uživilo by se tady určitě ještě pár ryze městských devítek.

Za golfem se opravdu jezdit musí, bez aut se už neobejdeme. Ale čím méně času budeme trávit pohybem po šedivých silnicích, tím více času nám pak zbyde na chůzi po zelených fervejích.

Psáno pro časopis Golf Digest